Krčín, předchůdce Nového Města nad Metují

Osídlení a vznik městečka Krčína

Majitelé Krčína

Jako první pán v Krčíně se ve 13. století připomíná Beneš z Krčína. I když nejstarší zprávy jsou přirozeně ošidné, patřil Krčín ve 14. století k náchodskému panství. Tam právě vládl rod z Dubé a na Náchodě.

 

Od pánů z Náchoda odkoupil Krčín s okolím Ješek z Potštejna.

 

Asi v roce 1367 se Ješek přestěhoval na Moravu a krčínské panství převzal jeho bratr Čeněk z Potštejna a Žampachu. Ten po několika letech přepustil statek nejmladšímu ze svých synů Václavovi.

 

15.12.1387 panství koupil přívrženec orebitů rytíř Beneš z Riesenburku a Krčína. Beneš zemřel mezi lety 1408 až 1411 a panství se ujala jeho vdova Kunka neboli Kunhuta.

 

Panství v roce 1411 převzal její syn Rubín z Riesenburku (u Ratibořic). S husity nesympatizoval a dokonce roku 1414 doprovázel litomyšlského biskupa Jana Železného do Kostnice. Za jeho nepřítomnosti Kunka zemřela a král prohlásil její věno 500 kop, které dostávala ze vsí Šonova a Nahořan, za odúmrt. Protože Rubín zatím v cizině zemřel, proti královu rozhodnutí protestoval nový majitel Krčína Aleš z Riesenburku a Vřešťova (Hořicko). Bohužel marně. Aleš patřil ke straně husitské.

 

Krčínští se přihlásili k orebitům a 26. prosince 1420, jak se traduje, kostel a Krčín přepadl jaroměřský hejtman Hynek z Červené Hory. Tehdy byl vypálena i tvrz. Následujícího roku došlo k odvetnému tažení na Jaroměř. Po těchto událostech více jak dvacet let nejsou o Krčínu téměř žádné zprávy. Asi by byly neradostné.

 

Aleš z Riesenburku zemřel 4.6.1442 a panství odkázal svým dvěma synům, kteří po něm zdědili i jméno Aleš.

 

Starší syn Aleš z Riesenburku měl poměrně velký majetek, ale dostal se do hospodářských nesnází. Proto prodal svůj krčínský podíl svému strýci Sezemovi z Riesenburku a Jiřic za 1.700 kop. Spolu se Sezemou spravoval krčínské zboží též Aleš mladší. Sezema při nedostatku peněz brzy svou část na dva roky pronajal. Po dvou letech však začal prodávat.

 

14.5. 1484 Aleš z Riesenburku a Vřešťova prodal své panství Janu Černčickému z Kácova a Černčic. Vyplacená suma 4.862 uherských zlatých byla za krčínskou tvrz, poplužní dvůr, městečko Krčín, vsi Nahořany, Dolsko, Libchyně a části vesnic Doubravice, Šonova, Vrchovin, Přibyslavi a Mezilesí. Jan Černčický tak spojil v jeden celek panství černčické a krčínské. Jak bylo obvyklé, Jan Černčický potvrdil Krčínu všechna jeho privilegia, mezi nimi vybírání cel na Strážnici a na mostě u Budína, právo várečné a další. Z Černčic na Krčín přenesl výroční a týdenní trhy.

 

Od krále Vladislava II. dostal Černčický dvě privilegia: 19.5. 1483 volné nakládání s nabytým zbožím a 4.8.1497 propuštění z manství. S Janem Černčickým se setkáme znovu při popisu Nového Města nad Metují.

 

Kdy kostel sv. Ducha vznikl, nebylo zjištěno. Původní stavba tu mohla být už v 10.století při šíření křesťanství. Nynější stavba svým raně gotickým slohem ukazuje na konec 13. století. Jde zřejmě o nejstarší stavební památku na Novoměstsku. Z té doby pochází presbyterium, kamenná křtitelnice, obraz Kristův na dřevě a věž s dřevěným roubením. Některé prvky ukazují na cisterciácký původ. Projevil se zde vliv kláštera Svaté Pole, založeného roku 1149.

