Zámek Nové Město nad Metují

 

Správa zámku

Husovo náměstí 1201

549 01 Nové Město nad Metují

 

Tel.:     491 470 523

Fax:     491 470 418

 

Rezervace prohlídek: zamekpokladna@statkybarton.cz

 

Další info: zamek@statkybarton.cz, zamekkultura@statkybarton.cz

 

Zámek má vlastní webové stránky www.zameknm.cz, na kterých naleznete otvírací dobu, ceník vstupného, kontaktní údaje a další aktuální informace.

 

 

 

 

 

 

Vážení obchodní přátelé,

 

rádi bychom vám nabídli možnost pronajmout si reprezentační prostory zámku v Novém Městě nad Metují ke konání různých kulturních, společenských a vzdělávacích aktivit.

 

 

Zámek byl vrácen v rámci restituce roku 1992.

Současnými majiteli zámku v Novém Městě nad Metují jsou pan Josef M. Bartoň - Dobenín s chotí.

 

Tzv. velký a malý sál zámku jsou vhodné ke konání koncertů, banketů, rautů, seminářů, konferencí, plesů, módních přehlídek, apod. Oba sály spolu sousedí a je možné je využít odděleně nebo současně. Kapacita je 200 až 250 osob

 

 

 Malý sál

 

 

Zámecká galerie "Pod Žebrovkou" je vhodná pro konání výstav, přednášek, koncertů a jiných společenských událostí při menším počtu (asi 50) osob.

 

Ke všem zmíněným aktivitám vám můžeme zajistit catering, květinovou výzdobu, hudební doprovod (např. komorní soubor, dobová hudba, hudba k tanci) a jiné doprovodné akce.

 

V letní sezóně vám na objednávku uspořádáme na nádvoří zámku historickou hostinu za doprovodu dobové hudby s ukázkami historického šermu.

 

Dále můžeme připravit pro vaše klienty speciální program - večerní prohlídku zámku a poté typické české opékání prasete pod širým nebem.

 

Při nočních prohlídkách zámku můžete potkat i "Zlou Mandu" - černou paní novoměstskou.

 

 

 Noční prohlídka - Zlá Manda

 

  

 

 

 

Novoměstský zámek právem nese popisné číslo jedna, neboť je nejhezčí a nejatraktivnější stavbou města. Předchozí text byl věnován náměstí a zámek nebyl zvlášť zmiňován, protože se vymykal kontextu. Přesto zámek a náměstí tvoří jeden architektonický celek.

 

 

Jan Černčický začal jistě stavět své sídlo už před založením města. O nejstarší podobě této tvrze nebo malého hradu zprávy mnoho neříkají. Více světla bylo do nejasností vneseno při přestavbě zámku v letech 1909 až 1912, kdy se Jurkovičovi podařilo odkrýt některé původní zdi, a dále při stavebně historickém průzkumu provedeném vědeckou skupinou při Památkovém ústavu v Pardubicích. Zkoumání bylo dokončeno v roce 1991, nedlouho předtím, než byl zámek v restituci vrácen Josefu Bartoňovi.

 

Místo pro hrad Jan Černčický zvolil v severozápadní části ostrohu. Bylo to největší městiště, které svou přesnější podobu získalo až po dokončení hradeb. V těch místech dal Černčický vystavět pevný dvoupatrový palác hranolovitého tvaru, jehož jedna z delších stran splývala se západní hradbou. Téměř celý palác byl podsklepen, a byl dlouhý asi 20 m a široký 13,5 m. Přízemí bylo z čelní stěny přístupné půlkruhovým portálem, jehož zbytek ostění je v arkádové chodbě. Portálem se vcházelo do předsíně či mazhauzu, z něhož vedly dodnes zachované schody s kamenným ostěním (v místech, kam Jurkovič umístil kuchyni) do dvou komor. V přízemí patrně byla ještě jedna komora a černá kuchyně, která už nebyla podsklepena.

  

Schodiště do patra se nalézalo na vnější straně průčelní stěny. Na ně navazovala pavlač. Výška patra byla zjištěna podle ostění portálku, odkrytého při restauraci zámku. Ten je v chodbě prvního patra. Protože druhé patro bylo dřevěné, buď hrázděné nebo roubené, patrně v roce 1526 vyhořelo. Listiny po požáru zůstaly zachovány a nalézaly se asi v kamenné části stavby.

 

Před budovou bylo větší prostranství, které bylo obehnáno hradbou. Vysoká zeď byla opatřena ochozem. Opevnění bylo na každém nároží vyztuženo tříčtvrtěkruhovou baštou se střílnami. Severozápadní bašta byla vysunuta až do vnější hradby. Hradní areál byl chráněn příkopem. Mezi oběma baštami na městské straně byl zbudován hranol hradní brány a před ním padací most. Tak si Jan Černčický vybudoval vnitřní opevnění v rámci opevnění města, aby se hrad i po dobytí města mohl dál bránit.

 

Celý hradní areál odpovídal pozdně gotickému slohu. Pevnostní čtverhran se čtyřmi baštami či věžemi jako dominantami. Až 165 cm silná zeď na vnitřní straně chodby v patře dosvědčuje pevnostní ráz stavby. U východního křídla je zeď takové mocnosti jen v přízemí, protože za Waltera z Leslie bylo směrem do nádvoří přistavěno ještě 120 cm a vytvořeny slepé arkády.  Jan Černčický nijak nestál o to, aby silueta jeho hradu nějak dokreslovala náměstí, neboť souhlasil se zastavěním téměř celého prostranství před hradem. Na konci jihozápadního bloku stál bratrský sbor. Tyto domy však po požáru nebyly obnoveny.

 

Přeměna hradu v zámek za Pernštejnů - italská renesance

Pernštejnové přestavěli gotický hrad v jednoduchý renesanční zámek a z náměstí vytvořili první zámecké nádvoří.

