Ocenění občané
2023
28. říjen 2023 – zámek rodiny Bartoň-Dobenín
Manželé Rybáčkovi – Poděkování města
Manželé Irena a Jaroslav Rybáčkovi jsou kreativní osobnosti, kterým pod rukama vzkvétá mnoho hudebních projektů. Přes 25 let působí v kultuře a školství. Byli dlouholetými vedoucími Novoměstské filharmonie a smíšeného pěveckého sboru Kácov, se kterými se úspěšně zúčastnili řady českých i mezinárodních hudebních festivalů, koncertů a soutěží. V současné době se věnují žákům studujícím hru na housle, violu, violoncello v ZUŠ Bedřicha Smetany Nové Město nad Metují a především studentskému smyčcovému orchestru Archi con Brio.
Irena Rybáčková je rodačka z Nového Města nad Metují a Jaroslav Rybáček z Heřmanova Městce. Po studiích v Lidové škole umění Nové Město nad Metují a Chrudim společně studovali na Konzervatoři
v Pardubicích. Irena Rybáčková začala po absolvování konzervatoře vyučovat na Základní umělecké škole Nové Město nad Metují a Jaroslav Rybáček pokračoval dál ve studiu na JAMU Brno. Své hudební vzdělání završil stáží na německé Hochschule fűr Musik Franz Liszt Weimar.
Deset let byl Jaroslav Rybáček sbormistrem smíšeného pěveckého sboru Kácov. Irena Rybáčková byla členka sboru a dramaturg podílející se na výběru koncertního repertoáru tohoto tělesa. Pod vedením Jaroslava Rybáčka sbor získal řadu ocenění v tuzemsku i zahraničí např. Zlatou medaili na mezinárodní soutěži pěveckých sborů „Mundi cantant“, Zlatou medaili na mezinárodní soutěži „Musica religiosa“
v Olomouci, Zlatou medaili na mezinárodní soutěži „Festa choralis“ v Bratislavě.
V roce 1998 se Irena a Jaroslav Rybáčkovi stali vedoucími komorního orchestru ZUŠ Nové Město nad Metují, který postupně rozšířili do podoby symfonického orchestru známého pod názvem Novoměstská filharmonie. Za dobu svého působení u tohoto tělesa na pozici manažerů, dramaturgů, umělecké vedoucí a dirigenta získali řadu prestižních ocenění, z nichž nejvýznamnější byla např. 1. cena „cum laude“ z evropského hudebního festivalu v Belgii. Dále 1. cena a zároveň mimořádná „Cena města Vídně“ pro absolutního vítěze soutěže v Rakousku. Pod taktovkou Jaroslava Rybáčka slavil orchestr veliký úspěch i v Itálii na soutěžním festivalu „Musica Festa Florence“, kde získal zlatou medaili a také titul Absolutního vítěze festivalu.
Kromě toho se pod vedením manželů Rybáčkových orchestr velmi úspěšně zúčastnil mezinárodních hudebních festivalů v Itálii, Španělsku, Maďarsku, natočil 2 CD a podnikl turné po Lotyšsku, Chorvatsku a Francii. Spolupracoval s vynikajícími sólisty, např. se světově proslulým klavírním virtuosem Lukášem Vondráčkem. Významná je také jeho dlouhodobá spolupráce s autory filmu Nickyho rodina, který pojednává o Siru Nicholasi Wintonovi, který byl navržen na Nobelovu cenu míru.
V roce 2019 obdrželi společně Irena a Jaroslav Rybáčkovi z rukou náměstkyně hejtmana Královéhradeckého kraje od Mezinárodního hudebního festivalu F. L. Věka v Dobrušce Cenu
za neobyčejný přínos regionu v oblasti kultury.
V současné době se manželé Rybáčkovi věnují pedagogické činnosti a studentskému smyčcovému orchestru Archi con Brio, který společně založili v roce 2010. Toto těleso má 35 členů a zdárně
se umělecky rozvíjí. V roce 2015 získalo např. 1. cenu v ústředním kole „Celostátní soutěže Základních uměleckých škol České republiky“ ve hře orchestrů a navíc mimořádné ocenění „Cenu České filharmonie“.
Dana Němcová – in memoriam – Čestné občanství
Dana Němcová se narodila manželům Růženě a Františkovi Valtrovým 14. ledna 1934 v severočeském Mostě. Jako na nejkrásnější část svého dětství Dana Němcová vzpomínala na život s rodiči v Novém Městě nad Metují, kde žili v období 2. světové války v klidu a bezpečí. Po maturitě v Chomutovském gymnáziu začala v roce 1953 v Praze studovat psychologii na Univerzitě Karlově. Zde poznala pozdějšího psychologa, filozofa a významného katolického intelektuála Jiřího Němce. Vzali se 2. července 1955
a měli spolu sedm dětí. Po krátkém období relativní svobody v druhé půli šedesátých let okupovaly Československo armády Varšavské smlouvy. Němcovi ještě v létě 1968 naložili své potomky
do kamarádčina trabantu a odjeli do Rakouska, aby počkali, jak se situace vyvine, zda dojde k zatýkání „socialismu nepřátelských elementů“. Nedošlo a oni se záhy vrátili domů. Začala normalizace. Manželé Němcovi se počátkem sedmdesátých let sblížili s undergroundovou komunitou. Byli to vlasatí mladí hudebníci, kteří rezignovali na profesionální kariéru. Když začal komunistický aparát kriminalizovat členy skupiny The Plastic People of the Universe a další undergroundové hudebníky a když s nimi v roce 1976 uspořádal soudní proces, byli to mezi jinými právě Němcovi, kdo pro zatčené sháněli podporu mezi významnými, protirežimně orientovanými osobnostmi české vědy a kultury. Z podpory stíhaných umělců se poté fakticky zrodila Charta 77, kterou Dana a Jiří Němcovi jako jedni z iniciátorů podepsali mezi prvními. Mělo to okamžité důsledky. K prvnímu výslechu na Ruzyň si StB Danu Němcovou předvolala v den jejích narozenin, 14. ledna 1977. Následoval vyhazov z práce, domovní prohlídky, opakované předvolávání k výslechu a soustavná šikana. Přesto už rok po Chartě 77 zakládala Dana Němcová spolu s některými dalšími signatáři Charty Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), který dokumentoval případy perzekuce a posílal o nich zprávy do zahraničí. V roce 1979 byla paní Němcová zatčena a strávila půl roku ve vazbě; v říjnu ji podmíněně odsoudili za podvracení republiky.
