Procházíme-li Klopotovským údolím, najdeme v něm nejen přírodní krásy, ale také historická místa. Dřevěné chaloupky se již téměř vytratily a osídlení končí lesovnou.
za posledním stavením – Štíchovu lesovnu v sevřeném lesním údolí se po pravé straně nachází obůrku s divokými prasaty, vlevo voliéry s divokými krocany a dalším ptactvem a po zhruba 300 obůrka s vysokou zvěří (srnčí, jelení).
Čertova šlápota a čertova díra
za obůrkami proti proudu Klopotovského - Bohdašínského potoka, leží uprostřed potočiště větší hladký balvan, který má uprostřed prohloubení, jež při troše dobré vůle připomene otisk kopyta. O tomto místě se traduje pověst o vzájemné honičce čerta s čarodějnicí. Čertova díra se nachází vlevo od cesty.
Lesníkova studánka
50 metrů za odbočkou turisticky značeného novoměstského okruhu (čtvercová, zelenobílá značka), kterou mineme, naleznemem na pravé straně velice hezky upravenou Lesníkovu studánku.
Mertova díra
Po levé straně cestou od Lesníkovy studánky směrem ke Slavoňovu narazíme na Mertovu díru. Dnes je Mertova díra uzavřena pevnými dveřmi v betonovém rámu. Stříbrnou rudu v těch místech prý našel někdy v 15. století či ještě dříve sedlák Merta z Blažkova a sám se pustil do dolování.
Místo nálezu prý tajil a nakopanou rudu prodával. Je zde i možnost, že ji zde těžili předchozí majitelé - náchodští páni z Dubé. Pak by ovšem bylo s podivem, že dosud nebyla nalezena žádná listina, která by se dolování týkala. O Mertově díře se však v 16. století vědělo. V dolování se zřejmně později opět pokračovalo. V roce 1550 si měšťan Maček vypůjčil od jednoho horníka německy psanou knihu o hornictví, ve které byly uvedeny "novoměstské stříbrné doly". Ruda prý byla tavena přímo na novoměstském zámku. Další dolování přerušila třicetiletá válka a celé místo zpustlo. Ve válečné době většina původních majitelů domů město opustila a mezi nimi asi i ti, kteří se zabývali hornictvím.
V roce 1783 byli povoláni z Kutné Hory důlní znalci, a ti určili, že k původnímu kopání došlo v 15. století. Své datování opřeli o fakt, že při trhání nebylo použito střelného prachu. Na místě nalezli dlouhé důlní tyče, které sloužily k lámání skal.
Podle dobrozdání horníků se v rudě setkali nejen se stříbrem, ale také se stopami zlata a uvedli, že by se dolování mělo vyplácet. Dále bylo zjištěno, že ruda obsahuje pyrit, siderit, křemen a galenit asi s deseti procenty stříbra. Oba společníci Josef Frinta a František Kodydek dostali 6. listopadu 1783 kutací list. Zřízen byl hornický cech sv. Jana Nepomuckého a začalo dolování. Naděje se nenaplnily. Obsah kovu v rudě byl slabší a celková režie byla vyšší než výnos. Cech se rozpadl a po dvou letech činnosti bylo dolování zastaveno.
Mertová díra ovšem nemusí být naším konečným cílem. Při dalším pochodu se ocitneme "Na mlejništi. V 16.století zde býval dřevěný mlýn, který patřil k blažkovskému poplužnímu dvoru.
Nade mlýnem je Vlčí jáma, do níž se lapali vlci. Poslední zde byl uloven v roce 1826.
Les se potom rozestoupí, objeví se louka a na levém úbočí býval milíř. Nikdo zde už dřevěné uhlí nepálí. Do Bohdašínského potoka se zde vlévá potok Slavoňovský. Dále proti proudu je Bohdašínský potok napájen potůčkem od Vanovky. V těch místech je kopec zvaný Lógr. Za slezské války v roce 1745 byly některé vojenské akce rakouských pandurů podnikány právě z Klopotovského údolí. Údolí i se stráněmi dál směrem ke Slavoňovu dostalo jméno "Bochmánky". Panduři si zde pekli chléb - bochánky, odtud jméno. A protože si vařili černou kávu - lógr, bezejmenný kopec přišel ke svému pojmenování. Vysvětlení jména Bochmánek vypadá logické, ale existovalo už dříve. Když se o několik desítek let později císař Josef II. vracel z Orlických hor do Dobrušky, pronesl v těchto místech na adresu Prusů výrok: "Zahradu nám vzali, jen plot nám zůstal."
Další pamětihodností je Vaňkova skála, jeskyňka pod převislou skálou. Tábořívali zde cikáni, později trampové a nověji skauti.
Když se od soutoku dvou potoků vydáme proti proudu potoka Slavoňovského, přijdeme až pod slavoňovský kostelíček.
