Uctění památky obětí holocaustu

Zítra odpoledne se v 16.00 hod. se sejdeme, abychom u příležitosti pátečního Mezinárodního dne památky obětí holocaustu uctili památku více než osmi milionů obětí systematicky pronásledovaných a vyvražďovaných nacistickým režimem. Mezi nimi si připomeneme také židovské rodiny z Nového Města nad Metují, kterých se tyto zločiny proti lidskosti týkaly také – bez výjimky. Sejdeme se u budovy Mateřské školy Pod Výrovem, u budovy, ve která ještě před osmdesáti lety byla domovem jedné z prvních na trvalo žijících židovských rodin v Novém Městě nad Metují. Nechal ji, v druhé polovině 19. století, vystavět Filip Hönig, tehdejší majitel továrny na výrobu pálenek, likérů a limonád – možná ještě někdo na půdě může objevit skleněnou lahev od limonády s vylisovaným jménem Hönig Nové Město nad Metují. Hönigovi byli údajně rodina, která již v době Rakouska-Uherska zcela zapadala do běžného života v Novém Městě nad Metují, žili a podnikali v českém prostředí a děti navštěvovaly české školy. V některých dobových pramenech je jejich jméno dokonce uváděno ve zcela počeštěné formě – Henych. Žili v naprostém souladu se svými sousedy i obyvateli našeho města a byli velmi oblíbení.

V Novém Městě nad Metují zůstal a rodinnou firmu převzal nejmladší ze čtyř dětí Filipa Höniga – Jan Hanuš. Se svou ženou Zdeňkou (rozenou Schückovou) měli dvě děti. Starší ho syna Míťu (Dimitry Otto) a mladší dceru Milunku. Této rodině však již v důsledku fašistického režimu začaly těžké časy. A proto, ve snaze uchránit rodinu, formálně přestoupili na křesťanskou víru. Šonovský farář Bohumír Popelář zpětně zapsal křest rodičů a děti pokřtil. Ani to však nestačilo, peklo 2. světové války se stupňovalo. Na začátku roku 1939 se otci – Hanušovi podařilo odjet do Anglie. Rodině se ještě povedlo odeslat tehdy dvanáctiletého Míťu jedním z posledních transportů organizovaným Sirem Nicolasem Wintonem do anglického Sussexu, jeho jméno bylo při zápisu do seznamu zachráněných dětí poangličtěno na Hoenig. V Anglii potom vystudoval univerzitu v Londýně, obor chemické inženýrství. Po studiích odešel do USA a pracoval na v technologickém institutu v Massachusetts, kde se podílel na mnoha inovacích, za které byl v roce 1990 oceněn medailí vlády USA za přínos ve svém vědním oboru. Krátce po tom, v roce 1991 zemřel. Míťa Hoenig byl otcem 4 dětí a dědečkem 11 vnoučat – část jeho rodiny navštívila v roce 2015 Nové Město nad Metují a vnučky si dokonce odvezly trochu hlíny ze zahrady dnešní mateřské školy. Míťa hrůzy války přežil a nechal po sobě velký odkaz.

Jaký však byl osud jeho sestry a maminky? Obě byly z rodinné vily vystěhovány na statek do Šonova, kde musely pracovat za stravu v zemědělství. 18. prosince 1942 byly společně s ostatními židovskými občany našeho města donuceny odjet do Hradce Králové, odkud je 21. prosince 1942 transport Ci převezl do Terezína. 6. září 1943 potom byly transportem Dm odvezeny do Osvětimi. Tam byly zařazeny do tzv. Rodinného tábora B. II. b, kdy byla úmrtnost kolem 25 %, ti, kteří přežili, byly potom zavražděni plynem Cyklon B v noci ze 7. na 8. března 1944. Jednalo se o největší hromadnou vraždu československých občanů v novodobé historii, tehdy bylo v plynových komorách zavražděno 3 792 českých Židů.

Po válce se již nikdo z rodiny Hönigových do Nového Města nad Metují nevrátil. Továrnu za velmi zvláštních okolností převzali dva z bývalých dělníků, co z majetku rodiny nezabavili nacisté a co bylo rozkradeno. Potomkům Míťi Hoeniga snad může být útěchou, že rodinná vila v Novém Městě nad Metují slouží dětem a že nejčastější zvuk, který dnes můžete uvnitř zaslechnout je dětský smích. A právě proto jsme toto místo vybrali pro uctění památky obětí jednoho z nejzávažnějších zločinů lidské historie.

Čerpáno z knihy V. Růžičky: Nejen jména na pomnících (Městské Muzeum Nové Město nad Metují 2017)