Podrobný popis historické části

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Náměstí bylo vydlážděno roku 1934. V letech 1951 až 1954 probíhala již zmíněná obnova štítů a modernizace severního bloku domů s úpravami bytů.

 

V roce 1973 byla plocha parkoviště na náměstí pokryta dlažbou, odolávající kyselinám. Plocha obou takto vzniklých trojúhelníků po obou stranách silnice má 1864 m². Ostatní plocha náměstí je vydlážděná. Tehdy byl zlepšen i vzhled podsíní zavedením osvětlení a příležitostného osvětlení fasád, soch a zámku.

 

 

Náměstí je v nadmořské výšce 324 m, pata zámku 310 m, nádraží 310 m, Sepský most 296 m, v místech, kde Metuje opouští Krčín 285 m a u Přibyslavi 350 m. Zámecká věž je 54 metrů vysoká, kostelní 40 metrů a klášterní 46 metrů. Náměstí je 143 metrů dlouhé a 68 metrů široké.

 

 

Domy na náměstí byly řešeny celkem jednotně. Dolní vstupní prostory byly sklenuty valenou klenbou. V přízemí byl velký mazhaus, prostorná místnost, která obvykle sloužila k provozování řemesla a k prodeji výrobků. Z přízemí vede chodba do zadního traktu s východem na dvorek a na zadomí, schody vedou do sklepů a nahoru do patra. V přízemí byla ještě jedna malá místnost. Kromě mazhausu dolního byl ještě mazhaus horní. Kromě toho byly v patře ještě další místnosti bytu měšťana spolu s černou kuchyní s kónicky klenutým komínem vlašské provenience. Z prvního poschodí byl přístup na půdu.

 

 

Už při založení města bylo pamatováno, aby každý dům měl své zázemí v podobě zemědělské půdy mimo město. Tyto pozemky, například na Bořetíně, byly rozděleny podle pořadí domů. Bylo to ovšem řešení počáteční, které se nemohlo udržet, protože při prodejích docházelo ke změnám.

 

 

Pro snazší identifikaci jednotlivých domů jsou uváděna dnešní přidělená čísla. V Novém Městě nad Metují byly domy očíslovány v roce 1785. Až do nedávné doby platilo, že u čísel domů na náměstí bylo A, u čísel Krajského předměstí B a u čísel Horského předměstí C. Toto označení bylo zrušeno. K domovním číslům na náměstí bylo přidáno 1200, na Horském předměstí 1000 a čísla na Krajském předměstí byla ponechána.

 

 

 

Novoměstský zámek právem nese popisné číslo jedna, neboť je nejhezčí a nejatraktivnější stavbou města. Předchozí text byl věnován náměstí a zámek nebyl zvlášť zmiňován, protože se vymykal kontextu. Přesto zámek a náměstí tvoří jeden architektonický celek.

 

Zámek se nachází v západním cípu městské památkové rezervace, jež se rozkládá na opukovém ostrohu, ze tří stran obtékaném řekou Metují. Město spolu se zámkem je perlou, zasazenou do podhůří Orlických hor. Leží v blízkosti  tzv. Zemské branky – přechodu do sousedního Polska, kudy vedla již od dávnověku obchodní cesta. Historie zámku začíná v r. 1501, kdy bylo Janem Černčickým z Kácova založeno jeho jádro v podobě pozdně gotického hradu. 

  

 

Jan Černčický začal jistě stavět své sídlo už před založením města. O nejstarší podobě této tvrze nebo malého hradu zprávy mnoho neříkají. Více světla bylo do nejasností vneseno při přestavbě zámku v letech 1909 až 1912, kdy se Jurkovičovi podařilo odkrýt některé původní zdi, a dále při stavebně historickém průzkumu provedeném vědeckou skupinou při Památkovém ústavu v Pardubicích. Zkoumání bylo dokončeno v roce 1991, nedlouho předtím, než byl zámek v restituci vrácen Josefu Bartoňovi.

 

Místo pro hrad Jan Černčický zvolil v severozápadní části ostrohu. Bylo to největší městiště, které svou přesnější podobu získalo až po dokončení hradeb. V těch místech dal Černčický vystavět pevný dvoupatrový palác hranolovitého tvaru, jehož jedna z delších stran splývala se západní hradbou. Téměř celý palác byl podsklepen, a byl dlouhý asi 20 m a široký 13,5 m. Přízemí bylo z čelní stěny přístupné půlkruhovým portálem, jehož zbytek ostění je v arkádové chodbě. Portálem se vcházelo do předsíně či mazhauzu, z něhož vedly dodnes zachované schody s kamenným ostěním (v místech, kam Jurkovič umístil kuchyni) do dvou komor. V přízemí patrně byla ještě jedna komora a černá kuchyně, která už nebyla podsklepena.

 

Schodiště do patra se nalézalo na vnější straně průčelní stěny. Na ně navazovala pavlač. Výška patra byla zjištěna podle ostění portálku, odkrytého při restauraci zámku. Ten je v chodbě prvního patra. Protože druhé patro bylo dřevěné, buď hrázděné nebo roubené, patrně v roce 1526 vyhořelo. Listiny po požáru zůstaly zachovány a nalézaly se asi v kamenné části stavby.

 

Před budovou bylo větší prostranství, které bylo obehnáno hradbou. Vysoká zeď byla opatřena ochozem. Opevnění bylo na každém nároží vyztuženo tříčtvrtěkruhovou baštou se střílnami. Severozápadní bašta byla vysunuta až do vnější hradby. Hradní areál byl chráněn příkopem. Mezi oběma baštami na městské straně byl zbudován hranol hradní brány a před ním padací most. Tak si Jan Černčický vybudoval vnitřní opevnění v rámci opevnění města, aby se hrad i po dobytí města mohl dál bránit.

 

Celý hradní areál odpovídal pozdně gotickému slohu. Pevnostní čtverhran se čtyřmi baštami či věžemi jako dominantami. Až 165 cm silná zeď na vnitřní straně chodby v patře dosvědčuje pevnostní ráz stavby. U východního křídla je zeď takové mocnosti jen v přízemí, protože za Waltera z Leslie bylo směrem do nádvoří přistavěno ještě 120 cm a vytvořeny slepé arkády.  Jan Černčický nijak nestál o to, aby silueta jeho hradu nějak dokreslovala náměstí, neboť souhlasil se zastavěním téměř celého prostranství před hradem. Na konci jihozápadního bloku stál bratrský sbor. Tyto domy však po požáru nebyly obnoveny.

 

Přeměna hradu v zámek za Pernštejnů - italská renesance

Pernštejnové přestavěli gotický hrad v jednoduchý renesanční zámek a z náměstí vytvořili první zámecké nádvoří.

 

Zámecké zdi na nádvorní straně byly opatřeny renesančními štíty, jaké známe ze severní fronty domů. Ty se však nedochovaly, neboť pozdější baroko vycházelo z jiného pojetí. Zatím co o vybudování domovních průčelí máme plno zpráv, o vlastní stavbě zámku se zprávy nedochovaly.

 

 

Na úkor hradby byla rozšířena vstupní brána v 18 m dlouhý trojlodní trakt o výšce dvou pater. Tak vysoká byla i sousední hradba. Jejím středem vedl průjezd a z doby Jana Černčického zůstala po levé straně malá střílna s kamenným ostěním. Kratší jižní strana původního paláce zůstala zachována, ale na opačné straně byl palác rozšířen až do někdejšího příkopu mezi hradební a městskou zdí. Tato nová část byla v přízemí opatřena arkádami. Na vnější straně směrem k údolí byl v prvním patře k masívní zdi přilepen prevét se sedátkem. Takové výklenkové toalety byly dříve u zámků obvyklé. Bašta na severozápadním rohu se už stala součástí paláce. Její klenby zůstaly zachovány, a také i náznaky někdejšího schodiště. Průčelní stěna paláce byla v podobě kulisy protažena až k jižní hradbě, takže se táhla přes celou délku nádvoří. Za kulisou byl v jihozápadním rohu hospodářský dvorek. Původní prostorné hradní nádvoří se už podstatně zmenšilo. Zámecká okna byla opatřena kamenným ostěním, nikoliv z tvarovaných cihel, jaké vidíme na domech severní fronty náměstí.