 

Zámecké zdi na nádvorní straně byly opatřeny renesančními štíty, jaké známe ze severní fronty domů. Ty se však nedochovaly, neboť pozdější baroko vycházelo z jiného pojetí. Zatím co o vybudování domovních průčelí máme plno zpráv, o vlastní stavbě zámku se zprávy nedochovaly.

 

Na úkor hradby byla rozšířena vstupní brána v 18 m dlouhý trojlodní trakt o výšce dvou pater. Tak vysoká byla i sousední hradba. Jejím středem vedl průjezd a z doby Jana Černčického zůstala po levé straně malá střílna s kamenným ostěním. Kratší jižní strana původního paláce zůstala zachována, ale na opačné straně byl palác rozšířen až do někdejšího příkopu mezi hradební a městskou zdí. Tato nová část byla v přízemí opatřena arkádami. Na vnější straně směrem k údolí byl v prvním patře k masívní zdi přilepen prevét se sedátkem. Takové výklenkové toalety byly dříve u zámků obvyklé. Bašta na severozápadním rohu se už stala součástí paláce. Její klenby zůstaly zachovány, a také i náznaky někdejšího schodiště. Průčelní stěna paláce byla v podobě kulisy protažena až k jižní hradbě, takže se táhla přes celou délku nádvoří. Za kulisou byl v jihozápadním rohu hospodářský dvorek. Původní prostorné hradní nádvoří se už podstatně zmenšilo. Zámecká okna byla opatřena kamenným ostěním, nikoliv z tvarovaných cihel, jaké vidíme na domech severní fronty náměstí.

 

Po likvidaci zbytků vyhořelých domů, které stály před zámkem před požárem, postupně vznikalo vnější zámecké nádvoří. Ochrana zámku i města byla roku 1532 posílena dělovou baštou. Parkán na severní straně byl zvýšen a před něj po celé délce od bašty až po sráz k řece byla představěna 100 m dlouhá kasemata, která později sloužila jako konírny. Přízemí bašty je dnes polozasypané, ale tenkrát v této prostoře končilo schodiště, které vedlo hmotou valu. Z této síně bylo též možno vejít do kasemat. Při hradním příkopu na jižní straně byla za Pernštejnů vystavěna panská kovárna.

 

Když si zrekapitulujeme tyto změny, vidíme, že Pernštejnové neměli zájem o vybudování okázalého zámku. Co bylo vystavěno ve třicátých letech, už se nezměnilo. Ve čtyřicátých letech Jan z Pernštejna zámek už nejen nezveleboval, ale ani se nestaral o jeho údržbu. Jeho krátké zastavení v Novém Městě v roce 1543 na cestě do Vratislavi mělo příčinu buď v ledvinovém nebo žlučníkovém záchvatu. Zřejmě se již zabýval myšlenkou panství prodat a skutečně po nezdařeném stavovském povstání roku 1547 už neotálel.

 

Stubenberkové, kteří vládli v Novém Městě celé půlstoletí, zámek rozšířili a postarali se o důstojné sídlo.

 

Změny se uskutečňovaly v duchu severské německé renesance a proběhly v několika etapách. Wolf ze Stubenberku začal s opravami hned po převzetí zámku, ale hlavní stavební fáze se odehrávaly až v letech 1558 až 1568. Dokládají to v erbovní síni erby s letopočty: 1558 Hans Herr von Stubenberg Obrister Erbschenker im Landt Steyer und Herr zu Kapfenberg - Benigna Frau von Stubenberg, ain geborene von Scherffenberg - k roku 1568 je uvedeno jméno Wolfgang, ale nápis není čitelný. V roce 1912 přibyl ještě erb Josefa rytíře Bartoně z Dobenína.

 

Podstatné je, že zámek byl obohacen o nové místnosti. Portálový trakt byl rozšířen na obě strany až k nárožním věžím, a tak vznikla dlouhá čelní budova. Ale i na kratších stranách byly hradby nahrazeny novými křídly. Severní křídlo bylo vestavěno mezi městskou a zámeckou hradbu a na této výstavbě Walter z Leslie už nemusel mnoho měnit. Úroveň podlah, vstupy i okna jsou stále na stejném místě. V přízemí tohoto traktu průjezd spojil nádvoří s bývalým parkánem. Zde a zvláště po pravé straně průjezdu, v tzv. Švédské síni je stále ještě výmalba ze 17. století. Štít tohoto traktu byl ozdobně doplněn až Jurkovičem. Situaci jihovýchodního rohu s věží nelze už přesně rekonstruovat, neboť při výbuchu prachu roku 1628 se sesul. Jižní hradba se stala součástí nového traktu. Klenby ve staré budově, částečně i s renesančními freskami zůstaly zachovány. Radikální změnu prodělala bašta na severovýchodním rohu. Byla zvýšena a opatřena ochozem. Nad ochozem byla vystavěna užší nástavba s bání. Tvar zámecké věže připomíná máselnici - odtud název. Zdi kolem zámeckého dvora nadále zdobily pernštejnské vykrajované štíty.

 

Je zajímavé, že Stubenberkové při výstavbě nepoužili arkádové galerie, známé z mnoha zámků, např. v sousedním Opočně, kde se do pokojů vstupuje z otevřené chodby. V novoměstském zámku se prostě přecházelo z místnosti do místnosti. Nádvoří bylo výstavbou jižního a východního křídla už podruhé zmenšeno. Střechy západního křídla směřovaly dál kolmo k nádvoří, ale hřebeny nových staveb už sledovaly linii budov po délce.

 

Část dřevěných stropů byla koncem 16.století zaklenuta. Velké místnosti přízemí a patra byly zaklenuty valeně, menší křížově, a to s výsečemi vytažených hřebínků. Pokud některé místnosti zaklenuty nebyly, měly kazetové stropy. Půdorysně je nejsložitější křídlo západní, neboť postupně prodělalo všechny stavební slohové změny. Za Stubenberků nebyly ještě sjednoceny úrovně podlah a tato okolnost byla při další přestavbě v 17. století tvrdým stavebním oříškem.