V lednu 1989, na začátku tzv. Palachova týdne, byla Dana Němcová zatčena, když šla jako mluvčí Charty 77 položit květiny k pomníku sv. Václava. Po listopadu se nejdřív nakrátko stala poslankyní federálního parlamentu, poté vedla správní radu Výboru dobré vůle nadace Olgy Havlové a pracovala v Poradně pro uprchlíky, kterou pomohla založit. Roku 1990 dostala cenu mezinárodního mírového hnutí Pax Christi,
o osm let později jí byla udělena prezidentská medaile Za zásluhy a roku 2000 rakouská Středoevropská cena. Roku 2013 se stala držitelkou Ceny Paměti národa. Dana Němcová zemřela o Velikonocích,
11. dubna roku 2023 ve věku 89 let. Do posledních dnů byla mnoha lidem oporou svým porozuměním, rozvahou a ve víře zakotveným pozitivním přístupem k životu. Radovala se z každého dobrého člověka
i z dobrého díla, milovala své děti, vnoučata i pravnoučata a její srdce i dveře bytu v Braníku měla stále otevřené pro všechny příchozí. Do Nového Města nad Metují se každoročně ráda vracela, setkávala se zde i nadále se svými známými z dětství i s lidmi, které v průběhu let potkávala na různých akcích pořádaných buď přímo v Novém Městě, nebo v jeho blízkém okolí. Od roku 1991 do 2009 velmi ráda jezdila jako host i účinkující na Akademické týdny pořádané na Pavlátově louce v blízkosti NM. Její poslední výlet 14 dní před smrtí vedl také do Nového Města nad Metují na besedu s katolickým knězem Ladislavem Heryánem. Dana Němcová Nové město nad Metují, krajinu v okolí, i dobré lidi, se kterými
se zde potkala, milovala a vždy s láskou na ně vzpomínala.
2022
Čestné občanství
Jaroslav Knittl
Narodil se jako druhý syn rodičů Antonína Knitttla a Anny rozené Suchánkové 27. dubna 1922
ve Vrchovinách. Vystudoval reálné gymnázium v Náchodě, které zakončil maturitou v roce 1941. Následující roky strávil studiem němčiny a angličtiny na jazykové škole v Praze. V roce 1942 - 1943 učil tamtéž na učňovské škole. V letech 1943 - 1945 prošel totálním nasazením, pracoval pro
firmu Deutsche Lufthansa v Babí u Náchoda.
Po válce studoval v letech 1945 – 1949 na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obor
čeština – filosofie a obhájil závěrečnou práci o Masarykově pojetí ženy. Spolu s bratrem vstoupil 12. června 1946 ve Wolkrově vile na Svatém Kopečku do třetího řádu sv. Dominika. Po studiích učil
Jaroslav Knittl rok na střední škole v Ostravě I (1949 – 1950), pak se vrátil na Novoměstsko a učil
na střední škole v Novém Hrádku (1950 – 1953), v Novém Městě Krčíně (1953 –56) a v Novém Městě nad Metují (1956 – 58). Byl znám jako vynikající pedagog. Ze školských služeb byl však propuštěn roku 1958. V letech 1958 – 1963 pracoval jako pomocný dělník v Odbytovém Sdružení papírenského průmyslu
v Novém Městě nad Metují (Ospap), 1963 – 68 jako skladník ve Východočeských konzervárnách Fruta
v Novém Městě nad Metují.
Roku 1968 nastoupil na teologická studia na Cyrilometodějskou Teologickou fakultu v Litoměřicích. Fakultu ukončil v roce 1972. Svěcen byl vzkládáním rukou kardinála Tomáška v pražské katedrále
v červnu téhož roku. V královéhradecké diecézi nedostal souhlas a místo v Ludgéřovicích u Ostravy odmítl kvůli nemocné matce, a snad i ze vzdoru vůči panujícímu režimu.
Jaroslav Knittl byl pod stálým bedlivým dozorem StB, která mu znemožňovala například práci s mládeží. Rovněž nemohl působit v oficiální duchovní správě. Pracoval proto jako dělník ve Stavostroji v Novém Městě nad Metují. Vydával samizdatový časopis Znamení doby, kterého vyšlo celkem 56 čísel. Oficiálně mohl kněžsky působit až po roce 1989.
Avšak od počátku svého kněžského působení se tajně věnoval individuálnímu duchovnímu vedení ve svém domku ve Vrchovinách, intenzivně se věnoval zejména duchovnímu vedení mládeže. V roce 1989 měl projev v Náchodě, České Skalici, Novém Městě nad Metují a v hradeckém rozhlase. V roce 1991 obnovil Akademické týdny v Novém Městě nad Metují. Zemřel 3. června 1994.
Čestné uznání
Vladimír Růžička
Byl výraznou osobností Nového Města nad Metují a v paměti utkvěl mnoha místním lidem. Ač se narodil v Ostravě, region Náchodska mu přirostl k srdci už od osmdesátých let. Jako mladý nadšený horolezec pravidelně navštěvoval Adršpach a okolí. Tam se také seznámil se svojí ženou Petrou, se kterou jej pojila právě záliba v horolezectví a za kterou se záhy přestěhoval na Novoměstsko. Město i okolí mu učarovalo svou atmosférou a historií, která patřila mezi jeho široké spektrum zájmů.
Právě velký záběr oborů, kterým se Vladimír s nadšením sobě vlastním věnoval, z něj dělal vskutku renesančního člověka. Touha po neustálém rozšiřování vědomostí a objevování nových obzorů, ať už pomyslných či těch skutečných, pro něj byla typická. Svým zápalem dokázal vždy strhnout a nadchnout ostatní. Někdo si ho tak v Novém Městě pamatuje z doby sametové revoluce, někdo jako horolezce, jiní jako nadšeného regionálního historika nebo samozřejmě živnostníka v oboru stavebnictví, kterým se
po revoluci dlouhá léta živil. Se svou ženou Petrou provozovali na místním zámku obchod s uměleckými předměty, které snad dodnes dělají radost řadě Novoměšťáků, kteří k nim do obchodu chodívali.
