Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch
  • En français
  • Po polsku
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Severní fronta domů na Husově náměstí

Severní frontu Husova náměstí tvoří domy č.p. 1202-1210, věž Zázvorka a dům č.p 1211. Severní fronta domů byla po objevu původního pernštejnského řešení průčelí a štítů rekonstruována v letech 1951 až 1954. A získala tak opět svou renesanční z podobu z 30. let 16. století s typickými "vlaštovšími ocasy". Zásluhou profesora Jana Juránka bylo Nové Město nad Metuji 3. 12. 1969 vyhlášeno městskou památkovou rezervací.

Severní fronta domů č. 1202 – 1210

Severní fronta domů na Husově náměstí

 

Dům č. 1202

Ve skutečnosti dům tvoří jeden z traktů zámecké budovy a byl stále vrchnostenskou kanceláří. Zde měli svůj úřad panští ředitelé. Ještě za první republiky a za okupace se domu říkávalo "Důchod" nebo "Na důchodě". Dnes je dům znovu majetkem pana Josefa Bartoně a je domem činžovním.
 
Tato budova nepatří do pernštejnské výstavby. Jako renesanční byla postavena kolem roku 1580 a raně barokně byla upravena kolem roku 1660 v souvislosti s rekonstrukcí zámku. K dalším stavebním změnám došlo v první čtvrtině 18.století, dále roku 1804 a novodobě při Jurkovičových úpravách zámku v letech 1909 až 1911.
 

Dům č. 1203

Jde o rohový dům na severní straně nejblíže k zámku. Připomínán je k roku 1510. Má gotické sklepy jako všechny další domy. Patří do pernštejnské výstavby. V roce 1586 byl dům upravován a po požárech barokně přestavován v letech 1639 a 1699. Později byla dispozice přízemí a prvního patra ovlivněna klasicismem. K další obnově došlo jako u všech dalších domů severní fronty v letech 1951 až 1954.
 
Tento jednoposchoďový dům má z původního renesančního objektu zachováno jen obvodové zdivo. Renesanční fasáda byla obnovena roku 1593. Podloubí je zaklenuto dvěma křížovými poli s renesanční hřebínkovou klenbou. V levé části domovní zdi je fragment ostění původního portálu. V zadním traktu přízemí je renesanční komora, která naznačuje, že původní průchod z mazhauzu do dvora byl při levé straně. V druhé polovině 16.století byly původní ploché stropy v přízemí nahrazeny klenutými a zřízen byl vlašský komín.
 

Dům č. 1204

O tomto objektu je první zmínka už v roce 1505. Raně renesanční výstavba zahájena po roce 1528. Barokní úpravy okolo roku 1680 a v první čtvrtině 18.století.
 
Podloubí má dvě pole křížové klenby. Po levé straně je původní prostý obloukový portál. Lichoběžná vstupní síň má valenou klenbu s trojúhelnými styčnými výsečemi a renesančními hřebínky. Po pravé straně má místnost vpředu valenou půlkruhovou klenbu, zadní komora má povalový strop, malá místnost před ní cihelnou klenbu, vesměs barokního původu. Pozdně renesanční schodiště vpravo má valenou klenbu se styčnými výsečemi a hřebínky, stoupá do původní dispozice polopatra a pod stoupající valenou klenbou do patra, kde je v popředí zachován fragment silných příček menší místnosti, patrně barokní. Sklep má kubaturu 117 m3, střešní prostor 2903, celá stavba 2 239 m3. Fasáda má plochu 97,70 m2, z toho štít 12,70 m2 a průčelí s atikou 85 m2. Podobně u dalších domů.
 

Dům č.1205

Archivně dokumentován k roku 1505. Raně renesanční výstavba kolem roku 1533. Vzadu je zajímavá dvojice valeně klenutých komor. Vstupní síň se schodištěm je z pozdnější renesanční doby. Po požárech v 17.století obnovení domu. V prvním patře provedeny klasicistní úpravy.
 
Dům zachovává obvodové zdivo renesančního jednoposchoďového objektu. Po obnově původních štítů 1953 má dům v patře tři okna. Dvě pole podloubí mají křížové klenby bez hřebínků. Vstupní síň vpravo má půlkruhem valenou klenbu s výsečemi bez hřebínků. Vlevo za silnou zdí je valeně klenutý prostor s výsečemi a mírnými hřebínky, které přecházejí ve středním traktu do upraveného zbytku pozdně renesanční kuchyně. V zadním traktu vlevo jsou dvě valeně zaklenuté komory, oddělené nápadně hlubokou zdí, která se opakuje i v patře, od dlouhé průchodní chodby, zaklenuté až v baroku stlačenou valenou klenbou. Portály zadních komor jsou z vyžlabených tvarovek. Obestavěný prostor má starší dvoukřídlovou dispozici, jež byla v 17.století zvětšena. Sklep má kubaturu 103 m3.
 