 

Před rokem 1574 byl postaven panský pivovar. Přesný letopočet dosud chybí. K severovýchodní věži směrem k městu byl kolem roku 1580 přistavěn s použitím zdiva už nepotřebné hypoteticky existující brány správní dům. Oba domy byly v jedné čelní linii a mezi nimi vznikl dvůr.

 

Po dostavbě zámek už představoval kubicky sevřenou hmotu s lichoběžníkovým nádvořím. Tato skladba je zachována dodnes, přestože za Waltera z Leslie bylo nádvoří ještě omezeno. Patra byla spojena schodišti. Starší je šnekové a vede věží Máselnicí. Novější jednoramenné bylo vloženo do jižního křídla.

 

Jednotnost všech zámeckých úprav byla dovršena dodnes dochovanou chiaroscurovou výzdobou. Metoda chiaroscurové malby nebyla v Čechách tehdy běžná. Chiarocuro je použití odstínů jedné barvy, většinou šedé, k vytváření dojmu trojrozměrnosti. Jiný způsob, jak docílit této iluze je sgrafito - viz hotel Brouček i zámek. Na zámeckých zdech bylo malbou vytvořeno zdání architektonického členění v podobě říms, oken a jejich rámování, výklenků, kleneb a pod. V iluzivních výklencích čili nikách byly namalovány alegorické postavy zvířat a sochy z antického bájesloví, které symbolizují Sedm ctností a Sedm planet a dále rostlinné motivy. Zámecká zeď směrem k údolí zůstala hladká, protože byla součástí obranného systému.

 

Když Walter z Leslie převzal v druhé polovině třicátých let 17.století novoměstský zámek, ihned zahájil stavební práce. Poměrně skromná renesanční úprava zámku mu nevyhovovala a chtěl se reprezentovat. Nejdříve bylo nutno opravit celý jihovýchodní roh zámku, který byl po výbuchu v roce 1628 v rozvalinách. Obranná věž už nebyla obnovena a celý roh byl zaoblen. Při ničivém nájezdu Švédů roku 1639 musely být práce přerušeny. Obnoveny byly až po dvou letech. Zintenzivnění prací nastalo až po vestfálském míru roku 1648. Generální rekonstrukce probíhala v letech 1652 až 1660. Bylo třeba zvládnout dva hlavní úkoly: uspořádat nesourodý shluk zámeckých křídel a vybudovat reprezentační místnosti a kapli.

 

Zámecké nádvoří se opět uskrovnilo, protože k jižnímu a západnímu traktu byly přistavěny arkády, které vytvořily volně přístupnou chodbu. V patře pak vznikla krytá chodba s přístupem do jednotlivých pokojů. K východnímu traktu byly připojeny v přízemí mělké slepé arkády, ale i to byl posun k lepšímu bydlení, protože pokoje na nimi se zvětšily o šířku silné zdi.

 

Různá úroveň podlaží byla vyrovnána, a tak už podruhé některá okna změnila své umístění. Dvorek, který byl v jihozápadní řásti areálu, byl snad zastavěn už na počátku 17. století. Tento prostor byl za Waltera z Leslie zaklenut, a tak byla vytvořena základna pro poměrně velkou kapli, jejíž podlaha je ve značné výši nad přízemím. Dnes je v těch místech vstupní hala se sociálním zařízením. Pro renesanční štíty z doby stubenberské už nebylo opodstatnění. Cele bylo zaklenuto druhé patro západního a severního křídla. V prvním patře byl zaklenut jen malý prostor po renesančním schodišti. Vytvořen byl velký sál o ploše 160 m2 a předpokojem byl spojen s točitým schodištěm věže.

 

Zámek dostal podobu barokní. Vnější plášť zámeckých budov byl pojat střízlivě, zato interiér byl řešen až přepychově. Majitel byl zřejmě veden snahou pokud možno se vyrovnat slavnějšímu, více obdarovanému a bohatšímu náchodskému sousedovi Octaviu Piccolominimu. I v Náchodě se přestavovalo a oba šlechtici si dovednější pracovníky půjčovali. Odborná práce byla svěřena Italům.

 

Renesanční chiaroscurové malby byly překryty omítkou a až na portál, celý zámek dostal z vnějšího pohledu strohý ráz. Plocha zdí byla rozdělena svislými a vodorovnými pásy omítky. Tak byla vytvořena řada polí s okny.

 

Portál byl obohacen rodovými erby Waltera z Leslie a jeho manželky z rodu Dietrichsteinů a vystouplými bosovanými sloupy. Svým členěním se přihlásil k baroku. Vedl k němu pevný most a před ním byly na vysokých sloupech umístěny sochy řeckých bohů Poseidóna a Démétér - také s lesliovskými erby.

 

Místnosti prvního patra se kromě představěné chodby na jižní a západní straně dispozičně celkem nezměnily.

 

Walter z Leslie měl jako přední osnovatel chebských vražd špatné svědomí a dal postavit v jihozápadním rohu zámku krásnou a poměrně velkou kapli, která prostupuje první a druhé patro. Kapli byla věnována mimořádná péče. Honosí se bohatou štukovou výzdobou a jmenovaný malíř F.V.Harovník v ní vymaloval podle předloh výjevy ze života Krista a Panny Marie. Hlavní oltářní černozlatý obraz představuje Ukřižování Páně. Kaple se honosí obrazem sv.Šebestiána. Fabián Václav Harovník (+1683) byl vedoucí staroměstského pražského malířského cechu a součásník Karla Škréty.

 

Velké změny byly provedeny ve druhém patře. Dřevěné stropy zde byly nahrazeny klenbami s bohatou figurální a ornamentální výzdobou. Pro velké a prostorné místnosti druhého patra bylo použito neckovitých až stlačeně neckovitých kleneb, kde na zkoseném přechodu mezi stropem a stěnou jsou tak zvaná zracadla, tj. malby zasazené do bohatých štukových rámů. Rovnější plochy stropů skýtaly malíři dobrý prostor.

