Hrabata z Leslie 1634-1802
Walter (1634–1667)
Ti, kteří v Chebu váhali, dostali víc než hlavní iniciátor, ale nakonec si Walter z Leslie také nemohl stěžovat. Byl jmenován velitelem pluku a později povýšen na polního maršálka a říšského hraběte. Za podíl na likvidaci Ferdinandových odpůrců dostal z trčkovského majetku novoměstské panství a statek (Německá) Čermná v Kladsku.
Walter z Leslie nemusel převzít závazky dřívějších majitelů, ale přesto se dostal do finanční tísně. To dokazuje jeho korespondence s Piccolominim, ve které si stěžuje, že by měl za "chebskou affairu" dostat ještě další odměnu.
Za třicetileté války se nad Novým Městem přehnaly různé bouře – nevolnické povstání, vojenské nájezdy a požáry.
Walter z Leslie přijal od měšťanů holdovací přísahu a listinou vydanou 18.září 1637 potvrdil městské výsady. Jako majitel panství se ukázal v lepším světle než Albrecht z Valdštejna a Magdalena Trčková, neboť některé výsady přidal.
Walter z Leslie podnikl rozsáhlou přestavbu zámku. začal v roce 1635, ale v době švédského vpádu byly práce přerušeny. Pokračovalo se pak v letech 1652 až 1660. Tato barokní přestavba, na které pracovali italští mistři, zůstala zachována i po Jurkovičových úpravách roku 1909–1912. Tehdy byl zesílen i val a v baště (špejcharu) byly zřízeny dvě velké síně pro zábavy. Současně byly vystavěny velké klenuté konírny, a to od bašty až na okraj svahu k řece. V dalších letech se postupně rozpadaly a v polovině 19.století byla polovina zbourána.
Jakub (1667–1693)
Jakub Arnošt (1693–1737)
Manželství Jakuba Leslie s Marií Terezií, roz.kněžnou z Lichtensteinu bylo bezdětné. Majetek Jakubův zdědil jeho mladší bratr Patrik a ten jej postoupil svému staršímu synu Jakubu Arnoštovi. Mladší syn Jiří se stal 16. baronem z Balguhainu.
Jakub Arnošt získal řadu honorovaných úřadů. Mimo jiné byl jmenován tajným dvorním radou a císařským komořím. Oženil se s Aloisií Marií Josefou, kněžnou z Lichtensteinu, ale přesto se jeho finanční situace nezlepšila.
V roce 1696 byla na rynku postavena socha P.Marie jako poděkování, že se mor před šestnácti lety městu vyhnul.
Toho roku město zažilo velký požár. Vrchnost se snažila pohořelým pomoci. Je sympatické, že nebohatí Lesliové o své město dbali.
Karlovický mír s Tureckem roku 1699 ukončil období, kdy stálé kontribuce brzdily město v jeho vývoji. Hospodářská situace se začala lepšit. Přibývalo obyvatelstva, pro řemeslo a obchod opět nastala určitá konjunktura. Tehdy se stavělo i na Bořetíně. Nebylo však lehké vymazat následky válek. Proto hrabě Jakub Arnošt obnovil roku 1722 nařízení svého otce o dvou týdenních trzích. Ustanoveno bylo, že poddaní novoměstského panství mohou prodávat své přebytky jen na trzích v Novém Městě.
Dne 11. května 1709 byla nákladem vrchnosti před Krajskou branou instalována socha Jana Nepomuckého. Stojí stále na témže místě. Téhož roku postavila obec na náměstí druhou kamennou kašnu, vyrobenou z jediného pískovcového balvanu. Tato kašna je nyní umístěna u hřbitova na Bořetíně.
Roku 1724 bylo město zachváceno dalším velkým požárem a nastala nová bída. I velké sucho prohloubilo hospodářskou krizi.
