Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch
  • En français
  • Po polsku
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

 

 

Hrabata z Leslie 1634 – 1802

 
Kresba Jarmily Haldové - rod Leslie

Walter (1634–1667)

Ti, kteří v Chebu váhali, dostali víc než hlavní iniciátor, ale nakonec si Walter z Leslie také nemohl stěžovat. Byl jmenován velitelem pluku a později povýšen na polního maršálka a říšského hraběte. Za podíl na likvidaci Ferdinandových odpůrců dostal z trčkovského majetku novoměstské panství a statek (Německá) Čermná v Kladsku.
 
Walter z Leslie nemusel převzít závazky dřívějších majitelů, ale přesto se dostal do finanční tísně. To dokazuje jeho korespondence s Piccolominim, ve které si stěžuje, že by měl za "chebskou affairu" dostat ještě další odměnu.
 
Za třicetileté války se nad Novým Městem přehnaly různé bouře – nevolnické povstání, vojenské nájezdy a požáry.
 
Walter z Leslie přijal od měšťanů holdovací přísahu a listinou vydanou 18.září 1637 potvrdil městské výsady. Jako majitel panství se ukázal v lepším světle než Albrecht z Valdštejna a Magdalena Trčková, neboť některé výsady přidal.
 
Walter z Leslie podnikl rozsáhlou přestavbu zámku. začal v roce 1635, ale v době švédského vpádu byly práce přerušeny. Pokračovalo se pak v letech 1652 až 1660. Tato barokní přestavba, na které pracovali italští mistři, zůstala zachována i po Jurkovičových úpravách roku 1909–1912. Tehdy byl zesílen i val a v baště (špejcharu) byly zřízeny dvě velké síně pro zábavy. Současně byly vystavěny velké klenuté konírny, a to od bašty až na okraj svahu k řece. V dalších letech se postupně rozpadaly a v polovině 19.století byla polovina zbourána.
 
Když skončila válka, město znovu prosilo o potvrzení výsad. Walter z Leslie je potvrdil pod podmínkou, že město bude svému pánu vždy zachovávat věrnost a bude vyznávat katolické náboženství. Věděl, že město bylo za války téměř ožebračeno, a proto mu odpustil dluh vrchnostenskému úřadu ve výši 264 zlatých. Stanovil však, že se za tyto peníze město postará o odstranění válečných následků.
 
Walter z Leslie navštěvoval své panství jen zřídka a jeho návštěvy byly krátké. Jednak se mu více zamlouval život ve Vídni nebo na jeho štýrských statcích, jednak byl zprvu zaneprázdněn povinnostmi vojenskými a později úředními a diplomatickými.
 
Walter z Leslie se dožil 62 let. Zemřel 4. března 1667. Pánem Nového Města nad Metují byl 33 let. Potomky neměl.

Jakub (1667–1693)

Jakub Leslie se jako jeho strýc Walter věnoval vojenské kariéře. Stal se generálem polním maršálkem a prezidentem dvorské válečné rady, rytířem Zlatého rouna a také vyslancem v Turecku.
 
Když v roce 1668 oficiálně přebíral novoměstské panství, dal si přísahat věrnost. Městská rada využila příležitosti a požádala o potvrzení výsad. Jako obvykle vylíčila bědný stav obecní pokladny a chudobu měšťanů. Poukázala na to, že dříve byly obecní důchody daleko vyšší než v současné době. Pán slíbil, že bude dbát o rozkvět města a svůj slib se skutečně snažil plnit. Měšťanstvu dovolil jako předtím Walter z Leslie pálit v domech pálenku. Vyhradil si však, že hostinští musí brát pálené nápoje od vrchnosti.
 
Hrabě Jakub z Leslie se v pozdějších letech více zdržoval v Novém Městě než jeho předchůdce. Všiml si, že měšťané přeplňují seníky a půdy senem a slámou. Uvědomil si, jak je to nebezpečné, a vydal už v roce 1668 nařízení, že nikdo nesmí mít doma víc než jednu fůru krmení a steliva.
 