 

I když si baroko libuje ve složité výzdobě, přece jen štukatérská práce neměla být vrcholem výzdoby, tu měly tvořit malby. Dopadlo to však obráceně. Harovník vyzdobil svými malbami celkem deset zámeckých místností. Jsou tu vyobrazení s tématikou církevní a z antické mytologie, nechybí ani apoteoza rodu Lesliů a Dietrichsteinů. Malby byly provedeny převážně v 60.letech 17.století. Harovník je představitelem raně barokní dekorativní malby, ale její náplň je poplatná renesanci. Navázal na italské manýristy. Nástropní malba a malba na prohnutých stěnách není snadná záležitost. Harovník maloval své stropní obrazy podle cizích rytých předloh, jejichž vznik je časově různý.

 

Povšimněme si stručně Harovníkových maleb v jednotlivých pokojích druhého patra. V největším pokoji západní strany vyniká ložnice s nástropní freskou oslavující rod z Lesliů a Dietrichsteinů. Andílkové letí s jejich erby do nebe. Postranní fresky představují nešťastné ženy z antické mytologie. V přijímacím žlutém salonu je zobrazen příchod Aeneův do Latia a tedy bájné počátky římských dějin - zde je ve štukovém reliéfu datum 1656. V pokoji se štukovou výzdobou vojenské výzbroje Harovník zpodobnil Paridův soud a v dalším řeckého boha umění Apollóna s lyrou ve shromáždění olympských bohů - zde je datum 1655. Dále následují reprezentační místnosti severního křídla. V první je nástropní malba, která představuje boha času Chróna a časové proměny střídajících se ročních dob a dále boha slunce Hélia. V dalším sále, který je spojen s výklenkem západní věže, upoutá freska báje o Argonautech a zlatém rounu. Další sál je největší a zaujímá větší část severní strany. Zde je výzdoba stropu nejbohatší. Strop má bohatou štukovou výzdobu a Harovníkovy malby znázorňují příběhy z trojské války. Ústředním motivem je protipól války - mír po třicetileté válce, jak o něj Lesliové a Dietrichsteinové "usilovali".

 

Projdeme-li věží Máselnicí, dostaneme se do dalších čtyř pokojů východní strany, jejichž uspořádání není tak vyhraněné. Jsou zde Harovníkovy malby, oslavující vítězné války a motivy z římského bájesloví.

 

Systém hřebenů střech u budov zámeckého komplexu je nyní už souběžný se stranami lichoběžníku.

 

Hlavní věž byla dostavěna zřejmě roku 1656, protože toho roku byla vysvěcena.

 

V souvislosti se všemi stavebními změnami došlo i na dělovou baštu. V roce 1662 byla zvýšena o jedno patro a byly v ní vybudovány dva zábavní sály. Kolem roku 1688 byly prováděny stavební změny v oficírnách (č.1211), vrchnostenské budově (č.1202) a snad i pivovaru.

 

Za Waltera z Leslie byla hlavní přestavba ukončena. Po jeho smrti (+1667) se za Jakuba z Leslie pokračovalo jen v drobných úpravách. Hlavně se opravovalo okolí zámku a péče byla věnována horní části nynější zahrady. Val byl přeměněn v park. Na jeho počátku v blízkosti dělové bašty stával osmiboký dřevěný letohrádek, o kterém je zmínka v roce 1755 a v roce 1880, kdy byl už ve velmi špatném stavu. Kasemata byla přeměněna v konírny. V roce 1737 byla bašta upravena na sýpku.

 

Že zámek byl uznáván jako dobře vybavený, dokládají dvě události. Roku 1782 v něm přespal císař Josef II. a 16. června 1813 v něm několik hodin odpočíval ruský car Alexandr. Kolem 22. hodiny se vydal na další cestu do Opočna, kde pak probíhalo koaliční jednání proti Napoleonovi. Terasa je zmíněna k roku 1800. Když Jurkovič spojoval zámeckou terasu se zahradou, nevymyslel nic nového. Dřevěný svažující se můstek tam byl již v 18. století a jeho prodloužená osa též směřovala ke kašně.

 

V 19. století zámek prodělal dvě fáze. V první polovině století byly v roce 1824 realizovány návrhy pražského architekta J.F.Joendla. Tvoření trhlin vyvolané velkým bočním tlakem neckovitých stropů bylo zamezeno sevřením zdí pomocí kleští a kotev. Dne 12. listopadu 1824 se zřítila část klenby ve spodním podlaží oficíren. Obě křídla budovy byla zlikvidována a ponechána jen střední část. Odstraněna byla tříčtvrtěkruhová bašta v jihozápadním rohu zámku. Dne 29. března 1841 se provalila část klenby v konírně. Spolu s větší částí koníren byl také likvidován osmiboký dřevěný letohrádek u sýpky v horní části zahrady.

 

V roce 1849 byla v prvním patře severního křídla umístěno okresní hejtmanství.

 

Druhá polovina 19.století byla ve znamení rychlého chátrání. Zámek se po vymření přímé linie Dietrichsteinů dostal do rukou více dědiců, kteří se o nic nestarali. Nepustnul jenom zámek, ale i jeho bezprostřední okolí. Zámecký příkop sloužil jako smetiště a válely se v něm odpadky všeho druhu. Některé zámecké místnosti byly pronajímány k přechodnému pobytu, občas se ve velkém sále konaly plesy, některé pokoje si pronajímaly úřady a některé prostory byly využívány jako skladiště. Koncem století v zámku bydlely tři rodiny. Bývala zde i školní třída a cvičili zde Sokolové. Žádná údržba ani opravy se nekonaly.