Za Jakuba Arnošta z Leslie pokračovala výstavba kláštera. Majitel panství založil roku 1729 na Krajském předměstí na Plácku kostel sv. Salvátora. Kostel byl zrušen za Josefa II. a roku 1878 zbořen. Hejtman novoměstského panství Matěj Göstl založil dne 14.dubna 1736 na Rezku kapli sv. Barbory. Hrabě Jakub Arnošt z Leslie zemřel roku 1737 a dědictví převzal jeho syn.
Karel Kajetán (1737–1762)
Leopold (1762–1774)
Za hraběte Leopolda probíhal závěr války sedmileté. Pro město znamenala válka značné zadlužení. Magistrát proto pokračoval v odprodeji obecních pozemků. Cena byla zákonitě nízká. Městské dluhy se sice snížily, ale důchody plynoucí z bývalých obecních polností byly nenávratně pryč.
Leopoldovým patronem byl sv.Leopold. Jmenovec pořídil roku 1765 jeho sochu a dala ji na Dupačce umístit proti soše sv.Václava. Od roku 1767 stojí na náměstí z pískovce vytesaná socha sv.Trojice, lidově zvaná Trojička. Podnětem k jejímu vybudování byla radost nad ukončením sedmileté války.
Téhož roku byl dobudován klášterní kostel a zasvěcen narození Panny Marie. Do stavby byla zahrnuta i kaple Loreta.
Obě Leopoldova manželství s Alžbětou Kinskou a potom s Františkou z Valdštejna zůstala bezdětná, proto postoupil svá panství roku 1774 mladšímu bratru Antonínovi, v té době císařskému vyslanci v Parmě.
Antonín (1774–1802)
Přes všechny potíže se Antonín pokusil udržet rodinný majetek. Projevilo se to ovšem zvýšenými nároky na poddané. Velké povstání roku 1775 v Čechách se projevilo vřením i na novoměstském panství. Další válka s Pruskem znovu dolehla na město.
Město
V roce 1787 byl do Nového Města přesunut bankální (finanční) úřad.
zámek
Barokní přestavba za Waltera z Leslie a pozdější změny
Když Walter z Leslie převzal v druhé polovině třicátých let 17.století novoměstský zámek, ihned zahájil stavební práce. Poměrně skromná renesanční úprava zámku mu nevyhovovala a chtěl se reprezentovat. Nejdříve bylo nutno opravit celý jihovýchodní roh zámku, který byl po výbuchu v roce 1628 v rozvalinách. Obranná věž už nebyla obnovena a celý roh byl zaoblen. Při ničivém nájezdu Švédů roku 1639 musely být práce přerušeny. Obnoveny byly až po dvou letech. Zintenzivnění prací nastalo až po vestfálském míru roku 1648. Generální rekonstrukce probíhala v letech 1652 až 1660. Bylo třeba zvládnout dva hlavní úkoly: uspořádat nesourodý shluk zámeckých křídel a vybudovat reprezentační místnosti a kapli.
Zámecké nádvoří se opět uskrovnilo, protože k jižnímu a západnímu traktu byly přistavěny arkády, které vytvořily volně přístupnou chodbu. V patře pak vznikla krytá chodba s přístupem do jednotlivých pokojů. K východnímu traktu byly připojeny v přízemí mělké slepé arkády, ale i to byl posun k lepšímu bydlení, protože pokoje na nimi se zvětšily o šířku silné zdi.
Různá úroveň podlaží byla vyrovnána, a tak už podruhé některá okna změnila své umístění. Dvorek, který byl v jihozápadní řásti areálu, byl snad zastavěn už na počátku 17. století. Tento prostor byl za Waltera z Leslie zaklenut, a tak byla vytvořena základna pro poměrně velkou kapli, jejíž podlaha je ve značné výši nad přízemím. Dnes je v těch místech vstupní hala se sociálním zařízením. Pro renesanční štíty z doby stubenberské už nebylo opodstatnění. Cele bylo zaklenuto druhé patro západního a severního křídla. V prvním patře byl zaklenut jen malý prostor po renesančním schodišti. Vytvořen byl velký sál o ploše 160 m2 a předpokojem byl spojen s točitým schodištěm věže.