Vladimír měl úctu a respekt k věcem minulým, až staromilským. Zároveň byl ale velkým příznivcem
a v rámci svých možností často i nositelem pokroku. Věřil, že člověk by neměl ustrnout, ale měl by se naopak stále dál učit a rozvíjet. K tomu se snažil motivovat i ostatní, například organizováním
výstav, přednášek či koncertů. Akce různého druhu organizoval jak na volné noze, tak například jako jeden ze zakladatelů populární pivnice „Rokáč“. Nejvýrazněji se však v tomto směru do podvědomí Novoměšťáků zapsal jako ředitel Městské knihovny, ze které namísto půjčovny knih vytvořil opravdové místo kultury a setkávání pro všechny generace.
Žízeň po poznání však zavedla Vladimíra i daleko za hranice Nového Města. S několika horolezci
z vrchovinského oddílu se vypravil zdolávat vrcholky jihoamerických And, jako držitel kapitánského průkazu podnikl řadu rekreačních i závodních plaveb na plachetnici ve Středomoří a jakožto potápěč objevoval vodní hlubiny nejenom české, ale i ty mořské na Dálném východě.
Čas věnovaný cestování a sportům vyvažoval klidnějšími a hloubavějšími zájmy, mezi které patřilo například včelaření nebo už zmiňované bádání v rámci regionální historie. Na základě jeho mnohaletého pečlivého výzkumu vznikla i publikace Nejen jména na pomnících, ve které se Vladimír věnoval osudům zejména židovských obyvatel Nové Města nad Metují z doby před a během druhé světové války. Věřil, že když čtenáři v těchto osudech skutečně uvidí někdejší Novoměšťáky, nejen bezejmenné fotografie nebo naopak jména bez tváří, ale příběhy skutečných a obyčejných lidí, dovedou si z historie vzít ponaučení.
Ačkoliv Vladimír zemřel předčasně a v Novém Městě jeho osobnost chybí, jeho zápal a nasazení pro rozvoj společnosti a kultury inspiruje Novoměšťáky, a nejen je, i nadále.
Čestné uznání
Libor Šnajdr
Již od mládí se věnoval atletice, byl běžcem na střední a dlouhé tratě. V roce 1971 v tehdejším TJ Spartak Nové Město nad Metují obnovil atletiku.
Když v roce 1987 na mistrovství světa v atletice v Římě poprvé zhlédl vložený závod paraplegiků na formulkách, tak návratu domů zapátral po československých vozíčkářích, kteří by podobně obohatili program domácích závodů nepostižených. Od roku 1988 se tak v Novém Městě konaly vložené závody paraplegiků v rámci Velké ceny Nového Města nad Metují (jízdařů i vrhačů) a zároveň se začala psát historie mistrovství Československa a později ČR v atletice tělesně postižených.
Po rozpadu TJ Spartak v roce 1991 L. Šnajdr našel odvahu odejít ze zaměstnání ve Stavostroji a založil Sportovní klub Nové Město nad Metují, který od té doby řídí. SK vlastní, provozuje a zvelebuje rozsáhlý multisportovní bezbariérový areál, který umožňuje pořádat mezinárodní soutěže jak nepostižených, tak i handicapovaných sportovců. SK sdružuje bezmála 1.000 členů, z toho 170 handicapovaných. Liboru Šnajdrovi a jeho týmu se v Novém Městě n. Met. v průběhu 30 let podařilo vybudovat jedno z největších, nejlépe vybavených a nejaktivnějších paralympijských center v České republice. 22. prosince 1992 se
ve Sportovním klubu NMMET konala ustavující schůze Českého paralympijského výboru a L. Šnajdr se stal jedním z jeho zakladatelů.
V roce 1995 pak Sportovní klub pořádal Mistrovství Evropy v pětiboji vozíčkářů, v roce 1997 přibyla
v programu Sportovního klubu Nové Město nad Metují mezinárodní lukostřelba handicapovaných.
Od roku 2001 dodnes dokonce na evropské a světové úrovni. Série v roce 2016 vyvrcholila paralympijskou kvalifikací, zároveň i jako největší lukostřelecký turnaj v historii světového paralympismu.
V letech 1991 – 2001 byl Libor Šnajdr předsedou Českého svazu tělesně postižených sportovců a v letech 2005 – 2010 byl předsedou nástupnické České asociace tělesně handicapovanýchsportovců.
L. Šnajdr vedl buď jako vedoucí nebo jako člen vedení československé a české výpravy na čtvery paralympijské hry v Barceloně (1992), Atlantě (1996), Sydney (2000) a v Pekingu (2008). Výprava
v Sydney byla co do zisku medailí (43) i pořadí národů (11.) nejúspěšnější československou a českou výpravou vůbec. Na slavnostním galavečeru Českého paralympijského výboru 27. února 2018 byl Libor Šnajdr uveden do paralympijské Síně slávy.
Poděkování města
AMMANN, Czech republic, a. s.
Ocenění za dobrovolnickou práci a pomoc ukrajinským uprchlíkům v Novém Městě nad Metují.
Mateřské centrum Na zámečku
Ocenění za dobrovolnickou práci a pomoc ukrajinským uprchlíkům v Novém Městě nad Metují.
Manželé Kalivodovi
Ocenění za dobrovolnickou práci a pomoc ukrajinským uprchlíkům v Novém Městě nad Metují.
2021
Slavnostní předání proběhlo 28. října 2021 na zámku rodiny Bartoň-Dobenín.