V roce 1670 Jakub z Leslie zřídil oboru, ve které choval jeleny. V roce 1687 dal na Dupačce postavit sochu sv.Václava. Je na ní hraběcí lesliovský znak obtočený zlatým rounem.V letech 1674 až 1680, kdy v zemi zemřelo mnoho lidí na mor, Novému Městu se tato zhoubná epidemie vyhnula.
 
Jakub 3.července 1680 nařídil, že poddaní novoměstského panství musí výtěžky svých polí prodávat v ustanovených tržních dnech a jinak ne. Tak byly obnoveny středeční a sobotní trhy, které za válek zanikly.
 
Rok 1692 je počátkem vzniku novoměstského kláštera. Stavba pokračovala za Jakubova nástupce.

Jakub Arnošt (1693–1737)

Manželství Jakuba Leslie s Marií Terezií, roz.kněžnou z Lichtensteinu bylo bezdětné. Majetek Jakubův zdědil jeho mladší bratr Patrik a ten jej postoupil svému staršímu synu Jakubu Arnoštovi. Mladší syn Jiří se stal 16. baronem z Balguhainu.
 
Jakub Arnošt získal řadu honorovaných úřadů. Mimo jiné byl jmenován tajným dvorním radou a císařským komořím. Oženil se s Aloisií Marií Josefou, kněžnou z Lichtensteinu, ale přesto se jeho finanční situace nezlepšila.
 
V roce 1696 byla na rynku postavena socha P.Marie jako poděkování, že se mor před šestnácti lety městu vyhnul.
 
Toho roku město zažilo velký požár. Vrchnost se snažila pohořelým pomoci. Je sympatické, že nebohatí Lesliové o své město dbali.
 
Karlovický mír s Tureckem roku 1699 ukončil období, kdy stálé kontribuce brzdily město v jeho vývoji. Hospodářská situace se začala lepšit. Přibývalo obyvatelstva, pro řemeslo a obchod opět nastala určitá konjunktura. Tehdy se stavělo i na Bořetíně. Nebylo však lehké vymazat následky válek. Proto hrabě Jakub Arnošt obnovil roku 1722 nařízení svého otce o dvou týdenních trzích. Ustanoveno bylo, že poddaní novoměstského panství mohou prodávat své přebytky jen na trzích v Novém Městě.
 
Dne 11. května 1709 byla nákladem vrchnosti před Krajskou branou instalována socha Jana Nepomuckého. Stojí stále na témže místě. Téhož roku postavila obec na náměstí druhou kamennou kašnu, vyrobenou z jediného pískovcového balvanu. Tato kašna je nyní umístěna u hřbitova na Bořetíně.
 
Roku 1724 bylo město zachváceno dalším velkým požárem a nastala nová bída. I velké sucho prohloubilo hospodářskou krizi.
 
Za Jakuba Arnošta z Leslie pokračovala výstavba kláštera. Majitel panství založil roku 1729 na Krajském předměstí na Plácku kostel sv. Salvátora. Kostel byl zrušen za Josefa II. a roku 1878 zbořen. Hejtman novoměstského panství Matěj Göstl založil dne 14.dubna 1736 na Rezku kapli sv. Barbory. Hrabě Jakub Arnošt z Leslie zemřel roku 1737 a dědictví převzal jeho syn.

Karel Kajetán (1737–1762)

V listinách jsou časté zmínky o marné snaze Lesliů zlepšit vlastní platební bilanci. Ani další sňatkové propojení s Dietrichsteiny a Lichtensteiny nepomohlo ke zlepšení této situace.
 
V roce 1740, brzy po nástupu Marie Terezie, začaly války slezské a pro Nové Město nad Metují nastaly opět trudné doby. V nejistých dobách se majitel panství přirozeně v Novém Městě nezdržoval. Během dvou válek slezských se město velmi zadlužilo a v době, kdy se začalo vzpamatovávat, propukla válka sedmiletá (1756–1763) a bylo opět zle. Hrabě Kajetán z Leslie zemřel roku 1762. Měl dva syny, Leopolda a Antonína. Panství se ujal starší Leopold.