 

Původně byl zámek koupen pro dva syny Josefa Bartoně, Josefa a Cyrila, a také bylo počítáno se zařízením dvou bytů, ale už v roce 1909 bylo dohodnuto, že majitelem bude jen Josef. Pro Cyrila bylo už roku 1910 koupeno panství Zbraslavské, náležející předtím knížeti Öttingen-Wattersteinovi. Na opravu a vybavení novoměstského zámku byly věnovány velké prostředky. Renovací byl pověřen vynikající brněnský architekt Dušan Jurkovič. Ten dokonale splnil hlavní požadavky - zachovat historický ráz, šetřit každé znamení doby a přitom vyhovět potřebám moderního bydlení. Dušan Jurkovič pracoval v době, kdy vládl secesní sloh a v duchu tohoto slohu prováděl i úpravy místností. Pečlivě promýšlel svůj postup, a dbal aby žádný zásah nevybočil z organismu zámku. Jeho plány realizoval stavitel Otakar Nypl. V hrubé stavbě byly stavitelské práce ukončeny v roce 1910. Celou renovaci zámku hradil Josef Bartoň sám.

 

Protože původní barokní práce prováděli Italové, i Jurkovič si k práci pozval na sedmdesát italských dělníků a zedníků. Druhou polovinu pracovníků tvořili naši lidé. Zámek se postupně probouzel do své podoby z doby Waltera z Leslie a chiaroscurové výzdoby stěn z doby Rudolfa ze Stubenberku. Celý zámecký komplex, který před opravami spíše připomínal rozlehlý činžovní dům, se stal opět perlou Nového Města. Fasáda byla zbavena jednotvárné barokní omítky a chiaroscurové malby byly z velké části obnoveny. V restaurované renesanční fasádě jsou i nakreslená okna, která připomínají úroveň někdejších podlaží. Stavebně na tom byl nejhůře východní roh zámku. Ten musel být postaven znovu. Chiaroscurová výzdoba zvláště na vnějších zdech je v současné době už značně vybledlá a je třeba ji obnovit. Jurkovičem restaurovaná schodiště jsou díky nízkým stupňům velice pohodlná. Plně vyhovuje dvouramenné schodiště v jihozápadní části zámku. Masivní věž na severozápadním rohu byla vylehčena prosklením. Věž na jihozápadním rohu byla zrušena a nahrazena byla malou věžičkou, která ve své spodní části je velice masivní, aby sloužila jako opěra kaple. Při západní straně zámecké zdi nad srázem k Metuji bylo přistavěno několik arkádových oblouků, na něž byla posazena kamenná terasa. Vchází se na ni ze zimní zahrady. Na nádvorní vnitřní straně umístil Jurkovič tři balkonky přístupné ze druhého patra. Nad jižními arkádami jsou tři plastiky erbů: Jana Černčického, Rudolfa ze Stubenberku a rodiny Bartoňů. V jednom výklenku naznačených arkád visí velká tabule se znaky všech majitelů zámku. Ochoz na Máselnici byl zmodernizován a věž získala ušlechtilý vzhled. Bohužel směr větru už neukazuje 1 m vysoká plechová korouhvička sv.Antonína. Zrezivěla, vítr ji odlomil a živnost sv.Antonína už nebyla obnovena.

 

Masivní rampa, vedoucí k portálu, byla nahrazena pohodlným mostem, spočívajícím na širokém oblouku. Most je opatřen robustním kamenným zábradlím. Sochy řeckých bohů byly ponechány a ke střežení mostu přibyly dvě skulptury medvědů od profesora Šejnosty. Před portálem se most na obou stranách rozšiřuje v odpočívadla. Ještě před rozšířením zdobí most dvě vysoké kovové lucerny. Vlevo nad odpočívadlem je stále malé ostění bývalé střílny.  

 

 

Vnitřní prostory byly modernizovány velkým nákladem. Opět bylo citlivě dbáno na plynulou vazbu na hodnoty minulosti. Harovníkovy fresky restauroval akademický malíř Josef Linhart z Brna. Objevením signatury objevil i Harovníka. V práci mu pomáhali malíři J.Šimák a V.Maděra. Štuky opravoval J.Kulhánek. Klenby v prvním patře maloval František Kysela, autorem rodinných portrétů je Vratislav Nechleba, busty a plastiky ztvárnil Otakar Španiel.

 

Když Cyril Bartoň z Dobenína koupil zbraslavský zámek, dal jej restaurovat obdobně.

 

Zámek byl opatřen mobiliářem v intencích moderní bytové kultury. Dále se na výzdobě podílely keramička Helena Johnová a textilní výtvarnice Marie Teinitzerová. Návštěvníci obdivují plastiky Josefa V.Myslbeka a Jana Štursy. Stěny zdobí obrazy významných malířů. Všechny změny a ráz jednotlivých pokojů byly konzultovány s arch.Jurkovičem nebo je sám navrhl.

 

Rozhlédněme se po zámku a jednotlivých místnostech.

 

Přízemí není účelem prohlídky. Ve vchodu vlevo je několik místností, kde má kancelář správce zámku, kde se hlásí návštěvníci a kde se instalují výstavy. Vpravo ve vchodu jsou tři menší místnosti Jejich využití se měnilo, v současnosti se zde prodávají suvenýry a umělecké předměty. Na zdi průchodu je zajímavá kresba mušketýrů z doby Stubenberků. Vstoupíme-li na nádvoří, vidíme vlevo volně přístupné arkády, za nimiž jsou garáže a vstupní schodiště do patra. Arkády na západní straně přízemí jsou už zasklené a tvoří chodbu, za níž jsou místnosti, které obvykle slouží veřejnosti, například pro výstavy a pod. Na konci chodby je vstup do suterenního sálu, který v nedávné době byl obřadní síní. Severní budovou vede průchod do zahrady. Vlevo přes předsíň je možno opět vstoupit do jmenovaného sálu a vpravo do tzv. tak Švédské síně, klenuté místnosti s nástropní výzdobou.