 

Po likvidaci zbytků vyhořelých domů, které stály před zámkem před požárem, postupně vznikalo vnější zámecké nádvoří. Ochrana zámku i města byla roku 1532 posílena dělovou baštou. Parkán na severní straně byl zvýšen a před něj po celé délce od bašty až po sráz k řece byla představěna 100 m dlouhá kasemata, která později sloužila jako konírny. Přízemí bašty je dnes polozasypané, ale tenkrát v této prostoře končilo schodiště, které vedlo hmotou valu. Z této síně bylo též možno vejít do kasemat. Při hradním příkopu na jižní straně byla za Pernštejnů vystavěna panská kovárna.

 

Když si zrekapitulujeme tyto změny, vidíme, že Pernštejnové neměli zájem o vybudování okázalého zámku. Co bylo vystavěno ve třicátých letech, už se nezměnilo. Ve čtyřicátých letech Jan z Pernštejna zámek už nejen nezveleboval, ale ani se nestaral o jeho údržbu. Jeho krátké zastavení v Novém Městě v roce 1543 na cestě do Vratislavi mělo příčinu buď v ledvinovém nebo žlučníkovém záchvatu. Zřejmě se již zabýval myšlenkou panství prodat a skutečně po nezdařeném stavovském povstání roku 1547 už neotálel.

 

 

Stubenberkové, kteří vládli v Novém Městě celé půlstoletí, zámek rozšířili a postarali se o důstojné sídlo.

 

Změny se uskutečňovaly v duchu severské německé renesance a proběhly v několika etapách. Wolf ze Stubenberku začal s opravami hned po převzetí zámku, ale hlavní stavební fáze se odehrávaly až v letech 1558 až 1568. Dokládají to v erbovní síni erby s letopočty: 1558 Hans Herr von Stubenberg Obrister Erbschenker im Landt Steyer und Herr zu Kapfenberg - Benigna Frau von Stubenberg, ain geborene von Scherffenberg - k roku 1568 je uvedeno jméno Wolfgang, ale nápis není čitelný. V roce 1912 přibyl ještě erb Josefa rytíře Bartoně z Dobenína.

 

Podstatné je, že zámek byl obohacen o nové místnosti. Portálový trakt byl rozšířen na obě strany až k nárožním věžím, a tak vznikla dlouhá čelní budova. Ale i na kratších stranách byly hradby nahrazeny novými křídly. Severní křídlo bylo vestavěno mezi městskou a zámeckou hradbu a na této výstavbě Walter z Leslie už nemusel mnoho měnit. Úroveň podlah, vstupy i okna jsou stále na stejném místě. V přízemí tohoto traktu průjezd spojil nádvoří s bývalým parkánem. Zde a zvláště po pravé straně průjezdu, v tzv. Švédské síni je stále ještě výmalba ze 17. století. Štít tohoto traktu byl ozdobně doplněn až Jurkovičem. Situaci jihovýchodního rohu s věží nelze už přesně rekonstruovat, neboť při výbuchu prachu roku 1628 se sesul. Jižní hradba se stala součástí nového traktu. Klenby ve staré budově, částečně i s renesančními freskami zůstaly zachovány. Radikální změnu prodělala bašta na severovýchodním rohu. Byla zvýšena a opatřena ochozem. Nad ochozem byla vystavěna užší nástavba s bání. Tvar zámecké věže připomíná máselnici - odtud název. Zdi kolem zámeckého dvora nadále zdobily pernštejnské vykrajované štíty.

 

Je zajímavé, že Stubenberkové při výstavbě nepoužili arkádové galerie, známé z mnoha zámků, např. v sousedním Opočně, kde se do pokojů vstupuje z otevřené chodby. V novoměstském zámku se prostě přecházelo z místnosti do místnosti. Nádvoří bylo výstavbou jižního a východního křídla už podruhé zmenšeno. Střechy západního křídla směřovaly dál kolmo k nádvoří, ale hřebeny nových staveb už sledovaly linii budov po délce.

 

Část dřevěných stropů byla koncem 16.století zaklenuta. Velké místnosti přízemí a patra byly zaklenuty valeně, menší křížově, a to s výsečemi vytažených hřebínků. Pokud některé místnosti zaklenuty nebyly, měly kazetové stropy. Půdorysně je nejsložitější křídlo západní, neboť postupně prodělalo všechny stavební slohové změny. Za Stubenberků nebyly ještě sjednoceny úrovně podlah a tato okolnost byla při další přestavbě v 17. století tvrdým stavebním oříškem.

 

Před rokem 1574 byl postaven panský pivovar. Přesný letopočet dosud chybí. K severovýchodní věži směrem k městu byl kolem roku 1580 přistavěn s použitím zdiva už nepotřebné hypoteticky existující brány správní dům. Oba domy byly v jedné čelní linii a mezi nimi vznikl dvůr.

 

Po dostavbě zámek už představoval kubicky sevřenou hmotu s lichoběžníkovým nádvořím. Tato skladba je zachována dodnes, přestože za Waltera z Leslie bylo nádvoří ještě omezeno. Patra byla spojena schodišti. Starší je šnekové a vede věží Máselnicí. Novější jednoramenné bylo vloženo do jižního křídla.

 

Jednotnost všech zámeckých úprav byla dovršena dodnes dochovanou chiaroscurovou výzdobou. Metoda chiaroscurové malby nebyla v Čechách tehdy běžná. Chiarocuro je použití odstínů jedné barvy, většinou šedé, k vytváření dojmu trojrozměrnosti. Jiný způsob, jak docílit této iluze je sgrafito - viz hotel Brouček i zámek. Na zámeckých zdech bylo malbou vytvořeno zdání architektonického členění v podobě říms, oken a jejich rámování, výklenků, kleneb a pod. V iluzivních výklencích čili nikách byly namalovány alegorické postavy zvířat a sochy z antického bájesloví, které symbolizují Sedm ctností a Sedm planet a dále rostlinné motivy. Zámecká zeď směrem k údolí zůstala hladká, protože byla součástí obranného systému.

 

 

Když Walter z Leslie převzal v druhé polovině třicátých let 17.století novoměstský zámek, ihned zahájil stavební práce. Poměrně skromná renesanční úprava zámku mu nevyhovovala a chtěl se reprezentovat. Nejdříve bylo nutno opravit celý jihovýchodní roh zámku, který byl po výbuchu v roce 1628 v rozvalinách. Obranná věž už nebyla obnovena a celý roh byl zaoblen. Při ničivém nájezdu Švédů roku 1639 musely být práce přerušeny. Obnoveny byly až po dvou letech. Zintenzivnění prací nastalo až po vestfálském míru roku 1648. Generální rekonstrukce probíhala v letech 1652 až 1660. Bylo třeba zvládnout dva hlavní úkoly: uspořádat nesourodý shluk zámeckých křídel a vybudovat reprezentační místnosti a kapli.

 

Zámecké nádvoří se opět uskrovnilo, protože k jižnímu a západnímu traktu byly přistavěny arkády, které vytvořily volně přístupnou chodbu. V patře pak vznikla krytá chodba s přístupem do jednotlivých pokojů. K východnímu traktu byly připojeny v přízemí mělké slepé arkády, ale i to byl posun k lepšímu bydlení, protože pokoje na nimi se zvětšily o šířku silné zdi.