Leopold (1762–1774)

Za hraběte Leopolda probíhal závěr války sedmileté. Pro město znamenala válka značné zadlužení. Magistrát proto pokračoval v odprodeji obecních pozemků. Cena byla zákonitě nízká. Městské dluhy se sice snížily, ale důchody plynoucí z bývalých obecních polností byly nenávratně pryč.
 
Leopoldovým patronem byl sv.Leopold. Jmenovec pořídil roku 1765 jeho sochu a dala ji na Dupačce umístit proti soše sv.Václava. Od roku 1767 stojí na náměstí z pískovce vytesaná socha sv.Trojice, lidově zvaná Trojička. Podnětem k jejímu vybudování byla radost nad ukončením sedmileté války.
 
Téhož roku byl dobudován klášterní kostel a zasvěcen narození Panny Marie. Do stavby byla zahrnuta i kaple Loreta.
 
Obě Leopoldova manželství s Alžbětou Kinskou a potom s Františkou z Valdštejna zůstala bezdětná, proto postoupil svá panství roku 1774 mladšímu bratru Antonínovi, v té době císařskému vyslanci v Parmě.

Antonín (1774–1802)

Přes všechny potíže se Antonín pokusil udržet rodinný majetek. Projevilo se to ovšem zvýšenými nároky na poddané. Velké povstání roku 1775 v Čechách se projevilo vřením i na novoměstském panství. Další válka s Pruskem znovu dolehla na město.
 

Město

 
V roce 1787 byl do Nového Města přesunut bankální (finanční) úřad.
 
Je zajímavé, že se o Novém Městě nad Metují uvažovalo též jako o sídlu královského krajského úřadu. Nakonec se zjistilo, že se naše město nehodí, protože je položené příliš excentricky a ani se nenašly vhodné místnosti. Krajský úřad byl přeložen z Hořiněvsi do Hradce Králové.
 
Nové Město nad Metují se dokonce mělo stát základní pohraniční pevností. Sám Josef II. (1780–1790) tak uvažoval, ale císařští inženýři poukázali na blízké kopce, které by pevnost znehodnocovaly. Vyhlédnuto bylo proto místo jiné, a to v místě obce Plesu, pozdějšího Josefova. V roce 1782 Josef II. se svým štábem obhlížel kladskou hranici a přenocoval v novoměstském zámku.
 
Obec stále tonula v dluzích. Protože obecní pozemky už byly prodány, zbývaly lesy. Město je nabídlo svému pánu a ten městské lesy odkoupil i s lázněmi Rezkem.
 
Od roku 1797 byl v čele města uspořádaný čili regulovaný magistrát. Novému Městu se opět začalo dařit. Obchodní zisky vedly k zlepšování obydlí a také společenský život se dostával na vyšší úroveň. Začátek 19.století patřil ke šťastnějším obdobím Nového Města a žádné okolní město na tom nebylo tak dobře.
 
Dne 22.února 1802 byl hrabě Antonín z Leslie ve Štýrském Hradci raněn mrtvicí. Jím vymřel lesliovský rod po meči a statky zdědili jeho příbuzní Dietrichsteinové, kteří od té doby připisovali ke svému jménu Leslie.
 

zámek

Barokní přestavba za Waltera z Leslie a pozdější změny

Když Walter z Leslie převzal v druhé polovině třicátých let 17.století novoměstský zámek, ihned zahájil stavební práce. Poměrně skromná renesanční úprava zámku mu nevyhovovala a chtěl se reprezentovat. Nejdříve bylo nutno opravit celý jihovýchodní roh zámku, který byl po výbuchu v roce 1628 v rozvalinách. Obranná věž už nebyla obnovena a celý roh byl zaoblen. Při ničivém nájezdu Švédů roku 1639 musely být práce přerušeny. Obnoveny byly až po dvou letech. Zintenzivnění prací nastalo až po vestfálském míru roku 1648. Generální rekonstrukce probíhala v letech 1652 až 1660. Bylo třeba zvládnout dva hlavní úkoly: uspořádat nesourodý shluk zámeckých křídel a vybudovat reprezentační místnosti a kapli.
 
