Páni ze Stubenberku 1548-1621
Novoměstskými pány byli Stubenberkové v letech 1548 až 1621. V držení panství se vystřídaly tři generace.
Stubenberkové patřili ka starobylým a předním štýrským rodům. Ve znaku měli kotvici. Jako zakladatel rodu se k roku 1042 uvádí Wulfing. Poprvé se v listině objevilo jméno Stubenberg roku 1143 – Wulvinc de Stubinberc. Z darovacích a odkazovacích listin vysvítá, že majetkové počátky Stubenberků souvisejí s pozemky Meiersdorf, kde byl vystavěn hrad Stubenberg. Druhým opěrným bodem se stal hrad a panství Kopfenberg.
Příslušníci rodu se občas dostávali do sporů se svými lenními pány. Tyto střety se projevily v těžkých majetkových ztrátách, z nichž se však Stubenberkové vzpamatovali a v 16.století už opět měli pevné postavení.
Wolfgang I. (1548 – 22.12.1556)
První majitel toho rodu v Novém Městě nad Metují nebydlel a panství řídil ze štýrského Kopfenberku. Na sněmu byl v roce 1546 se svými syny Janem, Wolfem, Jakubem a Friedrichem přijat za obyvatele českého království. 32 On i jeho nástupci byli dobrými hospodáři a panství ze jejich éry vzkvétalo. O hospodářském stavu se můžeme přesvědčit z listin, které putovaly mezi Kopfenberkem a Novým Městem. Dobrý vztah Stubenberků k poddaným byl dán i společnou příslušností k evangelickému náboženství.
Je známo, že král Ferdinand I. si Wolfa ze Stubenberku oblíbil. Znali se už z Rakouska. Wolf byl hlavou stubenberského rodu. Město mu roku 1548 přísahalo věrnost a pospíšilo si se žádostí o potvrzení výsad. Listina potvrzující městská privilegia má datum 13. července 1551. Wolf si přirozeně přál, aby novoměstské panství prosperovalo i po jeho smrti, a chtěl, aby se jeho syn Jan naučil česky. Poslal jej proto studovat do Mladé Boleslavi. Wolf zemřel na svém zámku Kopfenberku. Jeho starší syn Jan zdědil panství novoměstské a mladší Wolfgang panství kopfenberské.
Jan (1557–1570)
Jan převzal panství ve věku asi třiceti let. Následujícího roku se oženil s Benignou ze Schärfenberku. Byla o deset let mladší. Měli pět synů, Rudolfa, Jana, Ortmana, Hartwiga a Bedřicha. Až na Rudolfa všichni předčasně zemřeli, tři v roce 1596, zřejmě při epidemii.
Jan uměl česky a tato okolnost byla městu ku prospěchu. Za něho všechny městské listiny byly vydávány česky. V Novém Městě se Jan příliš nezdržoval, protože vykonával funkci nejvyššího číšníka štýrského knížectví. Na Maxmiliánovi II.(1564–1576) vymohl pro město výsadu pečetit červeným voskem a k dosavadním dvěma trhům přidal ještě dva – 2.března na den sv. Anežky a 29. června na den Jana a Pavla.
Jan zemřel 21.srpna 1570 a téhož roku zemřela i jeho manželka. Protože zemřel v Novém Městě, byl zde i pochován, a to v kostele Nejsvětější Trojice. Slivenecký červený mramorový náhrobní kámen po straně hlavního oltáře dal zhotovit jeho syn Rudolf. K zazdění došlo roku 1652. Náhrobní kámen je nyní na stěně původního vchodu do kostela.
Wolfgang II. (1570–1588)
Janův bratr se nestal majitelem novoměstského panství, byl jeho správcem jako poručník Janových synů. Tak vyplynulo z Janovy závěti. Wolf II. byl dědičným vrchním číšníkem a štolbou arciknížete Karla Rakouského. Žil na Kopfenberku. Dne 24.června 1581 dal sepsat listinu, kterou potvrdil výsady Nového Města. Na městských listinách je až do roku 1588 uvedeno jméno Wolfgang II.
Rudolf (1588–1620)
Rudolf byl pravoplatným dědicem novoměstského panství a jeho majitelem od otcovy smrti. Jakmile dospěl, převzal roku 1588 dědictví od svého poručníka. Měl hodnost komorníka arciknížete Matyáše (1611–1619), který se stal po abdikaci Rudolfa II.(1576–1611) německým císařem a českým králem.
Jako všichni Stubenberkové byl i Rudolf dobrým hospodářem a dobrým pánem. Dne 19.listopadu 1593 potvrdil městu jeho výsady a ještě je rozhojnil.