Zámek dostal podobu barokní. Vnější plášť zámeckých budov byl pojat střízlivě, zato interiér byl řešen až přepychově. Majitel byl zřejmě veden snahou pokud možno se vyrovnat slavnějšímu, více obdarovanému a bohatšímu náchodskému sousedovi Octaviu Piccolominimu. I v Náchodě se přestavovalo a oba šlechtici si dovednější pracovníky půjčovali. Odborná práce byla svěřena Italům.
Povšimněme si stručně Harovníkových maleb v jednotlivých pokojích druhého patra. V největším pokoji západní strany vyniká ložnice s nástropní freskou oslavující rod z Lesliů a Dietrichsteinů. Andílkové letí s jejich erby do nebe. Postranní fresky představují nešťastné ženy z antické mytologie. V přijímacím žlutém salonu je zobrazen příchod Aeneův do Latia a tedy bájné počátky římských dějin - zde je ve štukovém reliéfu datum 1656. V pokoji se štukovou výzdobou vojenské výzbroje Harovník zpodobnil Paridův soud a v dalším řeckého boha umění Apollóna s lyrou ve shromáždění olympských bohů - zde je datum 1655. Dále následují reprezentační místnosti severního křídla. V první je nástropní malba, která představuje boha času Chróna a časové proměny střídajících se ročních dob a dále boha slunce Hélia. V dalším sále, který je spojen s výklenkem západní věže, upoutá freska báje o Argonautech a zlatém rounu. Další sál je největší a zaujímá větší část severní strany. Zde je výzdoba stropu nejbohatší. Strop má bohatou štukovou výzdobu a Harovníkovy malby znázorňují příběhy z trojské války. Ústředním motivem je protipól války - mír po třicetileté válce, jak o něj Lesliové a Dietrichsteinové "usilovali".
Systém hřebenů střech u budov zámeckého komplexu je nyní už souběžný se stranami lichoběžníku.
Hlavní věž byla dostavěna zřejmě roku 1656, protože toho roku byla vysvěcena.
V souvislosti se všemi stavebními změnami došlo i na dělovou baštu. V roce 1662 byla zvýšena o jedno patro a byly v ní vybudovány dva zábavní sály. Kolem roku 1688 byly prováděny stavební změny v oficírnách (č.1211), vrchnostenské budově (č.1202) a snad i pivovaru.
Za Waltera z Leslie byla hlavní přestavba ukončena. Po jeho smrti (+1667) se za Jakuba z Leslie pokračovalo jen v drobných úpravách. Hlavně se opravovalo okolí zámku a péče byla věnována horní části nynější zahrady. Val byl přeměněn v park. Na jeho počátku v blízkosti dělové bašty stával osmiboký dřevěný letohrádek, o kterém je zmínka v roce 1755 a v roce 1880, kdy byl už ve velmi špatném stavu. Kasemata byla přeměněna v konírny. V roce 1737 byla bašta upravena na sýpku.
Že zámek byl uznáván jako dobře vybavený, dokládají dvě události. Roku 1782 v něm přespal císař Josef II. a 16. června 1813 v něm několik hodin odpočíval ruský car Alexandr. Kolem 22. hodiny se vydal na další cestu do Opočna, kde pak probíhalo koaliční jednání proti Napoleonovi. Terasa je zmíněna k roku 1800. Když Jurkovič spojoval zámeckou terasu se zahradou, nevymyslel nic nového. Dřevěný svažující se můstek tam byl již v 18. století a jeho prodloužená osa též směřovala ke kašně.
K ilustraci jednotlivých majitelů panství použity grafiky Jarmily Haldové.