 

Různá úroveň podlaží byla vyrovnána, a tak už podruhé některá okna změnila své umístění. Dvorek, který byl v jihozápadní řásti areálu, byl snad zastavěn už na počátku 17. století. Tento prostor byl za Waltera z Leslie zaklenut, a tak byla vytvořena základna pro poměrně velkou kapli, jejíž podlaha je ve značné výši nad přízemím. Dnes je v těch místech vstupní hala se sociálním zařízením. Pro renesanční štíty z doby stubenberské už nebylo opodstatnění. Cele bylo zaklenuto druhé patro západního a severního křídla. V prvním patře byl zaklenut jen malý prostor po renesančním schodišti. Vytvořen byl velký sál o ploše 160 m2 a předpokojem byl spojen s točitým schodištěm věže.

 

Zámek dostal podobu barokní. Vnější plášť zámeckých budov byl pojat střízlivě, zato interiér byl řešen až přepychově. Majitel byl zřejmě veden snahou pokud možno se vyrovnat slavnějšímu, více obdarovanému a bohatšímu náchodskému sousedovi Octaviu Piccolominimu. I v Náchodě se přestavovalo a oba šlechtici si dovednější pracovníky půjčovali. Odborná práce byla svěřena Italům.

 

Renesanční chiaroscurové malby byly překryty omítkou a až na portál, celý zámek dostal z vnějšího pohledu strohý ráz. Plocha zdí byla rozdělena svislými a vodorovnými pásy omítky. Tak byla vytvořena řada polí s okny.

 

Portál byl obohacen rodovými erby Waltera z Leslie a jeho manželky z rodu Dietrichsteinů a vystouplými bosovanými sloupy. Svým členěním se přihlásil k baroku. Vedl k němu pevný most a před ním byly na vysokých sloupech umístěny sochy řeckých bohů Poseidóna a Démétér - také s lesliovskými erby.

 

Místnosti prvního patra se kromě představěné chodby na jižní a západní straně dispozičně celkem nezměnily.

 

Walter z Leslie měl jako přední osnovatel chebských vražd špatné svědomí a dal postavit v jihozápadním rohu zámku krásnou a poměrně velkou kapli, která prostupuje první a druhé patro. Kapli byla věnována mimořádná péče. Honosí se bohatou štukovou výzdobou a jmenovaný malíř F.V.Harovník v ní vymaloval podle předloh výjevy ze života Krista a Panny Marie. Hlavní oltářní černozlatý obraz představuje Ukřižování Páně. Kaple se honosí obrazem sv.Šebestiána. Fabián Václav Harovník (+1683) byl vedoucí staroměstského pražského malířského cechu a součásník Karla Škréty.

 

Velké změny byly provedeny ve druhém patře. Dřevěné stropy zde byly nahrazeny klenbami s bohatou figurální a ornamentální výzdobou. Pro velké a prostorné místnosti druhého patra bylo použito neckovitých až stlačeně neckovitých kleneb, kde na zkoseném přechodu mezi stropem a stěnou jsou tak zvaná zracadla, tj. malby zasazené do bohatých štukových rámů. Rovnější plochy stropů skýtaly malíři dobrý prostor.

 

I když si baroko libuje ve složité výzdobě, přece jen štukatérská práce neměla být vrcholem výzdoby, tu měly tvořit malby. Dopadlo to však obráceně. Harovník vyzdobil svými malbami celkem deset zámeckých místností. Jsou tu vyobrazení s tématikou církevní a z antické mytologie, nechybí ani apoteoza rodu Lesliů a Dietrichsteinů. Malby byly provedeny převážně v 60.letech 17.století. Harovník je představitelem raně barokní dekorativní malby, ale její náplň je poplatná renesanci. Navázal na italské manýristy. Nástropní malba a malba na prohnutých stěnách není snadná záležitost. Harovník maloval své stropní obrazy podle cizích rytých předloh, jejichž vznik je časově různý.

 

Povšimněme si stručně Harovníkových maleb v jednotlivých pokojích druhého patra. V největším pokoji západní strany vyniká ložnice s nástropní freskou oslavující rod z Lesliů a Dietrichsteinů. Andílkové letí s jejich erby do nebe. Postranní fresky představují nešťastné ženy z antické mytologie. V přijímacím žlutém salonu je zobrazen příchod Aeneův do Latia a tedy bájné počátky římských dějin - zde je ve štukovém reliéfu datum 1656. V pokoji se štukovou výzdobou vojenské výzbroje Harovník zpodobnil Paridův soud a v dalším řeckého boha umění Apollóna s lyrou ve shromáždění olympských bohů - zde je datum 1655. Dále následují reprezentační místnosti severního křídla. V první je nástropní malba, která představuje boha času Chróna a časové proměny střídajících se ročních dob a dále boha slunce Hélia. V dalším sále, který je spojen s výklenkem západní věže, upoutá freska báje o Argonautech a zlatém rounu. Další sál je největší a zaujímá větší část severní strany. Zde je výzdoba stropu nejbohatší. Strop má bohatou štukovou výzdobu a Harovníkovy malby znázorňují příběhy z trojské války. Ústředním motivem je protipól války - mír po třicetileté válce, jak o něj Lesliové a Dietrichsteinové "usilovali".

 

Projdeme-li věží Máselnicí, dostaneme se do dalších čtyř pokojů východní strany, jejichž uspořádání není tak vyhraněné. Jsou zde Harovníkovy malby, oslavující vítězné války a motivy z římského bájesloví.

 

Systém hřebenů střech u budov zámeckého komplexu je nyní už souběžný se stranami lichoběžníku.

 

Hlavní věž byla dostavěna zřejmě roku 1656, protože toho roku byla vysvěcena.

 

 

V souvislosti se všemi stavebními změnami došlo i na dělovou baštu. V roce 1662 byla zvýšena o jedno patro a byly v ní vybudovány dva zábavní sály. Kolem roku 1688 byly prováděny stavební změny v oficírnách (č.1211), vrchnostenské budově (č.1202) a snad i pivovaru.

 

Za Waltera z Leslie byla hlavní přestavba ukončena. Po jeho smrti (+1667) se za Jakuba z Leslie pokračovalo jen v drobných úpravách. Hlavně se opravovalo okolí zámku a péče byla věnována horní části nynější zahrady. Val byl přeměněn v park. Na jeho počátku v blízkosti dělové bašty stával osmiboký dřevěný letohrádek, o kterém je zmínka v roce 1755 a v roce 1880, kdy byl už ve velmi špatném stavu. Kasemata byla přeměněna v konírny. V roce 1737 byla bašta upravena na sýpku.

 

Že zámek byl uznáván jako dobře vybavený, dokládají dvě události. Roku 1782 v něm přespal císař Josef II. a 16. června 1813 v něm několik hodin odpočíval ruský car Alexandr. Kolem 22. hodiny se vydal na další cestu do Opočna, kde pak probíhalo koaliční jednání proti Napoleonovi. Terasa je zmíněna k roku 1800. Když Jurkovič spojoval zámeckou terasu se zahradou, nevymyslel nic nového. Dřevěný svažující se můstek tam byl již v 18. století a jeho prodloužená osa též směřovala ke kašně.

 

V 19. století zámek prodělal dvě fáze. V první polovině století byly v roce 1824 realizovány návrhy pražského architekta J.F.Joendla. Tvoření trhlin vyvolané velkým bočním tlakem neckovitých stropů bylo zamezeno sevřením zdí pomocí kleští a kotev. Dne 12. listopadu 1824 se zřítila část klenby ve spodním podlaží oficíren. Obě křídla budovy byla zlikvidována a ponechána jen střední část. Odstraněna byla tříčtvrtěkruhová bašta v jihozápadním rohu zámku. Dne 29. března 1841 se provalila část klenby v konírně. Spolu s větší částí koníren byl také likvidován osmiboký dřevěný letohrádek u sýpky v horní části zahrady.