Dům č. 1206

Doložen při prodeji 1505. Rozvrh přízemí, polopatra a částečně patra patřil raně renesanční výstavbě. Pozoruhodná je zadní komora s trámovým stropem a kamenným záklopem. Předsíň byla klenuta v mladší renesanční etapě.
 
Původní hmota je zachována. Loubí je klenuto dvěma křížovými poli bez hřebínků. Vstupní síň a prostor vpravo jsou klenuty valeně se dvěma dvojicemi styčných trojúhelníkových výsečí s mírnými hřebínky. V prostředním traktu původní renesanční schodiště a masivní hmota černé kuchyně, prostupující do patra kónicky se zužujícím vlašským komínem s dymníkem. Tento komín byl ze všech domů náměstí vypracován nejdokonaleji. Zadním traktem prochází vlevo barokním segmentem klenutá chodba, vpravo prostorná zadní komora s trámovým stropem, podvlakem a kamenným záklopem. Původní dispozici patra zachovává fragment hloubkové zdi předního traktu a příčná zeď zadního traktu s cihelným portálem gotického typu. Sklep gotického typu pod zadní komorou má kubaturu 107 m3. Po rekonstrukci 1953 dům prochází dalším přebudováním - zprvu podřízení se požadavkům noclehárny a dále hotelové výstavbě. Z těchto důvodů shora uvedený popis už neodpovídá skutečnosti a dokončení přestavby je ve hvězdách.
 

Dům č. 1207

V pramenech se objevuje k roku 1507. Z raně renesanční výstavby je valená klenutá komora, ostatní klenuté prostory jsou až z konce 16.století. Klenby prvního patra dokládají klasicistní přestavbu z 19.století. Dům má čtyři okna.
 
Podloubí je zaklenuto dvěma křížovými poli s hřebínky. Vstupní síň má půlkruhem valenou klenbu s trojúhelnými výsečemi bez hřebínků, vlevo hloubková místnost je nepravidelně valeně klenutá se styčnými výsečemi. Střední trakt zaujímá pozdně renesanční klenuté schodiště, vpravo masivní černou kuchyni, dodatečně barokně klenutou. Půloválem klenutý zadní trakt dělí masivní zeď na komoru vlevo a průchod vpravo, který byl nejspíše do 17.století nezastavěný. Ve zvýšeném přízemí je v bývalé černé kuchyni velká zadní místnost s alkovnou. Patro prostupuje vlašský komín, z něhož vybíhají dělicí renesanční zdi dopředu a do stran. Zadní místnost patra je snad barokní, stejně jako zadní trojúhelný štít a uzavření průchodů v přízemí. Obestavěný prostor má starší dvoukřídlou dispozici.
 

Dům č. 1208

Připomíná se k roku 1505. Raně renesanční výstavbě patří kromě průčelí zadní část domu, kde je komora s trámovým stropem a kamenným záklopem. Přední část je až z druhé poloviny 16.století. Radikálnější přestavba klasicistním stylem.
 
Raně renesanční fasáda, upravená 1953, má v poschodí čtyři okna. Podloubí má dvě pole křížové klenby bez hřebínků. Vstupní síň a prostor vpravo mají půlkruhovou valenou klenbu se styčnými trojúhelnými výsečemi a hřebínky, průchod do dvora s klenbou a velká zadní komora s trámovým stropem a masivním kamenným záklopem jsou raně renesanční. Pozdně renesanční schodiště vede ze síně do zvýšeného přízemí, kde v prostoru, klenutého téměř zalomenou valenou klenbou, vchází se do zadní místnosti, protáhlé o prostor na průchodem, s půlkruhově valenou klenbou a třemi dvojicemi styčných trojúhelných výsečí s mírnými hřebínky. Dispozice poschodí a zadní průčelí od polopatra jsou z 19.století. Gotické sklepy s kamennou půloválnou klenbou mají kubaturu 224 m3.
 

Dům č. 1209 - stará radnice

Jan Černčický z Kácova zprvu s radnicí nepočítal, ale pak si uvědomil význam samosprávy a jmenoval sbor konšelů. Protože nebyla radniční budova, scházela se městská rada střídavě u některého z konšelů.
 
Nový majitel Vojtěch z Pernštejna nejdříve chtěl městu vládnout direktivně, ale pak se také rozhodl pro samosprávu. Na spáleništi č.1209 si už stavěl dům měšťan Petr Doražka (Doračka)a od něho obec roku 1535 odkoupila ještě nedostavěný dům. V listinách se objevuje "dům radní" a také "rathouz".
 