Čestné uznání
Jaroslav Resl (*1951)
Před 25 lety nastoupil do nově založeného Městského muzea v Novém Městě nad Metují. Jeho první muzejní stopa však sahá do roku 1990, kdy mu bylo nabídnuto místo v Muzeu zimních sportů, turistiky a řemesel v Deštném v Orlických horách. Muzeum však po roce činnosti snižovalo počty pracovníků a on jako tehdy nejmladší nabídl svůj odchod. Poté byl až do úrazu v roce 1995 zaměstnán jako doručovatel na poště v Deštném. Jako správce nově založeného Městského muzea v Novém Městě nad Metují začal pracovat od ledna 1996. Zkušenosti z Deštného využil při zavedení sbírkové evidence, která se tehdy ještě vedla ručně a pro dnešní dobu trochu bondovsky znějícím dokumentním inkoustem. Ještě v tomtéž roce se mu podařilo do turistické sezony muzeum otevřít pro veřejnost. V roce 1997 byl jmenován ředitelem muzea, protože jako správce muzea nenaplňoval literu zákona pro vedoucího pracovníka. Na konci devadesátých let se panu Reslovi podařilo společně za podpory mnoha obyvatel města v krátkém čase obnovit a doplnit expozice novými sbírkovými předměty. V této době bylo také po projednání s odborníky doporučeno, a Radou města schváleno vytvoření přírodovědných sbírek. Ty mají nyní již několik desítek tisíc položek. Jaroslav Resl měl velký osobní podíl na rozšíření činnosti muzea o infocentrum a galerii. V roce 2001 bylo muzeum pod jeho vedením hlavním koordinátorem oslav 500. výročí založení Nového Města nad Metují, které proběhly společně se setkáním Nových měst Evropy. V letech příprav nového zákona o ochraně sbírek muzejní povahy pomáhal vytvářet novou digitální evidenci sbírek Demus a podílel se i na zajištění zkušebního provozu jejích nových verzí. V průběhu tvorby tohoto zákona zastupoval zájmy malých muzeí. Velký podíl práce odvedl také při vyhlašování přírodní rezervace Peklo. Několik let zpracovával spolu s Šárkou Stolínovou sběry docenta Josefa Sekyry a jejich následné uložení. Čtrnáct let vedl pod hlavičkou muzea přírodovědný kroužek, ve kterém se vystřídaly desítky dětí, měl na starosti vydávání Novoměstského zpravodaje a organizoval semináře pro muzejní preparátory. Z publikačních aktivit stojí za zmínku vydání digitální encyklopedie „Chráněné a ohrožené rostliny Novoměstska“ a vydání klíče k určování dřepčíků. V roce 2008 odešel po neshodách s tehdejším vedením města z postu ředitele i z muzea, ale již v roce 2011 byl starostou Petrem Hablem požádán o pomoc při dokončení rozpracovaného projektu přírodovědné expozice. Od té doby až dodnes se jako externista stará o přírodovědné sbírky a klasický chod přírodovědného oddělení. V letech 2019 a 2020 vytvořil novou sbírku přírodnin pro Základní školu Malecí. V současnosti vede přírodovědné oddělení a spolupracuje s přírodovědnými fakultami v Hradci Králové, Olomouci a Českých Budějovicích. Svoji práci koordinuje s přírodovědným oddělením muzea v Hradci Králové. Za poslední roky toto pracoviště novoměstského muzea zajišťovalo 11 projektů zadaných Odborem životního prostředí Královéhradeckého kraje. Jaroslav Resl pro tento odbor pracuje jako entomologický poradce. 16 let zpracovává hmyzí faunu Národního parku Severní Velebit v Chorvatsku. Od roku 1970 je členem České společnosti entomologické, dále je členem odborné společnosti pro výzkum vrubounovitých brouků a mezinárodní společnosti odborníků pro studium blanokřídlého hmyzu. Jako zoolog je členem zoologické sekce muzeí České republiky. Publikuje v odborných periodikách a popularizuje přírodní vědy i Novoměstsko v rozhlase a televizi. V letošním roce mimo jiné zveřejnil v odborném časopise „Klapalekiana“ nalezení šesti nových druhů hmyzu pro naši republiku. Tyto dokladové kusy spolu s novou včelou objevenou pro Chorvatsko jsou uloženy ve sbírkách novoměstského muzea.
Poděkování města
Junák, český skaut, středisko Nové Město nad Metují
Ocenění za dobrovolnickou práci pro novoměstské občany v době pandemie nákazy Covid-19.
Osadní výbor Vrchoviny
Ocenění za dobrovolnickou práci pro novoměstské občany v době pandemie nákazy Covid-19.
Rodina Buc Giang z Nového Města nad Metují
Ocenění za dobrovolnickou práci pro novoměstské občany v době pandemie nákazy Covid-19.
Kolektiv Zdravé výživy Vitálka
Ocenění za dobrovolnickou práci pro novoměstské občany v době pandemie nákazy Covid-19.
Bc. Jan Hylský
Ocenění za koordinaci dobrovolnické práce na jaře roku 2020 při pandemii Covid-19.
Ing. Jiří Jirman
Ocenění za výrobu komponentů pro ochranné štíty v rámci projektu „Tiskne celé Česko“.
2019
Slavnostní předání proběhlo 28. října 2019 na zámku rodiny Bartoň-Dobenín.
Čestné uznání
Mgr. Václav Böhm (*1942)
Dětství prožil v Českých Budějovicích. Vystudoval Husitskou teologickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V Novém Městě nad Metují působil jako farář Církve československé husitské v letech 1974-2013, další dva roky v téže pozici v Dobrušce. Dlouholetý člen Zastupitelstva a Rady města Nové Město nad Metují (1990-2010). Jako člen a bývalý předseda Partnerského výboru se aktivně podílel na úzké spolupráci s partnerským německým městem Hilden. Stál u zrodu členství Nového Města nad Metují ve Spolku Nových Měst Evropy, jako prvního člena z neněmecky mluvících zemí.
Horst Thiele (*1952)
Od roku 1963 občan německého města Hilden. Vystudoval podnikovou ekonomiku se zaměřením na městskou správu. Od sedmdesátých let do roku 2009 působil na různých ekonomických a manažerských pozicích státní správy města Hilden. V roce 1995 zastával i funkci tajemníka. V roce 2006 se stal čestným občanem partnerského města Warrington. V letech 2009-2014 byl zvolen starostou města Hilden. Je členem představenstva Sdružení umělců H6, angažuje se v pořádání vzájemných výtvarných výstav, aktivně podporuje partnerskou spolupráci mezi městy Hilden a Nové Město nad Metují.
Miloslav Vondřejc (*1949)
Vystudoval Konzervatoř P.J.Vejvanovského v Kroměříži. Dlouholetý ředitel ZUŠ Bedřicha Smetany v Novém Městě nad Metují (1976-2018), učitel a hráč na klávesové nástroje, amatérský fotograf, badatel a historik. Za jeho působení ve vedení základní umělecké školy došlo k jejímu obrovskému rozvoji a rozšíření na jednu z největších svého druhu v kraji. Stál u zrodu Novoměstské filharmonie a řady dalších uměleckých těles. Dodnes se aktivně podílí na organizování řady kulturních akcí ve městě.
2018
Slavnostní předání proběhlo 28. října 2018 na zámku rodiny Bartoň-Dobenín.