 

V roce 1849 byla v prvním patře severního křídla umístěno okresní hejtmanství.

 

 

Druhá polovina 19.století byla ve znamení rychlého chátrání. Zámek se po vymření přímé linie Dietrichsteinů dostal do rukou více dědiců, kteří se o nic nestarali. Nepustnul jenom zámek, ale i jeho bezprostřední okolí. Zámecký příkop sloužil jako smetiště a válely se v něm odpadky všeho druhu. Některé zámecké místnosti byly pronajímány k přechodnému pobytu, občas se ve velkém sále konaly plesy, některé pokoje si pronajímaly úřady a některé prostory byly využívány jako skladiště. Koncem století v zámku bydlely tři rodiny. Bývala zde i školní třída a cvičili zde Sokolové. Žádná údržba ani opravy se nekonaly.

 

 

Původně byl zámek koupen pro dva syny Josefa Bartoně, Josefa a Cyrila, a také bylo počítáno se zařízením dvou bytů, ale už v roce 1909 bylo dohodnuto, že majitelem bude jen Josef. Pro Cyrila bylo už roku 1910 koupeno panství Zbraslavské, náležející předtím knížeti Öttingen-Wattersteinovi. Na opravu a vybavení novoměstského zámku byly věnovány velké prostředky. Renovací byl pověřen vynikající brněnský architekt Dušan Jurkovič. Ten dokonale splnil hlavní požadavky - zachovat historický ráz, šetřit každé znamení doby a přitom vyhovět potřebám moderního bydlení. Dušan Jurkovič pracoval v době, kdy vládl secesní sloh a v duchu tohoto slohu prováděl i úpravy místností. Pečlivě promýšlel svůj postup, a dbal aby žádný zásah nevybočil z organismu zámku. Jeho plány realizoval stavitel Otakar Nypl. V hrubé stavbě byly stavitelské práce ukončeny v roce 1910. Celou renovaci zámku hradil Josef Bartoň sám.

 

Protože původní barokní práce prováděli Italové, i Jurkovič si k práci pozval na sedmdesát italských dělníků a zedníků. Druhou polovinu pracovníků tvořili naši lidé. Zámek se postupně probouzel do své podoby z doby Waltera z Leslie a chiaroscurové výzdoby stěn z doby Rudolfa ze Stubenberku. Celý zámecký komplex, který před opravami spíše připomínal rozlehlý činžovní dům, se stal opět perlou Nového Města. Fasáda byla zbavena jednotvárné barokní omítky a chiaroscurové malby byly z velké části obnoveny. V restaurované renesanční fasádě jsou i nakreslená okna, která připomínají úroveň někdejších podlaží.

 

 

Stavebně na tom byl nejhůře východní roh zámku. Ten musel být postaven znovu. Chiaroscurová výzdoba zvláště na vnějších zdech je v současné době už značně vybledlá a je třeba ji obnovit. Jurkovičem restaurovaná schodiště jsou díky nízkým stupňům velice pohodlná. Plně vyhovuje dvouramenné schodiště v jihozápadní části zámku. Masivní věž na severozápadním rohu byla vylehčena prosklením. Věž na jihozápadním rohu byla zrušena a nahrazena byla malou věžičkou, která ve své spodní části je velice masivní, aby sloužila jako opěra kaple. Při západní straně zámecké zdi nad srázem k Metuji bylo přistavěno několik arkádových oblouků, na něž byla posazena kamenná terasa. Vchází se na ni ze zimní zahrady. Na nádvorní vnitřní straně umístil Jurkovič tři balkonky přístupné ze druhého patra. Nad jižními arkádami jsou tři plastiky erbů: Jana Černčického, Rudolfa ze Stubenberku a rodiny Bartoňů. V jednom výklenku naznačených arkád visí velká tabule se znaky všech majitelů zámku. Ochoz na Máselnici byl zmodernizován a věž získala ušlechtilý vzhled. Bohužel směr větru už neukazuje 1 m vysoká plechová korouhvička sv.Antonína. Zrezivěla, vítr ji odlomil a živnost sv.Antonína už nebyla obnovena.

 

Masivní rampa, vedoucí k portálu, byla nahrazena pohodlným mostem, spočívajícím na širokém oblouku. Most je opatřen robustním kamenným zábradlím. Sochy řeckých bohů byly ponechány a ke střežení mostu přibyly dvě skulptury medvědů od profesora Šejnosty. Před portálem se most na obou stranách rozšiřuje v odpočívadla. Ještě před rozšířením zdobí most dvě vysoké kovové lucerny. Vlevo nad odpočívadlem je stále malé ostění bývalé střílny.

 

 

 

Vnitřní prostory byly modernizovány velkým nákladem. Opět bylo citlivě dbáno na plynulou vazbu na hodnoty minulosti. Harovníkovy fresky restauroval akademický malíř Josef Linhart z Brna. Objevením signatury objevil i Harovníka. V práci mu pomáhali malíři J.Šimák a V.Maděra. Štuky opravoval J.Kulhánek. Klenby v prvním patře maloval František Kysela, autorem rodinných portrétů je Vratislav Nechleba, busty a plastiky ztvárnil Otakar Španiel.

 

Když Cyril Bartoň z Dobenína koupil zbraslavský zámek, dal jej restaurovat obdobně.

 

Zámek byl opatřen mobiliářem v intencích moderní bytové kultury. Dále se na výzdobě podílely keramička Helena Johnová a textilní výtvarnice Marie Teinitzerová. Návštěvníci obdivují plastiky Josefa V.Myslbeka a Jana Štursy. Stěny zdobí obrazy významných malířů. Všechny změny a ráz jednotlivých pokojů byly konzultovány s arch.Jurkovičem nebo je sám navrhl.

 

Stavební práce byly dokončeny v roce 1911, secesní úpravy některých interiérů pokračovaly až do r. 1913. V roce 1912 byl rod Bartoňů nobilitován s predikátem z Dobenína. Od záměru společného obývání bratři upustili v roce 1910, kdy Cyril Bartoň zakoupil zámek  a velkostatek Zbraslav u Prahy, kam se svou rodinou odešel.

 

Architekt Jurkovič nejen, že upravil interiéry i exteriéry v duchu doby a podle svých představ o přeměně chátrající historické budovy na representační sídlo, ale technicky je vybavil a modernizoval. Do celého zámku byla zavedena elektřina, centrální teplovodní vytápění, telefon, zřízeny koupelny, moderní kuchyně a také osobní i jídelní výtah. Starou panskou vodárnu, stojící na břehu řeky pod jihozápadním křídlem zámku a od roku 1688 po 219 let zásobující vodou zámek, panský pivovar i město, přeměnil na vodní elektrárnu k zásobování elektřinou.

 

 

Tato elektrárna, s technickým vybavením firem Štorek (Kaplanova turbína) a Bartelmus-Donát z Brna (alternátor), modernizovaným ve 30. letech 20.stol., pracuje a vyrábí dodnes.

 

  

V období první republiky (mezi světovými válkami) navázal na Jurkoviče v úpravách interiérů architekt Pavel Janák, ve spolupráci s umělci Helenou Johnovou, Marií Teinitzerovou a Františkem Kyselou, tentokrát ve stylu art deco. Poslední Janákovy úpravy, funkcionalistické, jsou z let 1940 – 1941. Oba architekti pracovali s prvotřídními materiály a špičkovými umělci a dodavateli své doby.