Byl horlivým luteránem. Pro krčínský kostel dal ulít, prý z tureckých děl, 30 q těžký zvon. Zvon byl největší v širokém okolí. V roce 1613 vydal městu listinu, že žádný budoucí majitel nesmí vymáhat přísahu věrnosti, pokud nepotvrdí svobodu náboženství. Roku 1618 se stal defenzorem víry za hradecký, čáslavský a chrudimský kraj. Náboženské zanícení přivedlo Rudolfa k účasti na stavovském povstání. 23.3.1619 byl jmenován generálním komisařem nad lidem vojenským v kraji hradeckém, kouřinmském a boleslavském, tedy vrchním velitelem. Rudolf byl i po několik let krajským hejtmanem na Hradecku.
Souhlasil s volbou Fridricha Falckého za českého krále. Bělohorské porážky se nedočkal. Dne 1. února 1620 přišel tragicky o život.
Stubenberkové byli příbuzní s bohatým rodem Smiřic. V roce 1609 uvěznil Zikmund Smiřický svou dceru Elišku Kateřinu na hradě Kumburku (u Nové Paky), protože měla poměr s kovářem. Když zemřel, stal se dědicem rozsáhlého majetku jeho slabomyslný syn Jindřich Jiří ze Smiřic. Za něho spravoval panství jeho mladší bratr Albrecht Jan. Ten se zúčastnil stavovského povstání proti Habsburkům, ale na konci roku 1618 zemřel. Jeho smrtí se vše zkomplikovalo.
Kdyby nebyla v domácím vězení, převzala by poručnictví Eliška Kateřina. Za těchto okolností je převzala její mladší sestra Marketa Salomena, provdaná za Slavatu z Chlumu a Košumberku. Ta velmi ochotně držela Elišku Kateřinu dál ve vězení. Na scéně se objevil dobrodružný zchudlý šlechtic Jindřich z Vartenberku, zv. Kulhavý. Jako vdovec si propočítal své možnosti. Kumburk dobyl, Elišku Kateřinu osvobodil a oženil se s ní. Potom ohlásil nárok Elišky Kateřiny na správu celého jmění Smiřických. Na rozhodnutí nečekal a panství se zmocnil.
Fridrich Falcký nárok neuznal, Jindřicha z Vartenberku dal uvěznit a do Jičína, kde Eliška Kateřina přebývala, vyslal pětičlennou komisi a zemskou hotovost. V čele komise byl manžel Markety Salomeny Slavata a dále její strýc Rudolf. Jičín byl obsazen a v jičínském zámku došlo k jednání. Eliška z Vartenberka však odmítla majetek předat a rozhodla se jej bránit. V době mezi 17. a 18. hodinou předala svým vojákům prach. Prý jim jej nasypala do klobouku. Vojáci byli podnapilí a kouřili. Od jiskry, snad ve sklepě, došlo k výbuchu, který měl tragické následky. Celá jihovýchodní část zámku se sesula a hned nato vypukl požár. Mezi šedesáti mrtvými byli i tři hlavní aktéři, Rudolf ze Stubenberku, Slavata z Chlumu a Košumberku a Kateřina Eliška. Justina dala Rudolfovo tělo převézt do Nového Města nad Metují a pochovat v kryptě novoměstského kostela.
Město za Stubenberků
Po zhoubném požárů se město klidně vyvíjelo a zvláště za Stubenberků prožilo ničím nerušený vývoj. Nedošlo k žádnému vpádu nepřítele. Město čile obchodovalo s Kladskem a Slezskem. Když čeští bratři byli roku 1556 vypuzeni, naprostá většina obyvatelstva vyznávala luteránskou víru.
Smrtí Rudolfovou se vše změnilo k horšímu. Rudolf zůstal svým poddaným dlužen 6.693 zl. a tento dluh nikdy nikým nebyl zaplacen. Rudolf byl posmrtně 26.4.1621 zbaven cti a statků.
Po konfiskaci novoměstského panství se vdova po Rudolfovi Justina ze Stubenberku, která byla známá jako žena vzdělaná, k poddaným vlídná a v hájení svých práv rozhodná, marně snažila uhájit nároky na panství pro svého nevinného syna a nakonec se musela uchýlit s nevlastní dcerou Markétou a synem Janem Vilémem do svého dvorce na Krajském předměstí.
rozsáhlá přístavba zámku za Stubenberků
Stubenberkové, kteří vládli v Novém Městě celé půlstoletí, zámek rozšířili a postarali se o důstojné sídlo.