 

V prvním poschodí čelní zámecké budovy je byt majitele zámku. V jižní a západní straně je chodba s velkým portrétem Adama Erdmana Trčky. Obraz byl malován Cyrilem Hlavicou dle originálu v opočenském zámku. Dále je zde velký portrét Jakuba z Leslie, malovaný týmž malířem, a to dle originálu ze zdejšího kláštera. Na stěnách jsou fotografie zámku z počátku století. Na této straně je místnost zámecké knihovny a místnost depozitní. Z další chodby můžeme vstoupit do Zimní zahrady, upravené Jurkovičem v secesním slohu se šachovnicovou výzdobou. Odtud je přístup na terasu s pohledem na metujské údolí. V malé pracovně zaujme malba stěn a stropu. František Kysela zde zpodobnil siluety měst a nakreslil sto jejich znaků. Vévodí jim Praha. Další místnost je barokní ložnice manželů Bartoňových, kteří v zámku dožili. Josef Bartoň zemřel v roce 1951 a jeho manželka Marie v roce 1957. Nábytek má bohaté intarzie, ale originální jsou pouze oba sekretáře. Francouzský salon, nazvaný podle francouzského nábytku, má vzácné malby barokních mistrů. Od Karla Škréty Zavraždění sv.Václava a Zavraždění sv.Ludmily, od Petra Jana Brandla Kající Maří Magdalena a od Jana Kupeckého autoportrét. Nejkrásnější místností prvního patra je tzv. Žebrová síň. Dušan Jurkovič zde navrhl renesanční štuku i renesanční malbu. Jsou zde kožené tapety se znakem Bartoňů. Velký zelený krb navazuje svým pojetím na původní a je dílem keramičky Marie Johnové. Hladká klenba je rozdělena na políčka štukových žeber. K této místnosti přiléhá salonek umístěný do bývalé nárožní věže. Paní Bartoňová zde ráda vyšívala. Následuje Velká pracovna s gobelíny určená k reprezentaci.

 

Další úpravy interiárů organizoval od počátku 20. let arch.Pavel Janák. Tapisérie na stěnách a koberec pocházejí z dílny textilní výtvarnice Marie Teinitzerové. Část stropní malby je zde renesanční a část vytvořil Fr.Kysela pod názvem "Sbratření Čechů a Slováků". Zvěrokruh je pokoj, který dostal název podle ručně vázaného koberce. Ústředním motivem nástropní malby je sokol jako symbol naší tělovýchovy. Pojetí tohoto pokoje je kubistické. Každý pokoj prvního patra byl upraven svérázně, ale přitom s jednotící ideou. Na interiéry se nelze dívat jen jako na doklad bohatství Bartoňů, ale jako na přehlídku našeho umění před první světovou válkou a za první republiky. Prvnímu patru se říká renesanční nebo také stubenberské. Vyznačuje se nízkými klenutými stropy a téměř dvoumetrovou tlouštkou zdi.

 

Druhé patro je barokní a také má všechny znaky baroka - okázalost a snahu ukázat nadřazenost církve a feudálů. Takové byly představy Waltera z Leslie, ale Jurkovič druhému patru vdechl krásu a lidskost. Bartoňovi dříve obývali celý zámek a tehdy měly pokoje druhého patra tyto názvy: 1. Přijímací salón, 2. Ložnice, 3. Jídelna, 4. Pracovna pánova, 5. Velká síň, 6. Taneční síň, 7. Přípravna a šatna při jídelně, 8. Šatna při koupelně, 9. Hostinský pokoj u kaple, 10. Kaple.

 

Přijímací salón má nástropní fresku z řecké mytologie, ale jinak pokoj patří k neorenesančnímu stylu konce 19.století a připomíná některé osobnosti jako např. Al.Jiráska, Františka Palackého a Karla Kramáře. Jídelna nebo Sál vítězů s nástropní freskou představuje návrat římských vojáků po vyhrané válce. Některé tváře připomínají rod Lesliů a jejich příbuzných Dietrichsteinů. Cenný je bruselský gobelín ze 16.století. Nábytek je částečně barokní a částečně neobarokní. Je zde řada vzácných obrazů. Sál u Minotaura dostal svůj název podle nástropní fresky představující zápolení Thesea s Minotaurem. I menší fresky jsou jako obvykle z řecké mytologie - např. Ikarův pád. Nábytek je tu empírový a rokokový. Z obrazů vyniká Amálie od Josefa Mánesa a portrét šlechtice od Jana Kupeckého. V Loveckém pokoji jsou další kachlová kamna od keramičky Heleny Johnové. Motivy obrazů jsou lovecké. Patrně tato místnost sloužila Lesliům jako ložnice, protože na nástropní fresce je bůh spánku Hypnos uspávající děti.

 

Na chodbě druhého patra je habánská keramika, kterou pro zámek opatřil Dušan Jurkovič a zajímavé jsou dvě velké černé truhly - vojenské pokladny.

 

Pravým skvostem je dvěma patry procházející kaple. Nádherná je zde štuková výzdoba, která zvýrazňuje Harovníkovy malby, barokní nábytek a obraz sv.Barbory patrně od Brandla. V kapli byly v roce 1911 provedeny důkladné opravy. Dvě široké trhliny sahající v jižním úhlu až od stropu vpravo i vlevo byly zatmeleny a porušená štukatura zacelena. Malíř Václav Maděra z Prahy provedl řemeslnickou malbu stropu a stěn. Zlacené štuky a nástropní obrazy restauroval brněnský malíř J.K.Linhart. Opravil i olejový oltářní obraz "Povýšení sv.kříže". Obraz byl v tak chatrném stavu, že musel být přenesen na nové plátno.

 

Další křídlo upravil Dušan Jurkovič secesně. V převlékárně vyniká velký obraz Nového Města nad Metují od Václava Malého.