 

Velkou hodnotu příkladu pro současné adaptace historických budov i pro vývoj památkové péče  mají  realizované interiéry architektů  Jurkoviče a Janáka v tom, že při aplikaci své soudobé moderní umělecké invence maximálně respektovali uměleckou a památkovou hodnotu starší výzdoby, kterou  v možné míře dle stavu zachovalosti a podle přání majitele ponechali ke  zhlédnutí dalším generacím.

 

   

Přízemí  - ve vchodu vlevo je několik místností, kde má kancelář správce zámku, kde se hlásí návštěvníci a kde se instalují výstavy. Vpravo ve vchodu jsou tři menší místnosti Jejich využití se měnilo, v současnosti se zde prodávají suvenýry a umělecké předměty. Na zdi průchodu je zajímavá kresba mušketýrů z doby Stubenberků. Vstoupíme-li na nádvoří, vidíme vlevo volně přístupné arkády, za nimiž jsou garáže a vstupní schodiště do patra. Arkády na západní straně přízemí jsou už zasklené a tvoří chodbu, za níž jsou místnosti, které obvykle slouží veřejnosti, například pro výstavy a pod. Na konci chodby je vstup do suterenního sálu, který v nedávné době byl obřadní síní. Severní budovou vede průchod do zahrady. Vlevo přes předsíň je možno opět vstoupit do jmenovaného sálu a vpravo do tzv. tak Švédské síně, klenuté místnosti s nástropní výzdobou.

 

V prvním poschodí  čelní zámecké budovy je byt majitele zámku. V jižní a západní straně je chodba s velkým portrétem Adama Erdmana Trčky. Obraz byl malován Cyrilem Hlavicou dle originálu v opočenském zámku. Dále je zde velký portrét Jakuba z Leslie, malovaný týmž malířem, a to dle originálu ze zdejšího kláštera. Na stěnách jsou fotografie zámku z počátku století. Na této straně je místnost zámecké knihovny a místnost depozitní. Z další chodby můžeme vstoupit do Zimní zahrady, upravené Jurkovičem v secesním slohu se šachovnicovou výzdobou. Odtud je přístup na terasu s pohledem na metujské údolí. V malé pracovně zaujme malba stěn a stropu. František Kysela zde zpodobnil siluety měst a nakreslil sto jejich znaků. Vévodí jim Praha. Další místnost je barokní ložnice manželů Bartoňových, kteří v zámku dožili. Josef Bartoň zemřel v roce 1951 a jeho manželka Marie v roce 1957. Nábytek má bohaté intarzie, ale originální jsou pouze oba sekretáře. Francouzský salon, nazvaný podle francouzského nábytku, má vzácné malby barokních mistrů. Od Karla Škréty Zavraždění sv.Václava a Zavraždění sv.Ludmily, od Petra Jana Brandla Kající Maří Magdalena a od Jana Kupeckého autoportrét. Nejkrásnější místností prvního patra je tzv. Žebrová síň. Dušan Jurkovič zde navrhl renesanční štuku i renesanční malbu. Jsou zde kožené tapety se znakem Bartoňů. Velký zelený krb navazuje svým pojetím na původní a je dílem keramičky Marie Johnové. Hladká klenba je rozdělena na políčka štukových žeber. K této místnosti přiléhá salonek umístěný do bývalé nárožní věže. Paní Bartoňová zde ráda vyšívala. Následuje Velká pracovna s gobelíny určená k reprezentaci.

 

Další úpravy interiárů organizoval od počátku 20. let arch.Pavel Janák. Tapisérie na stěnách a koberec pocházejí z dílny textilní výtvarnice Marie Teinitzerové. Část stropní malby je zde renesanční a část vytvořil Fr.Kysela pod názvem "Sbratření Čechů a Slováků". Zvěrokruh je pokoj, který dostal název podle ručně vázaného koberce. Ústředním motivem nástropní malby je sokol jako symbol naší tělovýchovy. Pojetí tohoto pokoje je kubistické. Každý pokoj prvního patra byl upraven svérázně, ale přitom s jednotící ideou. Na interiéry se nelze dívat jen jako na doklad bohatství Bartoňů, ale jako na přehlídku našeho umění před první světovou válkou a za první republiky. Prvnímu patru se říká renesanční nebo také stubenberské. Vyznačuje se nízkými klenutými stropy a téměř dvoumetrovou tlouštkou zdi.

 

Druhé patro  je barokní a také má všechny znaky baroka - okázalost a snahu ukázat nadřazenost církve a feudálů. Takové byly představy Waltera z Leslie, ale Jurkovič druhému patru vdechl krásu a lidskost. Bartoňovi dříve obývali celý zámek a tehdy měly pokoje druhého patra tyto názvy: 1. Přijímací salón, 2. Ložnice, 3. Jídelna, 4. Pracovna pánova, 5. Velká síň, 6. Taneční síň, 7. Přípravna a šatna při jídelně, 8. Šatna při koupelně, 9. Hostinský pokoj u kaple, 10. Kaple.

 

Přijímací salón  má nástropní fresku z řecké mytologie, ale jinak pokoj patří k neorenesančnímu stylu konce 19.století a připomíná některé osobnosti jako např. Al.Jiráska, Františka Palackého a Karla Kramáře. Jídelna nebo Sál vítězů s nástropní freskou představuje návrat římských vojáků po vyhrané válce. Některé tváře připomínají rod Lesliů a jejich příbuzných Dietrichsteinů. Cenný je bruselský gobelín ze 16.století. Nábytek je částečně barokní a částečně neobarokní. Je zde řada vzácných obrazů. Sál u Minotaura dostal svůj název podle nástropní fresky představující zápolení Thesea s Minotaurem. I menší fresky jsou jako obvykle z řecké mytologie - např. Ikarův pád. Nábytek je tu empírový a rokokový. Z obrazů vyniká Amálie od Josefa Mánesa a portrét šlechtice od Jana Kupeckého. V Loveckém pokoji jsou další kachlová kamna od keramičky Heleny Johnové. Motivy obrazů jsou lovecké. Patrně tato místnost sloužila Lesliům jako ložnice, protože na nástropní fresce je bůh spánku Hypnos uspávající děti.

 

Na chodbě druhého patra  je habánská keramika, kterou pro zámek opatřil Dušan Jurkovič a zajímavé jsou dvě velké černé truhly - vojenské pokladny.

 

Pravým skvostem je dvěma patry procházející kaple. Nádherná je zde štuková výzdoba, která zvýrazňuje Harovníkovy malby, barokní nábytek a obraz sv.Barbory patrně od Brandla. V kapli byly v roce 1911 provedeny důkladné opravy. Dvě široké trhliny sahající v jižním úhlu až od stropu vpravo i vlevo byly zatmeleny a porušená štukatura zacelena. Malíř Václav Maděra z Prahy provedl řemeslnickou malbu stropu a stěn. Zlacené štuky a nástropní obrazy restauroval brněnský malíř J.K.Linhart. Opravil i olejový oltářní obraz "Povýšení sv.kříže". Obraz byl v tak chatrném stavu, že musel být přenesen na nové plátno.

 

Další křídlo upravil Dušan Jurkovič secesně. V převlékárně vyniká velký obraz Nového Města nad Metují od Václava Malého.