Zámecké nádvoří se opět uskrovnilo, protože k jižnímu a západnímu traktu byly přistavěny arkády, které vytvořily volně přístupnou chodbu. V patře pak vznikla krytá chodba s přístupem do jednotlivých pokojů. K východnímu traktu byly připojeny v přízemí mělké slepé arkády, ale i to byl posun k lepšímu bydlení, protože pokoje na nimi se zvětšily o šířku silné zdi.
 
Různá úroveň podlaží byla vyrovnána, a tak už podruhé některá okna změnila své umístění. Dvorek, který byl v jihozápadní řásti areálu, byl snad zastavěn už na počátku 17. století. Tento prostor byl za Waltera z Leslie zaklenut, a tak byla vytvořena základna pro poměrně velkou kapli, jejíž podlaha je ve značné výši nad přízemím. Dnes je v těch místech vstupní hala se sociálním zařízením. Pro renesanční štíty z doby stubenberské už nebylo opodstatnění. Cele bylo zaklenuto druhé patro západního a severního křídla. V prvním patře byl zaklenut jen malý prostor po renesančním schodišti. Vytvořen byl velký sál o ploše 160 m2 a předpokojem byl spojen s točitým schodištěm věže.
 
Zámek dostal podobu barokní. Vnější plášť zámeckých budov byl pojat střízlivě, zato interiér byl řešen až přepychově. Majitel byl zřejmě veden snahou pokud možno se vyrovnat slavnějšímu, více obdarovanému a bohatšímu náchodskému sousedovi Octaviu Piccolominimu. I v Náchodě se přestavovalo a oba šlechtici si dovednější pracovníky půjčovali. Odborná práce byla svěřena Italům.
 
Renesanční chiaroscurové malby byly překryty omítkou a až na portál, celý zámek dostal z vnějšího pohledu strohý ráz. Plocha zdí byla rozdělena svislými a vodorovnými pásy omítky. Tak byla vytvořena řada polí s okny.
 
Portál byl obohacen rodovými erby Waltera z Leslie a jeho manželky z rodu Dietrichsteinů a vystouplými bosovanými sloupy. Svým členěním se přihlásil k baroku. Vedl k němu pevný most a před ním byly na vysokých sloupech umístěny sochy řeckých bohů Poseidóna a Démétér - také s lesliovskými erby.
 
Místnosti prvního patra se kromě představěné chodby na jižní a západní straně dispozičně celkem nezměnily.
 
Walter z Leslie měl jako přední osnovatel chebských vražd špatné svědomí a dal postavit v jihozápadním rohu zámku krásnou a poměrně velkou kapli, která prostupuje první a druhé patro. Kapli byla věnována mimořádná péče. Honosí se bohatou štukovou výzdobou a jmenovaný malíř F.V.Harovník v ní vymaloval podle předloh výjevy ze života Krista a Panny Marie. Hlavní oltářní černozlatý obraz představuje Ukřižování Páně. Kaple se honosí obrazem sv.Šebestiána. Fabián Václav Harovník (+1683) byl vedoucí staroměstského pražského malířského cechu a součásník Karla Škréty.
 
Velké změny byly provedeny ve druhém patře. Dřevěné stropy zde byly nahrazeny klenbami s bohatou figurální a ornamentální výzdobou. Pro velké a prostorné místnosti druhého patra bylo použito neckovitých až stlačeně neckovitých kleneb, kde na zkoseném přechodu mezi stropem a stěnou jsou tak zvaná zracadla, tj. malby zasazené do bohatých štukových rámů. Rovnější plochy stropů skýtaly malíři dobrý prostor.
 