 

Jak uvádějí zprávy z roku 1334 a 1384, kolatura (farní obvod) se rozšířila. Při faře byl farář a dva kaplani. Kostel patřil pod vikariát (děkanát) dobrušský. Farní důchody stoupaly a majetek vzrůstal i nadacemi.

 

Hned po smrti M.J.Husa přijali v Krčíně čtyři artikuly pražské, vyhnali katolické kněze a obsadili faru i kostel svým duchovním. V průběhu husitského hnutí přistoupili k orebitům.

 

 

Shora je zmíněna krvavá akce Hynka Červenohorského, který vtrhl do kostela, zabil kněze a dal svému koni pít z kalicha. Odveta za vypálení, kterou vykonal 13. května 1421 Jan Žižka, znamenala téměř zkázu Jaroměře. Beckovský v knize Poselkyně starých příběhů českých uvádí, že vítězní husité nikoho nešetřili, mnoho lidí pobili a naházeli do Labe, augustiniány na náměstí upálili a spoutaného opilého Hynka dopravili do Prahy. Jaroměř přešla k husitství.

 

Později kromě husitů se v Krčíně uchytili též čeští bratři. Jejich skupina hodně utrpěla zatčením Martina Krčínského roku 1463. Členové jednoty byli jedni z prvních, kteří se stěhovali do nově založeného města.

 

Roku 1567 byla fara v Krčíně zrušena a farní úřad převeden do Nového Města nad Metují. Kněz bydlel v Novém Městě už od roku 1523 a v krčínské faře se téměř nezdržoval. Kostel sv. Ducha se stal kostelem filiálním s termínovanými bohoslužbami. Dlouhou dobu patřil staroutrakvistům, později až do roku 1626/27 novoutrakvistům a potom byl opět katolickým.

 

K roku 1639 se připomíná tato událost. Švédové se hnali od Jaroměře. Vydrancovali Rychnovek, Městec, Nahořany a blížili se ke Krčínu. V kostele byla právě při pohřbu sloužena mše, když dorazil posel a volal: "Švéda". Lidé utíkali, aby pobrali to nejnutnější a s dobytkem se uchýlili do lesa (Obory). Jen starý kněz u oltáře a u rakve zůstal. Opilý důstojník, který se prý jmenoval Valer, vjel až do kostela a po knězi z pistole dvakrát vystřelil. Nezasáhl jej však a kule se zaryly do rámu oltářního obrazu. Krčín vojáci vyrabovali. Nato se část se dala k Novému Městu a část se hnala ke Spům. Důstojníkův kůň se splašil, zřítil se ze svahu a pohřbil pod sebou svého opilého jezdce. Na památku události zasadil na onom místě (dnes Vladivostok) sedlák Vojnar lípu. Ještě dvakrát tam byla lípa vysazena.

 

V roce 1815 dal majitel panství kníže Fr.Jos. Dietrichstein kostel přestavět. Přestavba byla tak důkladná, že vlastně vznikl nový kostel. Byly opraveny zdi, pořízen nový krov, rákosový strop, nová omítka a většinou nová okna a lavice.

 

Kostel má obdélníkový půdorys. Přiléhající presbyterium má základ čtvercový. Stavba je zpevněna třemi opěráky. Původní je opěrák na jihovýchodní straně. Budova má dvě okna. Sakristie je při severní straně.

 

Další stavební úpravy byly provedeny roku 1876. Opět byl vyměněn krov i střecha a vystavěn nový kůr. Průčelí bylo přebudováno v pseudorománském slohu.

 

Po roce 1918 přešel kostel do správy církve čsl. husitské. V roce 1921 kostel krátce využívala Církev československá husitská, v letech 1921 – 1923 byl mimo provoz, poté potvrzen církvi římsko-katolické.