Čestné občanství
Josef Marian Bartoň - Dobenín (*1942)
Po nucené emigraci z Československa v roce 1949 a po exilovém pobytu v Německu se s rodiči usadil v roce 1952 v Torontu v Kanadě. Zde začal studovat základní a střední školu na Upper Canada Collage. Ve vzdělání pokračoval v letech 1961 - 1964 na Univerzitě v Miami na Floridě při studiu oboru obchodní management leteckých společností. V letech 1964 - 1992 pracoval pro leteckou společnost American Airlines jako analytik leteckých systémů. V roce 1992 se vrátil do Čech a spolu se zámkem restituoval i další rodový majetek. Novoměstský zámek spolu se zahradou ponechal i nadále otevřený veřejnosti a započal s jeho stavební obnovou a kulturním využitím.
Čestné uznání
Ing. et Mgr. Karel Václav Nývlt (*1946)
V roce 1964 absolvoval novoměstskou strojnickou průmyslovku – obor Přesná mechanika a optika – a ve svých studiích úspěšně pokračoval na Fakultě strojního inženýrství Českého vysokého učení technického v Praze v oboru Přístrojová, regulační a automatizační technika. V roce 1969 začal pracovat v novoměstské Chronotechně (Eltonu) jako samostatný technolog, následně zastával místa vedoucího technologa a vývojového pracovníka. Na počátku devadesátých let vystudoval na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obor Náboženské vědy. V letech 1992 - 1995 externě vyučoval na základních školách římskokatolické náboženství.
V podzimních komunálních volbách v roce 1994 úspěšně kandidoval do zastupitelstva města a následně byl zvolen na post zástupce starosty města. Funkci místostarosty zastával po tři volební období, až do roku 2006. Na radnici se zabýval především bytovou a sociální problematikou a otázkami školství a kultury. Po deset let byl za město členem Organizačního výboru polsko – českých dnů křesťanské kultury a v jejich rámci hlavním organizátorem kontaktů s polskými příhraničními obcemi. Zároveň stál při počátcích partnerství s městem Duszniki - Zdrój a následně se stal i spoluzakladatelem Regionu Novoměstsko. Navázal na tradici spolku rodáků, byl iniciátorem a organizátorem řady společenských aktivit města a jako novoměstský patriot byl i jeho propagátorem.
Karel Nývlt se zabývá dokumentační fotografií, mezi jeho dalšími zálibami najdeme kulturu a historii, ve svém volném čase vyhledává řemeslné práce i práci na zahradě a rád se věnuje turistice v přírodě. Spolu s Alenou Horákovou je spoluautorem původní novoměstské hry Svatý Václav, kterou předvádí místní šermířská skupina Novica. V roce 2015 zdokumentoval osudy černčického rodáka J. L. Šichana a publikoval je v knize Josef Ladislav Šichan, malíř, fotograf a jeho doba. Jeho historické bádání bylo završeno výstavou Josef L. Šichan / Život a dílo, která byla ke zhlédnutí na přelomu let 2015/2016 v Městské galerii Zázvorka. V současné době pracuje na přípravě informačního panelu o gravitačním závlahovém systému luk v údolní nivě Metuje v Krčíně.
Poděkování města
Ing. Lenka Pěničková (*1987)
Paní Pěničková působí ve vedení skautského oddílu v Provodově - již dvanáctým rokem. Za tuto dobu se jí podařilo vybudovat z malé venkovské družiny sebevědomý oddíl, jenž v současné době sdružuje 25 mladších členů a má motivované a kvalifikované vedení.
Odváděnou prací přesahuje hranice svého oddílu a vytváří a poskytuje metodické materiály i pro vedení dalších oddílů střediska. Podílí se také aktivně na práci pro Krajskou radu Junáka v pozici konzultanta plánovaných a prováděných aktivit. Tím nepřímo ovlivňuje více než čtyři tisíce členů Junáka z celého kraje.
2017
Slavnostní předání proběhlo 28. října 2017 na zámku rodiny Bartoň-Dobenín.
Čestné občanství
Mgr. Bohumil Dvořáček (1917 - 2018)
Bohumil Dvořáček se narodil roku 1917 v Týništi nad Orlicí, ale dětství prožíval na nádraží v Novém Městě nad Metují, kde byl jeho otec přednostou stanice. V jeho stopách však nešel. Na režijní jízdenku začal v roce 1929 jezdit na gymnázium v Náchodě, kde v roce 1937 odmaturoval. Vysokoškolská studia začal na brněnské Masarykově univerzitě, ovšem v listopadu 1939 Němci české vysoké školy zavřeli. Bohumilu Dvořáčkovi se podařilo přejít na učitelský ústav, a pak začal učit. Po válce vysokoškolská studia dokončil a v roce 1947 nastoupil na rodné gymnázium, ale v letech 1947-1951 učil v tehdejších elokovaných třídách v Novém Městě nad Metují.
Bohumil Dvořáček byl nejen pedagogem, ale také novoměstským kronikářem, kde zúročil svůj zájem o veřejné dění. Práci kronikáře se věnoval přes padesát let a zároveň se zabýval historií. Získané poznatky uplatnil i v publikační činnosti. Kromě článků, především v regionálním tisku, sepsal na podnět novoměstského rodáka Doc. Josefa Sekyry dějiny českého horolezectví a v roce 1998 mu město vydalo obsáhlou práci Pohledy do minulosti Nového Města nad Metují. Pro prof. Jana Knittela a další nakladatelství přeložil několik knih z německého jazyka. V roce 2008 vyšla jeho kniha Z galerie osobností Nového Města nad Metují a v roce 2015 vyšla jeho doposud poslední kniha Někdy sem se bavil já, někdy ti okolo. Bohumil Dvořáček se v ní projevuje svým svébytným humorem, někdy trochu suchým, někdy i ironickým. Knížkou potěšil nejen novoměstské patrioty, ale každého, kdo umí vnímat život i z jeho humornější stránky.
Poděkování města
Miloš Němeček (*1943)
Miloš Němeček je členem Sboru dobrovolných hasičů od roku 1950. Působil především ve funkcích velitele jednotky, starosty a místostarosty sboru. Od roku 1959 byl členem hasičů v Českém Meziříčí, do Nového Města nad Metují se přestěhoval v roce 1964 a hned se zapojil do práce v oblasti požární ochrany města.
V roce 1985 byl společně s Petrem Fantou zakladatelem pracovní činnosti pod hlavičkou Sboru dobrovolných hasičů. Po roce 1989 vznikla z této pracovní skupiny organizace, která byla později přejmenovaná na Hasiči s. r. o. a ta působí v našem městě do dnes.