 

Velká ložnice  patří též ke klenotům zámku. Nábytek byl zhotoven ze světlého dřeva bílého javoru. V roce 1926 v ložnici přespal prezident Masaryk. V pokoji je jeho busta od Bohumila Kafky a busta dívky z alabastru od Františka Úprky. Fresky postranní představují nešťastné ženy z antické mytologie a nástropní malba zachycuje už připomenutou apoteózu rodů Lesliů a Dietrichsteinů. Žlutý salon je ze žlutého jasanového dřeva. Stříbrné kryty ústředního topení jsou ozdobeny opály. Je zde litografie Maxe Švabinského a velký obraz Hugo Boettingera "Příchod jara", namalovaný na objednávku přímo pro tento pokoj. Na nástropní fresce je zpodobněn trojský Aeneas. Když vstoupíme do jídelny, ovane nás duch orientu. Lustr je ve tvaru čínské pagody a i další předměty nám připomínají Dálný východ. Nástropní freska je výjev z Paridova soudu. V Černé pracovně jsou umělecké předměty z přelomu 19. a 20.století. Je zde obraz "Dudáček" od Joži Úprky, několik portrétů a bust. Nástropní freska představuje boha Apollona. Černá pracovna je vybavena ve stylu závěru 19.století a jsou zde ukázky secesního umění. Další dva sály byly upraveny už na konci 30.let 20.století.

 

V Malém sále  je několik ukázek návrhů Josefa Václava Myslbeka na sochařské práce, nedokončený obraz Jaroslava Čermáka "Černohorka s dítětem" a několik portrétů. Fresky ukazují ubíhající čas - memento mori. Největší místností zámku je Velký sál. I tento interiér navrhl architekt Pavel Janák. Sál má dubové obložení a je skvěle akustický. Pořádají se zde koncerty. Na stěnách visí velké portréty Bartoňů, malované Vratislavem Nechlebou. Je zde krásná štuková výzdoba a monumentální fresková výzdoba. Fabian Václav Harovník zde zachytil výjevy z Trojské války, tak jak jsou líčeny v Illiadě.

 

Na zámku jsou umělecké sochařské výtvory od J.V.Myslbeka, J.Štursy, J.Kofránka, Fr.Bílka, Jakuba Obrovského a Fr.Úprky, plaketa od Otakara Španiela, obrazy od Vratislava Nechleby, Maxe Švabinského, A.Hudečka, Jana Preislera, O.Nejedlého, J.Mařáka, S.Pinkase, J.Kotěry, H. Boettingera, J.Mánesa, Fr.Malého, J.Úprky, M.Benky, K.Špillara, B.Jaroňka, J.Čermáka, J.Věšína, P.Brandla, J.Kupeckého a grafiky od T.Šimona a J.Stretti-Zamponiho.

 

 

Zámecká zahrada ve své nynější podobě je stále ještě Jurkovičovým dílem. Někdejší nepěkný dvůr hned za severním traktem byl přeměněn v pěkný parčík s vyhlídkou do údolí. Znovu byly vybudovány terasy a opatřeny bílým zábradlím. Prostor za stezkou byl přeměněn ve francouzskou zahradu. Mimo architektonických úprav zde vyprojektoval vytápěný skleník a vodní systém, napájený z řeky Metuje, určený k zavlažování, k zásobování kašny a jiných vodních prvků. Horní část, v těsné blízkosti budovy zámku, byla rozčleněna terasami s květinovými záhony a dřevěnými plůtky.

 

 

Přístup k ní vyřešil dřevěným krytým mostem, vyzdobeným v duchu valašských lidových staveb, kterými se Jurkovič nechal inspirovat při jeho budování v roce 1911. Cesta vede do dolní části zahrady Střední parter s boskety, brodériemi a barokní kašnou plní funkci okrasnou. Součástí je „teatron“ s kamennými postavičkami z „Kabinetu trpaslíků“. Spolu s ostatními soškami, které se nacházejí před hlavním vchodem do zámku, byly vytvořeny v dílně barokního sochaře Matyáše B. Brauna v 1. třetině 18. století. Místem jejich původního určení je areál barokního velmože, hraběte F. A. Sporcka v Kuksu. Pro výzdobu a obohacení novoměstského zámeckého areálu je vybral také architekt Jurkovič. Novoměstská zámecká zahrada je reminiscencí italských barokních zahrad, ovšem s čitelnými prvky secesní manýry doby svého vzniku, zejména v původních záměrech arch. Jurkoviče v geometrii záhonů  a jejich výsadby. Je také poslední založenou formální zámeckou zahradou svého druhu na našem území do konce 20. století.

 

 

Na kdysi obranný val je přístup z horní zahrady. Je zde umístěna socha sv.Václava, která kdysi stávala na Dupačce a od ní alejí vede cesta k Zázvorce a k vyhlídce do metujského údolí, k Rezku a k Sendraži. V roce 1926 se z ní rozhlédl prezident Masaryk.

 

Prostor před zámkem až ku příkopu dříve patřil obci. Josef Bartoň si jej na začátku rekonstrukce zámku v roce 1908 pronajal a v roce 1928 koupil. Potom přistoupil k jeho parkové úpravě.

 

 

Tento objekt nalezneme už jen na fotografiích. První zpráva o něm je z roku 1574, ale patrně byl postaven za Pernštejnů zároveň s hospodářskou budovu č. 1202, pokud ne dříve. Svému účelu však pivovar potom sloužil jen 62 let, protože v roce 1880 byla zde výroba piva zastavena a objekt pak sloužil jako sklad piva a k jiným účelům. Panský pivovar stál s domem vrchnostenských úředníků v jedné řadě. Mezi oběma domy byl společný dvůr a společná brána. V letech 1932 až 1934 byl pivovar zbořen. Naše město má k panskému pivovaru pietní vztah, protože zde kdysi sládkoval otec Bedřicha Smetany František Smetana. Jeho synovec Václav v dalších letech přivedl pivovar k velké prosperitě.

 

 

V linii průčelí bývalého pivovaru byla vystavěna 2 m vysoká zeď. Na masívní římsu této zdi bylo umístěno 22 barokních sošek trpaslíků přivezených patrně z Nových Benátek (Mladá Boleslav). Na této úpravě pracoval opět Dušan Jurkovič. Další sošky byly instalovány v roce 1940 na podstavce před příkop.

 

Karikatury, kterým se také říká putto (putti) byly patrně vytesány v dílně Matyáše Brauna na počátku 19.století podle francouzských rytin ze 17.století. Když v souvislosti s instalací pomníku Bedřicha Smetany v roce 1954 byla dělicí zeď rozebrána, sošky byly přemístěny na zeď v zámecké zahradě. Původní jsou až na jednu umístěny v zámeckém depozitáři, neboť na nich čas až příliš zapracoval a návštěvníci si nyní prohlížejí jejich věrné kopie.

 

Z Horského předměstí sem byla dopravena kašna, která pak před instalací pomníku Bedřicha Smetany byla přemístěna do druhé části parčíku. Věžička s barometrem a teploměrem je dnes u domu č. 1212. Dnes celou scenérii důstojně doplňuje Markův pomník Bedřicha Smetany.

 

 

 

 

Ve skutečnosti dům tvoří jeden z traktů zámecké budovy a byl stále vrchnostenskou kanceláří. Zde měli svůj úřad panští ředitelé. Ještě za první republiky a za okupace se domu říkávalo "Důchod" nebo "Na důchodě". Dnes je dům znovu majetkem pana Josefa Bartoně a je domem činžovním.

 

Tato budova nepatří do pernštejnské výstavby. Jako renesanční byla postavena kolem roku 1580 a raně barokně byla upravena kolem roku 1660 v souvislosti s rekonstrukcí zámku. K dalším stavebním změnám došlo v první čtvrtině 18.století, dále roku 1804 a novodobě při Jurkovičových úpravách zámku v letech 1909 až 1911.

 

Jde o rohový dům na severní straně nejblíže k zámku. Připomínán je k roku 1510. Má gotické sklepy jako všechny další domy. Patří do pernštejnské výstavby. V roce 1586 byl dům upravován a po požárech barokně přestavován v letech 1639 a 1699. Později byla dispozice přízemí a prvního patra ovlivněna klasicismem. K další obnově došlo jako u všech dalších domů severní fronty v letech 1951 až 1954.