Dům č. 1209 patří k domům výjimečným, už proto, že je dvoupatrový a má hezkou věžičku.
 
Budovu těžce zdeptal požár roku 1699 a velká místnost v druhém poschodí nebyla od té doby vůbec používána. Každý požár radnici nějakým způsobem poznamenal. Zadní trakt budovy nebyl používán a místnost v poschodí bývala učebnou, jak o tom svědčí nápisy v omítce. Od roku 1815 bydlel vzadu v budově zkoušený městský radní.
 
Ke zrušení radnice v č.1209 došlo v důsledku otevření nové školní budovy v Komenského ulici v roce 1892 a uvolnění staré školy č.1225 na náměstí. Nová radnice byla v roce 1893 upravována a následně obsazena.
 
Po přestěhování městského úřadu byly v roce 1893/94 v budově provedeny adaptační práce. V přízemí byl zřízen kupecký krám a v patrech byty. Bývala zde i znovu třída. Umístěn zda byl cejchovní úřad. Až do roku 1942 byl zde Zinnerův obchod s koberci a textiliemi. Za protektorátu zde byly místnosti obecního úřadu a též městská policie.
 
Věžička byla zbudována hned při stavbě radnice. Zvonek na ní hlásil požár nebo svolával radní. Opravována byla r.1818, protože byla proděravělá od kulí. Tehdy byla dána měděná kopule s korouhvičkou. Roku 1894 byla věžička snesena, ale při rezervačních pracích v roce 1953 byla obnovena v původní podobě.
 
Při rekonstrukčních pracích v roce 1953 byla domu č.1209 věnována obzvláštní péče, neboť bylo rozhodnuto, že budova bude sloužit hudební škole. Mezi velkými místnostmi prvního a druhého poschodí byl odstraněn strop, a tak vznikl hudební sál, který nyní slouží též městskému úřadu jako obřadní síň. Sál má trámový strop. Obnoveny byly někdejší výklenky s nápisy, které restauroval kutnohorský restaurátor Josef Krčil. Zajímavá je chodba, která spojuje přízemí se zadomím. Má půvabnou křížovou hřebínkovou klenbu.
 

Dům č. 1210 - bývalá věznice

Dlouho to byl strážní čili šatlavní dům vystavěný při zdi valu a věži Zázvorce. Se stavbou se začalo po roce 1535. Dvorek mezi radnicí a věznicí měl uprostřed vydlážděnou uličku, kterou při dešti odtékala voda.. Šatlava byla krytá šindelem a opatřená věžičkou s korouhvičkou. Byl v ní dvě dlážděné místnosti a sklep. Zděný záchod byl postaven roku 1577. U šatlavy se nejčastěji opravovala okna a jejich "štaf", protože vězni se pokoušeli o útěk. Štaf nakonec Bartoš, zedník, zazdil.
 
Svého času byl dům využit dokonce jako špitální.
 
V 19.století byl dům barokně upravován a uvnitř přestavěn. V době první republiky dvě kobky sloužily jako městské vězení pro tuláky, opilce a podobně. Hlídal je dozorce, který měl v přízemí naturální byt. V roce 1926 musela být kolmá zeď, kterou končí, val vyspravena. Rozpadlé cihly v ní byly nahrazeny kamenem. Opravu hradil p. Josef Bartoň. V roce 1954 byl dům adaptován k obytným účelům. V současnosti je zde umístěna galerie a informační centrum.
 
Informační centrum
 

Zázvorka

Její název patrně vznikl z umístění. Stála za závorou, která přehrazovala cestu před branou. Zázvorka je také přístupná ze zámeckého valu.
 
Při oslavách 400. výročí založení města byla roku 1901 odhalena na Zázvorce mramorová deska se zlatým nápisem: Na památku založení města 10. srpna 1501 - 1901.
 
Zázvorka

Dům č. 1211

Tento dům netvoří křídlo zámku jako č.1202, ale stojí blízko jižního traktu zámku. Je to raně barokní stavba z let 1652 až 1660, která byla upravena spolu se zámkem roku 1909 až 1911. Počátky tohoto domu jako kovárny a další vývoj jako oficíren je popsán spolu s vývojem zámku. V současné době jsou zde kanceláře a správa lesů p. Bartoně. Č.1211 bylo přeneseno ze zbořené Krajské brány.
 

GPS: 50° 20′ 40.279″N  16° 9′ 4.52″E

zobrazit v mapě

Kategorie

městské památkové zóny

Adresa


Nové Město nad Metují