V roce 2005 byl Miloš Němeček zvolen starostou Sboru dobrovolných hasičů Nové Město nad Metují a tuto funkci vykonával pět let.
18 let byl velitelem v místní dobrovolné jednotky hasičů a v roce 2001 předal tuto funkci Zdeňku Kábrtovi. Za dobu 18 let se Miloš Němeček věnoval nejen místní jednotce ale vystřídal i několik různých funkcích nejenom v okrese ale i v kraji. V okrese byl jmenován velitelem, je držitelem všech ocenění Sboru dobrovolných hasičů a v roce 2004 byl oceněn nejvyšším republikovým vyznamenáním „ZASLOUŽILÝ HASIČ“.
Miloš Němeček patří u hasičů v Novém Městě nad Metují mezi legendu a vzor všem mladým.
Eva Efenberková (*1964)
Eva Efenberková je členkou Sboru dobrovolných hasičů od roku 1980 a po tuto dobu se věnovala především výchově mládeže a přípravě MLADÝCH HASIČŮ na budoucí práci v dobrovolné jednotce města.
Od roku 1991 začala pracovat jako vedoucí mladých hasičů až do roku 2007. Pak vedení oddílu ukončila a působila pouze jako rozhodčí na hasičských soutěžích. V roce 2010 se však v k vedení mladých hasičů vrátila a to až do roku 2016.
V současné době působí společně s manželem jako rozhodčí na hasičských závodech.
Eva Efenberková obdržela v roce 2014 ČESTNÉ UZNÁNÍ Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska a v témže roce také medaili „ZA VÝCHOVU MLÁDEŽE“, což je nejvyšší ocenění, které je možná v České republice za práci s mladými hasiči získat.
2016
Slavnostní předání proběhlo 28. října 2016 na zámku rodiny Bartoň-Dobenín.
Čestné uznání
PhDr. Čestmír Brandejs, CSc. (*1944)
Narodil se v Týništi nad Orlicí, ale již v roce 1946 se s rodiči přestěhoval do Nového Města nad Metují – Krčína. Tam absolvoval základní školu (1951 – 1959) a poté Gymnázium v Dobrušce (1959 – 1963), zajímal se o společenskovědní předměty. V Novém Městě nad Metují i Dobrušce se prohluboval jeho vztah k regionu a obdiv ke krásné krajině pod Orlickými horami.
Po maturitě studoval český jazyk a dějepis na Pedagogické fakultě v Pardubicích a Hradci Králové (1963 -1967). Diplomovou práci psal z dějin Nového Města. V letech 1966 – 1972 vyučoval na Základní škole Komenského v Novém Městě a v letech 1972 – 1978 v Krčíně. V roce 1973 se přiženil do hradecké učitelské rodiny, jeho manželka zasvětila celý pracovní život sluchově postiženým dětem. Čestmír Brandejs považuje studium za celoživotní radost, proto již v 70. letech vstoupil do doktorandského studia na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity, které ukončil r. 1978. Ve stejném roce byl přijat na Katedru historie Pedagogické fakulty v Hradci Králové, kde pracoval více než 30 let. Postupně mu byla svěřena výuka pravěku, českého a světového středověku, didaktiky dějepisu a regionálních dějin. V roce 1989 získal na Filozofické fakultě Karlovy univerzity hodnost kandidáta věd. Byl dlouholetým členem Komise didaktiků při Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Je členem Sdružení historiků ČR, v 90. letech byl členem Komise pro studium života a díla Mistra Jana Husa při České biskupské konferenci. 20 let byl členem akademických senátů univerzity.
Pravidelně se účastní akcí Klubu přátel a rodáků Nového Města nad Metují. V současné době připravuje almanachy pro ZŠ Komenského a ZŠ Krčín.
Petr Haš - In memoriam (*1946 – †2002)
Petr Haš měl rád film a smích a obojí se mu podařilo spojit. 6 let pracoval jako vedoucí novoměstského Kina 70, podařilo se mu zasadit kořeny Festivalu české a slovenské komedie, který se ve městě koná jako festival „českého humoru“ dodnes.
V roce 1982 nastoupil jako redaktor do tehdejšího studia Československého rozhlasu v Hradci Králové, v roce 1990 stanul v jeho čele, kdy jej po listopadových událostech zvolili sami zaměstnanci. Později prošel úspěšně i konkurzem na tuto funkci.
Petr Haš vystudoval produkci na Filmové a televizní fakultě pražské AMU. I proto se film spolu s jeho další velkou láskou – motorismem staly častým tématem v jeho redaktorské práci.
Pro většinu kolegů byl příkladem v novinářské odvahy a důslednosti. Respekt si získal svými názory i životními postoji. Odvážný a důsledný byl i jako ředitel královehradecké stanice Českého rozhlasu. Jeho hlavním zájmem bylo vedle vytvoření kvalitního rozhlasového programu i usilování o profesionální zázemí pro vysílání. Tento cíl se mu podařilo realizovat na sklonku roku l999, kdy se stanice přestěhovala do moderních rozhlasových prostor. Nová budova a samozřejmě i nová tvář programu byly bez nadsázky především jeho zásluhy. Jeho práci ukončila až předčasná smrt po dlouhé a těžké nemoci.
Poděkování města
Martin Paul (*1978)
Martin Paul je členem Junáka – českého skauta od jeho obnovy v roce 1990 dodnes. Od přelomu tisíciletí, ve svém volném čase a bez nároku na honorář, působil a dodnes působí v mnohých funkcích, které významnou měrou přispívají k chodu skautského střediska v Novém Městě nad Metují, ale i k chodu organizace na krajské úrovni. K jeho největším zásluhám patří pravidelná mnohaletá péče o skautský areál, neopomenutelné jsou též jeho zásluhy při správě financí ve funkci hospodáře.
Petr Borůvka (*1977)
Petr Borůvka je členem Junáka – českého skauta od jeho obnovy v roce 1990 dodnes. Od roku 1999 do roku 2012 působil ve funkci vedoucího oddílu, kde zajišťoval veškerou jeho činnost. Prokazuje obrovskou vůli, trpělivost a nezdolnou energii při organizování každodenních schůzek a při přípravě a realizaci zimních a letních táborů. Petr Borůvka je charismatickou osobností, dobrým kamarádem a příkladem nejen pro novoměstské skauty.