 

Tento jednoposchoďový dům má z původního renesančního objektu zachováno jen obvodové zdivo. Renesanční fasáda byla obnovena roku 1593. Podloubí je zaklenuto dvěma křížovými poli s renesanční hřebínkovou klenbou. V levé části domovní zdi je fragment ostění původního portálu. V zadním traktu přízemí je renesanční komora, která naznačuje, že původní průchod z mazhauzu do dvora byl při levé straně. V druhé polovině 16.století byly původní ploché stropy v přízemí nahrazeny klenutými a zřízen byl vlašský komín.

 

O tomto objektu je první zmínka už v roce 1505. Raně renesanční výstavba zahájena po roce 1528. Barokní úpravy okolo roku 1680 a v první čtvrtině 18.století.

 

Podloubí má dvě pole křížové klenby. Po levé straně je původní prostý obloukový portál. Lichoběžná vstupní síň má valenou klenbu s trojúhelnými styčnými výsečemi a renesančními hřebínky. Po pravé straně má místnost vpředu valenou půlkruhovou klenbu, zadní komora má povalový strop, malá místnost před ní cihelnou klenbu, vesměs barokního původu. Pozdně renesanční schodiště vpravo má valenou klenbu se styčnými výsečemi a hřebínky, stoupá do původní dispozice polopatra a pod stoupající valenou klenbou do patra, kde je v popředí zachován fragment silných příček menší místnosti, patrně barokní. Sklep má kubaturu 117 m3, střešní prostor 2903, celá stavba 2 239 m3. Fasáda má plochu 97,70 m2, z toho štít 12,70 m2 a průčelí s atikou 85 m2. Podobně u dalších domů.

 

Archivně dokumentován k roku 1505. Raně renesanční výstavba kolem roku 1533. Vzadu je zajímavá dvojice valeně klenutých komor. Vstupní síň se schodištěm je z pozdnější renesanční doby. Po požárech v 17.století obnovení domu. V prvním patře provedeny klasicistní úpravy.

 

Dům zachovává obvodové zdivo renesančního jednoposchoďového objektu. Po obnově původních štítů 1953 má dům v patře tři okna. Dvě pole podloubí mají křížové klenby bez hřebínků. Vstupní síň vpravo má půlkruhem valenou klenbu s výsečemi bez hřebínků. Vlevo za silnou zdí je valeně klenutý prostor s výsečemi a mírnými hřebínky, které přecházejí ve středním traktu do upraveného zbytku pozdně renesanční kuchyně. V zadním traktu vlevo jsou dvě valeně zaklenuté komory, oddělené nápadně hlubokou zdí, která se opakuje i v patře, od dlouhé průchodní chodby, zaklenuté až v baroku stlačenou valenou klenbou. Portály zadních komor jsou z vyžlabených tvarovek. Obestavěný prostor má starší dvoukřídlovou dispozici, jež byla v 17.století zvětšena. Sklep má kubaturu 103 m3.

 

Doložen při prodeji 1505. Rozvrh přízemí, polopatra a částečně patra patřil raně renesanční výstavbě. Pozoruhodná je zadní komora s trámovým stropem a kamenným záklopem. Předsíň byla klenuta v mladší renesanční etapě.

 

Původní hmota je zachována. Loubí je klenuto dvěma křížovými poli bez hřebínků. Vstupní síň a prostor vpravo jsou klenuty valeně se dvěma dvojicemi styčných trojúhelníkových výsečí s mírnými hřebínky. V prostředním traktu původní renesanční schodiště a masivní hmota černé kuchyně, prostupující do patra kónicky se zužujícím vlašským komínem s dymníkem. Tento komín byl ze všech domů náměstí vypracován nejdokonaleji. Zadním traktem prochází vlevo barokním segmentem klenutá chodba, vpravo prostorná zadní komora s trámovým stropem, podvlakem a kamenným záklopem. Původní dispozici patra zachovává fragment hloubkové zdi předního traktu a příčná zeď zadního traktu s cihelným portálem gotického typu. Sklep gotického typu pod zadní komorou má kubaturu 107 m3. Po rekonstrukci 1953 dům prochází dalším přebudováním - zprvu podřízení se požadavkům noclehárny a dále hotelové výstavbě. Z těchto důvodů shora uvedený popis už neodpovídá skutečnosti a dokončení přestavby je ve hvězdách.

 

V pramenech se objevuje k roku 1507. Z raně renesanční výstavby je valená klenutá komora, ostatní klenuté prostory jsou až z konce 16.století. Klenby prvního patra dokládají klasicistní přestavbu z 19.století. Dům má čtyři okna.

 

Podloubí je zaklenuto dvěma křížovými poli s hřebínky. Vstupní síň má půlkruhem valenou klenbu s trojúhelnými výsečemi bez hřebínků, vlevo hloubková místnost je nepravidelně valeně klenutá se styčnými výsečemi. Střední trakt zaujímá pozdně renesanční klenuté schodiště, vpravo masivní černou kuchyni, dodatečně barokně klenutou. Půloválem klenutý zadní trakt dělí masivní zeď na komoru vlevo a průchod vpravo, který byl nejspíše do 17.století nezastavěný. Ve zvýšeném přízemí je v bývalé černé kuchyni velká zadní místnost s alkovnou. Patro prostupuje vlašský komín, z něhož vybíhají dělicí renesanční zdi dopředu a do stran. Zadní místnost patra je snad barokní, stejně jako zadní trojúhelný štít a uzavření průchodů v přízemí. Obestavěný prostor má starší dvoukřídlou dispozici.

 

Připomíná se k roku 1505. Raně renesanční výstavbě patří kromě průčelí zadní část domu, kde je komora s trámovým stropem a kamenným záklopem. Přední část je až z druhé poloviny 16.století. Radikálnější přestavba klasicistním stylem.

 

Raně renesanční fasáda, upravená 1953, má v poschodí čtyři okna. Podloubí má dvě pole křížové klenby bez hřebínků. Vstupní síň a prostor vpravo mají půlkruhovou valenou klenbu se styčnými trojúhelnými výsečemi a hřebínky, průchod do dvora s klenbou a velká zadní komora s trámovým stropem a masivním kamenným záklopem jsou raně renesanční. Pozdně renesanční schodiště vede ze síně do zvýšeného přízemí, kde v prostoru, klenutého téměř zalomenou valenou klenbou, vchází se do zadní místnosti, protáhlé o prostor na průchodem, s půlkruhově valenou klenbou a třemi dvojicemi styčných trojúhelných výsečí s mírnými hřebínky. Dispozice poschodí a zadní průčelí od polopatra jsou z 19.století. Gotické sklepy s kamennou půloválnou klenbou mají kubaturu 224 m3.

 

Jan Černčický z Kácova zprvu s radnicí nepočítal, ale pak si uvědomil význam samosprávy a jmenoval sbor konšelů. Protože nebyla radniční budova, scházela se městská rada střídavě u některého z konšelů.

 

Nový majitel Vojtěch z Pernštejna nejdříve chtěl městu vládnout direktivně, ale pak se také rozhodl pro samosprávu.

 

Na spáleništi č.1209 si už stavěl dům měšťan Petr Doražka (Doračka)a od něho obec roku 1535 odkoupila ještě nedostavěný dům. V listinách se objevuje "dům radní" a také "rathouz".

 

Dům č. 1209 patří k domům výjimečným, už proto, že je dvoupatrový a má hezkou věžičku.

 

Budovu těžce zdeptal požár roku 1699 a velká místnost v druhém poschodí nebyla od té doby vůbec používána. Každý požár radnici nějakým způsobem poznamenal. Zadní trakt budovy nebyl používán a místnost v poschodí bývala učebnou, jak o tom svědčí nápisy v omítce. Od roku 1815 bydlel vzadu v budově zkoušený městský radní.