 

Velká ložnice patří též ke klenotům zámku. Nábytek byl zhotoven ze světlého dřeva bílého javoru. V roce 1926 v ložnici přespal prezident Masaryk. V pokoji je jeho busta od Bohumila Kafky a busta dívky z alabastru od Františka Úprky. Fresky postranní představují nešťastné ženy z antické mytologie a nástropní malba zachycuje už připomenutou apoteózu rodů Lesliů a Dietrichsteinů. Žlutý salon je ze žlutého jasanového dřeva. Stříbrné kryty ústředního topení jsou ozdobeny opály. Je zde litografie Maxe Švabinského a velký obraz Hugo Boettingera "Příchod jara", namalovaný na objednávku přímo pro tento pokoj. Na nástropní fresce je zpodobněn trojský Aeneas. Když vstoupíme do jídelny, ovane nás duch orientu. Lustr je ve tvaru čínské pagody a i další předměty nám připomínají Dálný východ. Nástropní freska je výjev z Paridova soudu. V Černé pracovně jsou umělecké předměty z přelomu 19. a 20.století. Je zde obraz "Dudáček" od Joži Úprky, několik portrétů a bust. Nástropní freska představuje boha Apollona. Černá pracovna je vybavena ve stylu závěru 19.století a jsou zde ukázky secesního umění. Další dva sály byly upraveny už na konci 30.let 20.století.

 

V Malém sále je několik ukázek návrhů Josefa Václava Myslbeka na sochařské práce, nedokončený obraz Jaroslava Čermáka "Černohorka s dítětem" a několik portrétů. Fresky ukazují ubíhající čas - memento mori. Největší místností zámku je Velký sál. I tento interiér navrhl architekt Pavel Janák. Sál má dubové obložení a je skvěle akustický. Pořádají se zde koncerty. Na stěnách visí velké portréty Bartoňů, malované Vratislavem Nechlebou. Je zde krásná štuková výzdoba a monumentální fresková výzdoba. Fabian Václav Harovník zde zachytil výjevy z Trojské války, tak jak jsou líčeny v Illiadě.

 

Na zámku jsou umělecké sochařské výtvory od J.V.Myslbeka, J.Štursy, J.Kofránka, Fr.Bílka, Jakuba Obrovského a Fr.Úprky, plaketa od Otakara Španiela, obrazy od Vratislava Nechleby, Maxe Švabinského, A.Hudečka, Jana Preislera, O.Nejedlého, J.Mařáka, S.Pinkase, J.Kotěry, H. Boettingera, J.Mánesa, Fr.Malého, J.Úprky, M.Benky, K.Špillara, B.Jaroňka, J.Čermáka, J.Věšína, P.Brandla, J.Kupeckého a grafiky od T.Šimona a J.Stretti-Zamponiho.

 

 

 

 

Zámecká zahrada ve své nynější podobě je stále ještě Jurkovičovým dílem. Někdejší nepěkný dvůr hned za severním traktem byl přeměněn v pěkný parčík s vyhlídkou do údolí. Znovu byly vybudovány terasy a opatřeny bílým zábradlím. Prostor za stezkou byl přeměněn ve francouzskou zahradu.

 

 

Přístup k ní vyřešil Jurkovič krytým dřevěným přemostěním ve stylu lidové architektury moravskoslovenského pomezí. Cesta vede přímo k zajímavé kašně s chrličem vody. Než zahrada v 19.století zpustla, byla podle zpráv velmi pěkná a rozsáhlá. Sahala až do nynější ulice Českých legií a měla nákladnou oranžerii.

 

 

Na kdysi obranný val je přístup z horní zahrady. Je zde umístěna socha sv.Václava, která kdysi stávala na Dupačce a od ní alejí vede cesta k Zázvorce a k vyhlídce do metujského údolí, k Rezku a k Sendraži. V roce 1926 se z ní rozhlédl prezident Masaryk.

 

Prostor před zámkem až ku příkopu dříve patřil obci. Josef Bartoň si jej na začátku rekonstrukce zámku v roce 1908 pronajal a v roce 1928 koupil. Potom přistoupil k jeho parkové úpravě.

 

Tento objekt nalezneme už jen na fotografiích. První zpráva o něm je z roku 1574, ale patrně byl postaven za Pernštejnů zároveň s hospodářskou budovu č. 1202, pokud ne dříve. Svému účelu však pivovar potom sloužil jen 62 let, protože v roce 1880 byla zde výroba piva zastavena a objekt pak sloužil jako sklad piva a k jiným účelům. Panský pivovar stál s domem vrchnostenských úředníků v jedné řadě. Mezi oběma domy byl společný dvůr a společná brána. V letech 1932 až 1934 byl pivovar zbořen. Naše město má k panskému pivovaru pietní vztah, protože zde kdysi sládkoval otec Bedřicha Smetany František Smetana. Jeho synovec Václav v dalších letech přivedl pivovar k velké prosperitě.

 

 

V linii průčelí bývalého pivovaru byla vystavěna 2 m vysoká zeď. Na masívní římsu této zdi bylo umístěno 22 barokních sošek trpaslíků přivezených patrně z Nových Benátek (Mladá Boleslav). Na této úpravě pracoval opět Dušan Jurkovič. Další sošky byly instalovány v roce 1940 na podstavce před příkop.

 

Karikatury, kterým se také říká putto (putti) byly patrně vytesány v dílně Matyáše Brauna na počátku 19.století podle francouzských rytin ze 17.století. Když v souvislosti s instalací pomníku Bedřicha Smetany v roce 1954 byla dělicí zeď rozebrána, sošky byly přemístěny na zeď v zámecké zahradě. Původní jsou až na jednu umístěny v zámeckém depozitáři, neboť na nich čas až příliš zapracoval a návštěvníci si nyní prohlížejí jejich věrné kopie.

 

Z Horského předměstí sem byla dopravena kašna, která pak před instalací pomníku Bedřicha Smetany byla přemístěna do druhé části parčíku. Věžička s barometrem a teploměrem je dnes u domu č. 1212. Dnes celou scenérii důstojně doplňuje Markův pomník Bedřicha Smetany.