2015
Slavnostní předání proběhlo 28. října 2015 na zámku rodiny Bartoň-Dobenín.
Čestné uznání
René Dlouhý (*1934)
Ve svých deseti letech odešel z Prahy k tetě se strýcem do Nového Města nad Metují, kde spolu se svou ženou žije dodnes. V letech 1949 – 1951 se svými vrstevníky organizoval skupinu, která si dala za úkol protestovat proti rodící se totalitní diktatuře. Vedle jiných činností a plánů rozšířili několik vydání letáků, vyzývající občany proti zemědělské politice komunistů. Letáky se díky udání jednoho z tehdejších kamarádů dostali do rukou StB. Po roce intenzivního sledování byl pan Dlouhý, krátce po dovršení osmnácti let, zatčen. První výslech probíhal ve věznici v Hradci Králové, kde strávil 2 měsíce. Následně byl převezen do okresní věznice v Novém Město nad Metují, kde zároveň probíhal soud.
Pan Dlouhý byl odsouzen na 6 měsíců odnětí svobody, a to jednak za nepřekažení trestného činu, přesněji řečeno se jednalo o pokus emigrace dvou hochů, kteří ani nepatřili do skupiny kolem pana Dlouhého, a dále pak za návod k pokusu trestného činu proti republice a za návod k pokusu trestného činu sdružování proti republice. Po propuštění pan Dlouhý pracoval jako dělník a slévač. Byl plně rehabilitován roku 1990.
Elfrída Papežová - In memoriam (*1906 – †1983)
Přes veškerou tíhu perzekučních opatření v době 2. světové války se naštěstí i v Novém Městě nad Metují našli lidé, kteří se snažili nějakým způsobem pomoci židovským spoluobčanům. Za skutečnou hrdinku té doby musíme bezpochybně považovat paní Frýdu Papežovou, která ve spolupráci s dalšími českými občany města po jistou dobu ukrývala mladého židovského muže JUDr. Františka Brunnera. Za ukrývání Židů hrozila tehdy v protektorátu smrt zastřelením.
2014
Slavnostní předání proběhlo 28. října 2014 na zámku rodiny Bartoň-Dobenín.
Čestné občanství
Pavel Vašina (*1939 - †2020)
Narodil se v Novém Městě nad Metují. Absolvoval Jedenáctiletou střední školu v Dobrušce a Střední průmyslovou školu zeměměřičskou v Praze. Řadu let pracoval v Geodézii v Náchodě a později, až do svého zvolení starostou jako projektant. V roce 1990, v nelehké době, která následovala, po čtyřech desetiletích nesvobody se stal prvním demokraticky zvoleným starostou. Byl představitelem města s vizí, mravním kreditem a s láskou k městu. O levnou popularitu se neucházel, přesto se mu dařilo získat drtivou většinu zastupitelů ke „sjednocení kroku“ v práci pro město.
Během svého funkčního období v letech 1990 - 2002 systematicky pracoval na zvelebení města. Změnil se vzhled okolí Rychty a Komenského ulice, byla postavena čistírna odpadních vod, penzion Oáza, přistavěna škola v Krčíně, otevřeno Městské muzeum a Zázvorka jako galerie, rekonstruováno zadomí. Má zásluhy na prohloubení partnerských vztahů s partnerskými městy Hilden a Duszniki-Zdrój. Založil tradici konání kulturních akcí na zahájení a zakončení turistické sezóny – Brány města dokořán a Dny evropského dědictví. Za jeho působení ve funkci starosty proběhlo v našem městě první Setkání Nových Měst Evropy v neněmecky mluvící zemi.
Čestné uznání
Věra Mimrová (*1934)
Paní Mimrová stála u zrodu penzionu Oáza, byla aktivní členkou rozmisťovací komise pro penzion Oáza, mnoho let se angažovala ve Sboru pro občanské záležitosti města Nové Město nad Metují, aktivně se léta účastnila s odborem sociálních věcí návštěv seniorů z Nového Města nad Metují v domovech seniorů v okrese Náchod a stále je dlouholetou organizátorkou všech aktivit a programů Klubu seniorů.
Olga Vyleťalová (*1944)
Od roku 1945 žije v Praze, ale díky svým příbuzným našla druhý domov v Novém Městě nad Metují, kterému zůstává věrná doposud. V roce 1968 nastoupila na Vysokou umělecko-průmyslovou školu do ateliéru ilustrace ke Karlu Svolinskému.
Svoji tvůrčí invenci zaměřila k návrhům dnes již legendárních filmových plakátů. Mezi lety 1969 – 1989 jich vytvořila na sedmdesát šest a získala za ně řadu ocenění na mezinárodních výstavách. Na MFF Cannes v roce 1973 Grand Prix za plakát k filmu „Něžná“ a v roce 1974 za plakát k filmu „Mládí a láska“. V Chicagu obdržela v roce 1979 cenu Zlatý Hugo za plakát k filmu „Zrcadlení“ a v roce 1983 stříbrnou plaketu za plakát k filmu „Neúplné zatmění“.
Ing. Jiří Tymel (*1944)
Po ukončení tehdy osmileté školní docházky v rodném Táboře mu bylo sděleno, že z kádrových důvodů nemůže jít ani do učení, o střední škole nemluvě. Nastoupil tedy do autodílny Komunálních služeb a odtud, z pozice patnáctiletého pomocného dělníka, šel na Střední průmyslovou školu strojnickou. O čtyři roky později, nastoupil na VUT v Brně – fakulta strojní. Promoval v roce 1968 a v témže roce nastoupil do Stavostroje v Novém Městě nad Metují, kam se také s manželkou Zdenou přestěhoval. Ve Stavostroji pracoval do roku 2012.
Od roku 1970 pracoval v občanském výboru č. 2, nejprve jako řadový člen, později jako jeho předseda. Spolek dostal po revoluci svůj původní název – Podskaláci - a zde zastává funkci jednatele.
Po volbách r. 1990 se stal členem městského zastupitelstva, kde pracoval nepřetržitě až do r. 2002, kdy, opět po úspěšné kandidatuře, byl zvolen do funkce starosty města. Za dobu jeho působení ve funkci starosty se podařilo provést rekonstrukci budovy č. p. 6 na novou radnici, kde dnes pod jednou střechou působí celý městský úřad. Zároveň s tím se podařilo sjednat přesun České pošty do stejné budovy na náměstí Republiky a směnou nemovitostí získat pro město kvalitní budovu pro budoucí novou městskou knihovnu. Dále byla vybudována obůrka s divokými prasaty v Klopotově, vznikl Dobrovolný svazek obcí region Novoměstsko.
