Studánka sv. Barbory

 

 

Nové Město nad Met., informační centrum na Husově náměstí - náměstí Republiky – po schodech k Horákovu mlýnu – doleva přes most – druhou odbočkou doprava po městském okruhu (zelenobílé značení) – Husův kámen – Pavlátova louka – Rezek, kaplička sv. Barbory. Zpět po asfaltové silnici (Rezecká ulice), za mostem doleva (ulice Pod Hradbami), poté doprava na Husovo náměstí.

 

 

 

Vycházka za studánkou svaté Barbory na Rezku začíná u informačního centra na Husově náměstí. Odsud se vydáme do ulice U Zázvorky, kde zůstaneme stát na vyhlídkové terase a pokocháme se pohledem do údolí řeky Metuje a hned pod skalním masivem uvidíme bývalý Horákův mlýn (1897) a Rezecký most. Na návrší, zvaném Hradčany, přes které se vine silnice k Jestřebí a dále pak k Sendraži, vidíme největší budovu, bývalý Hotel Benoni, ve kterém je dnes umístěna internátní škola. Vpravo od silnice, ve špičce lesa, se nachází památné místo – Husova lípa, připomínající památku mistra Jana Husa, pod níž se konala tajná shromáždění lidu v dobách pronásledování Jednoty bratrské. Našemu pohledu dál k obzoru nemůže uniknout v lesích viditelná budova bývalých lázní Rezek, cíl naší vycházky, a dále pak na horizontu Sendražský kopec.

 

 

Za našimi zády se tyčí starobylá věž Zázvorka, která zde zůstala jako památka na Krajskou bránu. Brána byla zbourána v roce 1874, aby ustoupila zvyšující se dopravě (viz. informační tabule a obraz na čp. 1210). Po podrobném prostudování se vydáme do města a hned po pravé straně si všimneme sochy sv. Jana Nepomuckého, kterou zde umístil v roce 1709 Jakub Arnošt Leslie, a přicházíme na plácek, dnešní náměstí Republiky. Našemu pohledu nemůže uniknout dominanta tohoto náměstí, a tím je pomník, věnovaný novoměstským občanům – obětem 1. světové války. Tady prudce odbočíme doprava a vydáme se po schodech dolů směrem k Horákovu mlýnu. Vysoká, kamenná podezdívka budovy, u které se stáčíme prudce doprava, byla novoměstským kriminálem. Při scházení pohodlnou uličkou ke mlýnu si prohlížíme opravený skalní masiv, ale to už procházíme malou pasáží před vlastní mlýn. Chodník nás zavede na most, na kterém odbočíme doleva, a za řekou stoupáme směrem k Jestřebí na Hradčany. Tady proti učňovské škole u turistického rozcestníku odbočíme mezi domky doprava a pokračujeme po turistickém značení (a v podstatě po novoměstském okruhu) dál. Asi po 200 metrech přijdeme k lavičce, u které je malá odbočka k památnému místu, kde v roce 1919 byla vysazena lípa k uctění mistra Jana Husa a kam byl o dva roky později umístěn i velký kámen s reliéfem kalicha. Po odpočinku se vrátíme opět na turistickou pěšinku a pokračujeme po vrstevnici dál lesní cestou a kopírujeme Rezeckou ulici, která zůstává po pravé ruce pod námi. Cestička nás zavedla pod Studýnka do míst, kde se říká „V Dubinkách“, a pod Kafkovou skálou scházíme na Pavlátovu louku. V její zadní části projdeme kolem malého koupaliště a přejdeme po lávce Libchyňský potok. Odtud stoupáme méně výraznou cestičkou v lese k Rezku. Po překonání prudšího převýšení jsme v cíli našeho výletu.

 

Pramen na Rezku byl dávno znám a v podvědomí lidí je domněnka o jeho léčivých účincích. Písemná zpráva o studánce se datuje již okolo roku 1610 a na jejím místě pak v roce 1736 byla nákladem manželů Göstlových postavena kaple zasvěcená sv. Barboře, patronce všech havířů. Léčivé účinky zdejšího pramene pak o pět let později probudily podnikatelského ducha a městští konšelé nechali na Rezku vybudovat lázně.

 

Z Rezku se zpět do Nového Města nad Metují můžeme vydat dolů po asfaltové cestě ulicí Rezeckou, nebo můžeme dále sledovat zelenobílé značení novoměstského okruhu, které nás zavede přes Vily a Bradle k Lesníkově studánce do Klopotovského údolí, kterým se vrátíme do Nového Města nad Metují.

 

Ilona Hladíkova, Ing. Jan Štícha

 

 

Protože studánka nemá svoji pověst, dostaly děti ze škol v Novém Městě nad Metují v roce 2002 úkol ji vymyslet. Jednu z nich vám představujeme.

 

Před mnoha a mnoha lety, v kraji okolo Nového Města nad Metují žilo děvče jménem Barborka. Její babička jednou náhle onemocněla, a protože Barborka měla babičku velice ráda, přemýšlela, jak by jí mohla pomoci. Když už nemoc trvala asi týden, tak se Barborce ve snu zjevila její mrtvá maminka a řekla jí, jak může babičce pomoci: „Při úplňku jdi a natrhej tucet kopřiv, otoč se zády k Měsíci a jednu po druhé je házej za sebe, kam dopadnou, tam budeš kopat a hrabat, až se dostaneš k pramenu živé vody. Naber ji do džbánu a odnes domů. S sebou vezmi i dvě kopřivy, ze kterých babičce uvaříš čaj. Potom každý měsíc o úplňku přijď do lesa a studánku vyčisti, pečuj o ni až do konce života, aby zaháněla všechny nemoci z tohoto kraje. Barborka udělala vše podle snu a babička se uzdravila. Potom každý měsíc při úplňku spolu chodily vyčistit studánku. Barunka přišla rok poté ke studánce a nad ní se vznášel duch zemřelé maminky. „Barborko, dobře ses starala o mou studánku a za to se ti odvděčím, studánka nikdy nevyschne“. A od té doby chodili lidé do studánky pro léčivou vodu. A aby se odvděčili Barborce, pojmenovali studánku Na Barboře.

 

Valášková, Vítová

6.B. ZŠ Krčín