 

 

 

 

 

 

Vojtěch z Pernštejna 1527 – 1534

Jan z Pernštejna 1534 – 1548

 

Wolfgang I. ze Stubenberku 1548 – 1556

Jan ze Stubenberku 1557 – 1570

Wolfgang II. ze Stubenberku (správa za Rudolfa) 1570 – 1588

Rudolf ze Stubenberku 1588 – 1620

Justina ze Stubenberku 1621

 

 

 

Magdalena Trčková 1624 – 1629
Adam Erdman Trčka 1629 – 1634

 

Walter z Leslie 1634 – 1667
Jakub z Leslie 1667 – 1693
Jakub Arnošt z Leslie 1693 – 1737
Karel Kajetán z Leslie 1737 – 1762
Leopold z Leslie 1762 – 1774
Antonín z Leslie 1774 – 1802

 

Jan Karel z Dietrichsteinu 1802 – 1808
František Josef z Dietrichsteinu 1808 – 1858

 

 

Josef Bartoň z Dobenína (+1951) 1908 – 1948
JUDr. Václav Bartoň, spolumajitel od roku 1939 (+1982)

 

 

Josef Bartoň-Dobenín 1992

 

 

 

 

Koupě novoměstského zámku a velkostatku neprobíhala jednoduše. Novoměstský advokát a starosta města JUDr.Jan Vostřebal, později právník rodiny Bartoňů, vzpomínal, jak byl postaven před nelehký úkol vyjednávat s hrabětem Lambergem. Sice zadlužený, ale nadutý a vychytralý hr. Karel Lamberg jej nechal dva dny čekat a potom vyslovil nehorázný požadavek. Několikrát se jednalo v obou zemích, ještě poslední několikahodinové jednání mezi bratry Bartoňovými a rakouskou stranou bylo dlouho na mrtvém bodě. Když už se zdálo, že vše ztroskotá, obě strany částečně ustoupily ze svých požadavků a došlo k dohodě. Přispělo k ní diplomatické umění a právnické schopnosti Dr.Vostřebala i pevné stanovisko obou bratrů.

 

Na zámeckém portálu stojí, že majiteli zámku se stali bratři Josef a Cyril Bartoňové. Není to přesné. Zprvu oba bratři plánovali, že budou v zámku bydlet společně, ale potom rozhodli jinak. Vlastní koupi uskutečnil Josef Bartoň a Cyril se orientoval na koupi Zbraslavi.

 

Jakmile se zámek po dlouhé době dostal v roce 1908 opět do českých rukou, všechno obyvatelstvo přijalo tuto změnu s radostí a když se roku 1912 Josef Bartoň s rodinou stěhoval do restaurovaného zámku, obyvatelé jej v čele se starostou Dr.Janem Vostřebalem vřele vítali.

 

Bartoňové se skvěle orientovali v tržním mechanismu. Děd Josef Bartoň (1803–1849) začínal ve Žďárkách u Hronova, kde zaměstnával ruční tkalce. Jakmile měl pohromadě menší kapitál, založil ve Vysoké Srbské u Hronova barvírnu a bělidlo. Bartoňové v roce 1904 koupili v náchodském Starém Městě hospodářskou usedlost a na jejím místě postavili za dva roky velkou moderní přádelnu bavlny, ve které pracovalo zprvu 400, později 1000 dělníků. Podnikavý Josef se brzy stal v textilním průmyslu známou osobností a dosáhl založení Svazu českých textilních průmyslníků.

 

V roce 1912 byl otec Josef Bartoň povýšen do rytířského stavu a přijal šlechtický predikát "z Dobenína", kterým se podepisovali i jeho synové a později vnuk Václav. Diplom je datován 17. června 1912, podepsán císař František Josef I.

 

V roce 1937, po ataku mozkové mrtvice, přijal Josef Bartoň svého syna  JUDr. Václava Bartoně-Dobenína (1902–1982) za spolumajitele.

 

Bartoňové se vyznačovali velkou mecenášskou činností. V Náchodě a v Novém Městě nad Metují založili nadaci pro zchudlé řemeslníky a studenty. Josef Bartoň dal pro děti svých zaměstnanců vybudovat ve Dlouhých-Rzech ozdravovnu. V roce 1930 postavil v Novém Městě starobinec, podílel se na stavbě domu sociálnípéče, sokolovny, živnostenské školy atd. a přispíval všem novoměstským spolkům.

 

Zastával četné významné funkce a stýkal se s významnými lidmi veřejného života. V roce 1926 hostil v Novém Městě prezidenta T.G.Masaryka, který tehdy projížděl v doprovodu význačných politických osobností naším krajem.

 

Josef Bartoň byl v Novém Městě velmi oblíbený. Jeho popularita nebyla jen odezvou na velké dary, ale lidé si vážili jeho charakterových vlastností – serióznosti a velkorysosti. Z jeho činnosti bylo zřejmé, že měl Nové Město nad Metují opravdu rád. Ze své lásky k městu se vyznal i při svém proslovu na Rezku u příležitosti udělení čestného občanství. Jako občan čestně obstál v době nacistické okupace.

 

V roce 1945 továrna vzhledem k vysokému počtu zaměstnanců propadla znárodnění. Únor 1948 znamenal už ztrátu veškerého majetku. JUDr. Václav Bartoň s manželkou Danielou a se svými dvěma syny Václavem a Josefem emigroval. Rodina nakonec nalezla azyl v Kanadě.

 

Starého pána a jeho manželku Marii nechal totalitní režim na zámku dožít. Zemřel 24.dubna 1951. Pohřben je v Náchodě. Jeho manželka ho následovala v roce 1957.

 

Syn Bartoňových JUDr. Václav Bartoň také už nežije (+1982), ale vrátil se jeho mladší syn Josef (nar.1942), aby se ujal svého dědictví. V roce 1992 získal v rámci restitucí zámek zpět a s ním i polesí.