2013
Slavnostní předání proběhlo 28. října 2013 na zámku rodiny Bartoň-Dobenín.
Čestné uznání
Ludmila Čejková (*1923 - †2020)
Za dlouholetou činnost pro město v oblasti zahraniční spolupráce.
2012
Slavnostní předání proběhlo 28. října 2012 na zámku rodiny Bartoň-Dobenín.
Čestné uznání
Ing. Zdeněk Martínek
Za zásluhy ve vývoji náramkových hodinek PRIM a publikační činnost.
Karel Tošovský (In memoriam)
Za nezapomenutelné působení v kulturním životě Nového Města nad Metují.
2010
Slavnostní předání proběhlo 28. října 2012 na zámku rodiny Bartoň-Dobenín.
Čestné uznání
Milena Macháčková
Za činnost pro město, dlouholetou práci jako cvičitelka v Sokole a propagátorka zdravého pohybu pro seniory.
2008
Slavnostní předání proběhlo 28. října 2008 na zámku rodiny Bartoň-Dobenín.
Čestné občanství
Vladimír Suchánek
Za dlouhodobou práci ve svém oboru. Významný český malíř a grafik, při příležitosti životního jubilea.
Doc. RNDr. Josef Sekyra CSc.
Za dlouholetou práci ve svém oboru a přínos pro město. Geolog, horolezec, polárník, první na jižním pólu 1969, pracovník Ústředního geologického ústavu Praha. Zkoumal horniny v extrémních podmínkách.
Vladimír Rocman
Za dlouholetou práci ve svém oboru. Významný malíř, grafik a ilustrátor dětských knih, při příležitosti životního jubilea.
2007
Slavnostní předání proběhlo 28. října 2007 na zámku rodiny Bartoň-Dobenín.
Čestné uznání
Josef Kujal
Komorní stenograf, několikanásobný mistr republiky, účastník mezinárodních soutěží, zástupce vedoucího komise pro komorní těsnopis, vedení kolektivu stenografů ve Federálním shromáždění. Čestné uznání uděleno za dlouholetou práci ve svém oboru a přínos pro město,
Doc. RNDr. Josef Sekyra CSc.
Geolog, horolezec, polárník, první Čech na jižním pólu (v roce 1969), pracovník Ústředního geologického ústavu Praha - zkoumal horniny v extrémních podmínkách. Čestné uznání uděleno za dlouholetou práci ve svém oboru a přínos pro město.
2006
Veřejné poděkování
Josef Myška
Zdeněk Lehký
Veřejné poděkování za pomoc tonoucímu bylo předáno 28. října 2006 na zámku rodiny Bartoň-Dobenín.
2005
Čestné uznání
Slavnostní předání proběhlo 28. října 2005 na zámku rodiny Bartoň-Dobenín.
PhDr Miroslav Košťál
Kazatel. Čestné uznání bylo uděleno za práci pro město - za studium a mapování jeho historie, za pomoc při změně společenských poměrů.
Etelka Ryšlavá
Zdravotní sestra. Čestné uznání bylo uděleno za práci pro město - za péči o zachování životního odkazu lidí bojujících a trpících v období 2. světové války.
MUDr. Karel Dobrý
Lékař. Čestné uznání bylo uděleno za práci pro město - za péči o zachování životního odkazu lidí bojujících a trpících v období 2. světové války.
Jiří Horák
Promovaný biolog. Čestné uznání bylo uděleno za práci pro město - za studium a mapování jeho historie, za pomoc při změně společenských poměrů.
2004
Čestné uznání
Jan Vít
Čestné uznání za práci pro město - za studium a mapování jeho historie, za pomoc při změně společenských poměrů bylo předáno 28. října 2004 na zámku rodiny Bartoň-Dobenín.
2003
Zlatá pamětní medaile
Pavel Vašina
Starosta - ve funkci starosty se zasloužil o rozvoj města a za zahájení nástupu demokratického řízení města. Zlatá pamětní medaile byla předána 28. října 2002 na zámku rodiny Bartoň-Dobenín.
2002
Stříbrná pamětní medaile
Slavnostní předání proběhlo 28. října 2002 na zámku rodiny Bartoň-Dobenín.
Jára Brandová
Úřednice. Medaile byla udělena za přínos pro život města a angažovanost při obnově svobodné společnosti na poli kulturním a společenském.
Ing. Zlatko Hála
Zaměstnanec Stavostroje. Medaile byla udělena za přínos pro život města a angažovanost při obnově svobodné společnosti na poli kulturním a společenském.
František Martínek
Dirigent. Medaile byla udělena za přínos pro život města a angažovanost při obnově svobodné společnosti na poli kulturním a společenském.
2001
Stříbrná pamětní medaile
Slavnostní předání proběhlo 28. října 2001 na zámku rodiny Bartoň-Dobenín.
Josef Marian Bartoň-Dobenín
majitel zámku. Medaile byla udělena za přínos pro život města a angažovanost při obnově svobodné společnosti.
Bohumil Dvořáček
Kronikář. Medaile byla udělena za přínos pro život města a angažovanost při obnově svobodné společnosti.
Ing. Zdeněk Svoboda
Vedoucí Junáka. Medaile byla udělena za přínos pro život města a angažovanost při obnově svobodné společnosti.
Dušan Vrchoslav
Učitel ZUŠ. Medaile byla udělena za přínos pro život města a angažovanost při obnově svobodné společnosti.
1998
Zlatá pamětní medaile
dr. Karl Detlev Göbel
Ředitel města Hilden. Zlatá pamětní medaile byla udělena v roce 1998 za rozvoj partnerství mezi městy Nové Město nad Metují a Hilden od roku 1989.
1994
Čestné občanství
Jan Juránek
Učitel, historik. Čestné občanství za jeho významnou a nezištnou práci pro město bylo uděleno 27. října 1994.
1991
Čestné občanství
Prof. ThDr. Jan Milíč Lochman, mult. Dr.h.c., DD
Bývalý rektor university v Basileji, čestné občanství bylo uděleno 14. září 1991.
1946
Čestné občanství
Armádní generál Karel Klapálek
Československý voják, legionář, čestné občanství bylo uděleno 2. listopadu 1946.