Změny se uskutečňovaly v duchu severské německé renesance a proběhly v několika etapách. Wolf ze Stubenberku začal s opravami hned po převzetí zámku, ale hlavní stavební fáze se odehrávaly až v letech 1558 až 1568. Dokládají to v erbovní síni erby s letopočty: 1558 Hans Herr von Stubenberg Obrister Erbschenker im Landt Steyer und Herr zu Kapfenberg - Benigna Frau von Stubenberg, ain geborene von Scherffenberg - k roku 1568 je uvedeno jméno Wolfgang, ale nápis není čitelný. V roce 1912 přibyl ještě erb Josefa rytíře Bartoně z Dobenína.
Podstatné je, že zámek byl obohacen o nové místnosti. Portálový trakt byl rozšířen na obě strany až k nárožním věžím, a tak vznikla dlouhá čelní budova. Ale i na kratších stranách byly hradby nahrazeny novými křídly. Severní křídlo bylo vestavěno mezi městskou a zámeckou hradbu a na této výstavbě Walter z Leslie už nemusel mnoho měnit. Úroveň podlah, vstupy i okna jsou stále na stejném místě. V přízemí tohoto traktu průjezd spojil nádvoří s bývalým parkánem. Zde a zvláště po pravé straně průjezdu, v tzv. Švédské síni je stále ještě výmalba ze 17. století. Štít tohoto traktu byl ozdobně doplněn až Jurkovičem. Situaci jihovýchodního rohu s věží nelze už přesně rekonstruovat, neboť při výbuchu prachu roku 1628 se sesul. Jižní hradba se stala součástí nového traktu. Klenby ve staré budově, částečně i s renesančními freskami zůstaly zachovány. Radikální změnu prodělala bašta na severovýchodním rohu. Byla zvýšena a opatřena ochozem. Nad ochozem byla vystavěna užší nástavba s bání. Tvar zámecké věže připomíná máselnici - odtud název. Zdi kolem zámeckého dvora nadále zdobily pernštejnské vykrajované štíty.
Je zajímavé, že Stubenberkové při výstavbě nepoužili arkádové galerie, známé z mnoha zámků, např. v sousedním Opočně, kde se do pokojů vstupuje z otevřené chodby. V novoměstském zámku se prostě přecházelo z místnosti do místnosti. Nádvoří bylo výstavbou jižního a východního křídla už podruhé zmenšeno. Střechy západního křídla směřovaly dál kolmo k nádvoří, ale hřebeny nových staveb už sledovaly linii budov po délce.
Část dřevěných stropů byla koncem 16.století zaklenuta. Velké místnosti přízemí a patra byly zaklenuty valeně, menší křížově, a to s výsečemi vytažených hřebínků. Pokud některé místnosti zaklenuty nebyly, měly kazetové stropy. Půdorysně je nejsložitější křídlo západní, neboť postupně prodělalo všechny stavební slohové změny. Za Stubenberků nebyly ještě sjednoceny úrovně podlah a tato okolnost byla při další přestavbě v 17. století tvrdým stavebním oříškem.
Před rokem 1574 byl postaven panský pivovar. Přesný letopočet dosud chybí. K severovýchodní věži směrem k městu byl kolem roku 1580 přistavěn s použitím zdiva už nepotřebné hypoteticky existující brány správní dům. Oba domy byly v jedné čelní linii a mezi nimi vznikl dvůr.
Po dostavbě zámek už představoval kubicky sevřenou hmotu s lichoběžníkovým nádvořím. Tato skladba je zachována dodnes, přestože za Waltera z Leslie bylo nádvoří ještě omezeno. Patra byla spojena schodišti. Starší je šnekové a vede věží Máselnicí. Novější jednoramenné bylo vloženo do jižního křídla.
Jednotnost všech zámeckých úprav byla dovršena dodnes dochovanou chiaroscurovou výzdobou. Metoda chiaroscurové malby nebyla v Čechách tehdy běžná. Chiarocuro je použití odstínů jedné barvy, většinou šedé, k vytváření dojmu trojrozměrnosti. Jiný způsob, jak docílit této iluze je sgrafito - viz hotel Brouček i zámek. Na zámeckých zdech bylo malbou vytvořeno zdání architektonického členění v podobě říms, oken a jejich rámování, výklenků, kleneb a pod. V iluzivních výklencích čili nikách byly namalovány alegorické postavy zvířat a sochy z antického bájesloví, které symbolizují Sedm ctností a Sedm planet a dále rostlinné motivy. Zámecká zeď směrem k údolí zůstala hladká, protože byla součástí obranného systému.
K ilustraci jednotlivých majitelů panství použity grafiky Jarmily Haldové.