I když si baroko libuje ve složité výzdobě, přece jen štukatérská práce neměla být vrcholem výzdoby, tu měly tvořit malby. Dopadlo to však obráceně. Harovník vyzdobil svými malbami celkem deset zámeckých místností. Jsou tu vyobrazení s tématikou církevní a z antické mytologie, nechybí ani apoteoza rodu Lesliů a Dietrichsteinů. Malby byly provedeny převážně v 60.letech 17.století. Harovník je představitelem raně barokní dekorativní malby, ale její náplň je poplatná renesanci. Navázal na italské manýristy. Nástropní malba a malba na prohnutých stěnách není snadná záležitost. Harovník maloval své stropní obrazy podle cizích rytých předloh, jejichž vznik je časově různý.
 
Povšimněme si stručně Harovníkových maleb v jednotlivých pokojích druhého patra. V největším pokoji západní strany vyniká ložnice s nástropní freskou oslavující rod z Lesliů a Dietrichsteinů. Andílkové letí s jejich erby do nebe. Postranní fresky představují nešťastné ženy z antické mytologie. V přijímacím žlutém salonu je zobrazen příchod Aeneův do Latia a tedy bájné počátky římských dějin - zde je ve štukovém reliéfu datum 1656. V pokoji se štukovou výzdobou vojenské výzbroje Harovník zpodobnil Paridův soud a v dalším řeckého boha umění Apollóna s lyrou ve shromáždění olympských bohů - zde je datum 1655. Dále následují reprezentační místnosti severního křídla. V první je nástropní malba, která představuje boha času Chróna a časové proměny střídajících se ročních dob a dále boha slunce Hélia. V dalším sále, který je spojen s výklenkem západní věže, upoutá freska báje o Argonautech a zlatém rounu. Další sál je největší a zaujímá větší část severní strany. Zde je výzdoba stropu nejbohatší. Strop má bohatou štukovou výzdobu a Harovníkovy malby znázorňují příběhy z trojské války. Ústředním motivem je protipól války - mír po třicetileté válce, jak o něj Lesliové a Dietrichsteinové "usilovali".
 
Projdeme-li věží Máselnicí, dostaneme se do dalších čtyř pokojů východní strany, jejichž uspořádání není tak vyhraněné. Jsou zde Harovníkovy malby, oslavující vítězné války a motivy z římského bájesloví.
 
Systém hřebenů střech u budov zámeckého komplexu je nyní už souběžný se stranami lichoběžníku.
 
Hlavní věž byla dostavěna zřejmě roku 1656, protože toho roku byla vysvěcena.
 
V souvislosti se všemi stavebními změnami došlo i na dělovou baštu. V roce 1662 byla zvýšena o jedno patro a byly v ní vybudovány dva zábavní sály. Kolem roku 1688 byly prováděny stavební změny v oficírnách (č.1211), vrchnostenské budově (č.1202) a snad i pivovaru.
 
Za Waltera z Leslie byla hlavní přestavba ukončena. Po jeho smrti (+1667) se za Jakuba z Leslie pokračovalo jen v drobných úpravách. Hlavně se opravovalo okolí zámku a péče byla věnována horní části nynější zahrady. Val byl přeměněn v park. Na jeho počátku v blízkosti dělové bašty stával osmiboký dřevěný letohrádek, o kterém je zmínka v roce 1755 a v roce 1880, kdy byl už ve velmi špatném stavu. Kasemata byla přeměněna v konírny. V roce 1737 byla bašta upravena na sýpku.
 
Že zámek byl uznáván jako dobře vybavený, dokládají dvě události. Roku 1782 v něm přespal císař Josef II. a 16. června 1813 v něm několik hodin odpočíval ruský car Alexandr. Kolem 22. hodiny se vydal na další cestu do Opočna, kde pak probíhalo koaliční jednání proti Napoleonovi. Terasa je zmíněna k roku 1800. Když Jurkovič spojoval zámeckou terasu se zahradou, nevymyslel nic nového. Dřevěný svažující se můstek tam byl již v 18. století a jeho prodloužená osa též směřovala ke kašně.
 
 
K ilustraci jednotlivých majitelů panství použity grafiky Jarmily Haldové.