Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch
  • En français
  • Po polsku
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

 

Knížata z Dietrichsteinu 1802 – 1858

Kresba Jarmily Haldové - Dietrichsteinové
 
Dietrichsteinové patřili ke starobylému panskému rodu, který je doložen už v 11.století. V erbu měli dva svislé vinařské nože. Po sňatcích a majetkových změnách se do něho dostaly též prvky znaků dalších rodů, i Lesliů.

Jan Karel (1802–1808)

Po vymření Lesliů po meči roku 1802 zdědil novoměstské panství a panství Horní Ptuj ve Štýrsku Jan Karel z Dietrichsteinu. Právo na dědictví se datovalo od sňatku Waltera z Leslie s Františkou z Dietrichsteinu. Kníže Jan Karel byl rytířem Zlatého rouna, c.k. vrchním státním úředníkem a tajným radou. Byl pánem na Mikulově a hrabětem z Proskova a z Leslie.
 

František Josef (1808–1858)

František Josef z Dietrichsteinu byl tajným radou a komořím. Ani otec, ani syn nikdy v Novém Městě nebydleli. František Josef navštívil město v červnu 1810 a znovu v roce 1817, kdy se zdržel od 6. do 9.srpna. Rokem 1848 majitelé zámku přestali být pány města a spravovali už jen svůj velkostatek. František Josef zemřel 10. července 1858, raněn mrtvicí na frýdlantském zámku, kde byl na návštěvě u své dcery hraběnky Clam–Gallasové.

Dědici (1858–1908)

Kresba Jarmily Haldové - 16 dědiců z Lamberka
Františkem Josefem vymřel dietrichsteinský rod v mužském potomstvu a novoměstský majetek přešel na rod herberštejnský. O novoměstský majetek však nastaly spory. Přihlásili se i skotští Lesliové. Ti už byli značně zchudlí.
 
Koncem 19.století bylo třicet šest dědiců novoměstského panství a nakonec se dohodli na výši podílů. Nikdo z dědiců v Novém Městě nebydlel. Novým správcem majetku se stal jeden z dědiců hrabě Antonín Lamberg, majitel statků ve Štýrsku. Sám zchudl při vídeňském krachu. V době, kdy zámek přebírali Bartoňové, bylo již dědiců daleko méně. Správa velkostatku byla vždy německá, nápisy většinou německé.
 
O zámek projevil zájem broumovský továrník Schroll, hrabě Veith a hrabě Černín. V roce 1880 se jednalo o koupi panství pro korunního prince Rudolfa. Z kupu sešlo, protože prodávající chtěli celou částku ve zlatě.
 

Zámek

V 19. století zámek prodělal dvě fáze. V první polovině století byly v roce 1824 realizovány návrhy pražského architekta J. F. Joendla. Tvoření trhlin vyvolané velkým bočním tlakem neckovitých stropů bylo zamezeno sevřením zdí pomocí kleští a kotev. Dne 12. listopadu 1824 se zřítila část klenby ve spodním podlaží oficíren. Obě křídla budovy byla zlikvidována a ponechána jen střední část. Odstraněna byla tříčtvrtěkruhová bašta v jihozápadním rohu zámku. Dne 29. března 1841 se provalila část klenby v konírně. Spolu s větší částí koníren byl také likvidován osmiboký dřevěný letohrádek u sýpky v horní části zahrady.
 
V roce 1849 byla v prvním patře severního křídla umístěno okresní hejtmanství.
 
Druhá polovina 19.století byla ve znamení rychlého chátrání. Zámek se po vymření přímé linie Dietrichsteinů dostal do rukou více dědiců, kteří se o nic nestarali. Nepustnul jenom zámek, ale i jeho bezprostřední okolí. Zámecký příkop sloužil jako smetiště a válely se v něm odpadky všeho druhu. Některé zámecké místnosti byly pronajímány k přechodnému pobytu, občas se ve velkém sále konaly plesy, některé pokoje si pronajímaly úřady a některé prostory byly využívány jako skladiště. Koncem století v zámku bydlely tři rodiny. Bývala zde i školní třída a cvičili zde Sokolové. Žádná údržba ani opravy se nekonaly.
 
 
K ilustraci jednotlivých majitelů panství použity grafiky Jarmily Haldové.