 

Ke zrušení radnice v č.1209 došlo v důsledku otevření nové školní budovy v Komenského ulici v roce 1892 a uvolnění staré školy č.1225 na náměstí. Nová radnice byla v roce 1893 upravována a následně obsazena.

 

Po přestěhování městského úřadu byly v roce 1893/94 v budově provedeny adaptační práce. V přízemí byl zřízen kupecký krám a v patrech byty. Bývala zde i znovu třída. Umístěn zda byl cejchovní úřad. Až do roku 1942 byl zde Zinnerův obchod s koberci a textiliemi. Za protektorátu zde byly místnosti obecního úřadu a též městská policie.

 

Věžička byla zbudována hned při stavbě radnice. Zvonek na ní hlásil požár nebo svolával radní. Opravována byla r.1818, protože byla proděravělá od kulí. Tehdy byla dána měděná kopule s korouhvičkou. Roku 1894 byla věžička snesena, ale při rezervačních pracích v roce 1953 byla obnovena v původní podobě.

 

Při rekonstrukčních pracích v roce 1953 byla domu č.1209 věnována obzvláštní péče, neboť bylo rozhodnuto, že budova bude sloužit hudební škole. Mezi velkými místnostmi prvního a druhého poschodí byl odstraněn strop, a tak vznikl hudební sál, který nyní slouží též městskému úřadu jako obřadní síň. Sál má trámový strop. Obnoveny byly někdejší výklenky s nápisy, které restauroval kutnohorský restaurátor Josef Krčil. Zajímavá je chodba, která spojuje přízemí se zadomím. Má půvabnou křížovou hřebínkovou klenbu.

 

Dlouho to byl strážní čili šatlavní dům vystavěný při zdi valu a věži Zázvorce. Se stavbou se začalo po roce 1535. Dvorek mezi radnicí a věznicí měl uprostřed vydlážděnou uličku, kterou při dešti odtékala voda.. Šatlava byla krytá šindelem a opatřená věžičkou s korouhvičkou. Byl v ní dvě dlážděné místnosti a sklep. Zděný záchod byl postaven roku 1577. U šatlavy se nejčastěji opravovala okna a jejich "štaf", protože vězni se pokoušeli o útěk. Štaf nakonec Bartoš, zedník, zazdil.

 

Svého času byl dům využit dokonce jako špitální.

Její název patrně vznikl z umístění. Stála za závorou, která přehrazovala cestu před branou.

  

 

Zázvorka je také přístupná ze zámeckého valu.

 

Při oslavách 400. výročí založení města byla roku 1901 odhalena na Zázvorce mramorová deska se zlatým nápisem: Na památku založení města 10. srpna 1501 - 1901.

 

 

Tento dům netvoří křídlo zámku jako č.1202, ale stojí blízko jižního traktu zámku. Je to raně barokní stavba z let 1652 až 1660, která byla upravena spolu se zámkem roku 1909 až 1911. Počátky tohoto domu jako kovárny a další vývoj jako oficíren je popsán spolu s vývojem zámku. V současné době jsou zde kanceláře a správa lesů p. Bartoně. Č.1211 bylo přeneseno ze zbořené Krajské brány.

 

 

 

Před požárem roku 1526 stávaly v těchto místech tři domy. Uvolněného místa bylo použito k posílení Krajské brány. Po požáru zde bylo několik let spáleniště.

 

Objekt, postavený až v druhé vlně renesanční výstavby, stojí přímo nad útesem v blízkosti někdejší Krajské brány. Prošel tak velkými změnami, že se jeho podoba nezachovala ani v obvodových zdech. Pod jižní částí budovy je jeden gotický sklep, ostatní jsou zasypány. Dříve měl dům hrázděné patro.

 

Objekt postavený před požárem roku 1526 byl situován jinak než dnes. Byl to gotický dům, z něhož zbyly jen sklepy. Dnešní dům zakončuje východní blok, kdežto dřívější stál v řadě. Podle pramenů i tento dům byl za pernštejnské výstavby zakončen štítem podle jednotného konceptu náměstí. Má lichoběžný půdorys. Uliční i boční průčelí je tříosé. Původní vchod byl v třetí ose od nároží. Lichoběžná vstupní síň přechází vpravo do průchodu, který je kratší než zadní komora, oddělená silnou zdí. Renesanční dvoukřídlá dispozice byla patrně doplněna uzavřením průchodů až v 17.století. Gotické sklepy jsou vychýleny pod ulici a mají kubaturu 42 m3. Dům byl v 19.století několikrát přestavován. Místopis mezi domem 1212 a 1213 už dnes nelze zjistit.

 

Gotické sklepy jsou odchýlené od dispozice objektu, což znamená, že před ohněm roku 1526 byl dům jinak situován. Renesanční výstavba probíhala po roce 1529. V předním traktu jsou klenby z mladší renesanční fáze, změny v dispozičním řešení jsou už barokní.

 

Dům má jedno poschodí a tříosé průčelí. Toto průčelí vystupuje vypoukle před úroveň domu č.1213. Uliční trakt se dělí na tři původní prostory, střední a vstupní vlevo mají půlkruhem valené klenby s trojúhelnými výsečemi a výraznými hřebínky. Ve středním traktu vznikl dodatečným vložením zdí v 17.století menší segmentem klenutý prostor a klenuté schodiště. V plochostropém zadním traktu je vlevo tvar původní komory a vpravo protáhlý prostor původně neuzavřeného průchodu. Poschodí opakuje rozvrh i časový postup úprav přízemí. Gotické, půloválem klenuté sklepy mají kubaturu 60 m3. Původně zde byla dvoukřídlá dispozice. V 17.století byla křídla vyplněna na celkových 1.785 m3.

 

První zmínka je k roku 1508. V roce 1548 byl stavebně rozdělen na dnešní č.1215 a č.1216. Klenby předního traktu byly vloženy dodatečně, patrně ke konci 17.století. V přízemí i patře byly provedeny klasicistní změny.

 

Do roku 1548 tvořil dům dvoukřídlý jednoposchoďový celek s č.1216. Raně renesanční fasáda s dochovaným fragmentem byla nahrazena barokním segmentovým prohnutým štítem. Průčelí předstupuje v patře čtvrtkruhovou klenbičkou s výsečemi a je zčásti kryto podloubím č.1216. Vstupní prostor vpravo, klenutý křížovou klenbou s výsečemi, vznikl předělením velké vstupní síně roku 1548. Prostor vlevo má půlkruhovou valenou klenbu se styčnými výsečemi. Klenby jsou patrně barokní. Střední trakt je pozdně renesanční, zde je hmota černé kuchyně se schodištěm. Průchod na dvůr byl v 17.století oddělen příčkou od zadní komory s trámovým stropem. Přední trakt patra je dělen zdí z poloviny 16.století a zmenšen výběžkem domu č.1216. Gotický sklep má kamennou valenou klenbu a jeho kubatura je 274 m3.

 

Je připomínán k roku 1508. Roku 1548 byl po pernštejnské renesanční výstavbě od domu 1515 oddělen. Barokně byl upravován ke konci 17.století a po ohni roku 1725. Z té doby je úprava průčelí a štítu. Pozdní klasicismus znamenal změnu dispozice přízemí a prvního patra.

 

Po oddělení č.1215 dům zachoval hmotu jednoposchoďového domu. Raně renesanční dvouosou fasádu změnily barokní a pozdější úpravy: Na profilovanou korunní římsu vystupuje pozdně barokní obloukový zvlněný štít s profilovanou římsou a okénkem. Podloubí, otevřené do boku a čelně dodatečně přizděnými stlačenými oblouky bez profilace, tvoří jedno a čtvrt pole křížové klenby s hřebínky. Vstupní síň, klenutá valeně půlkruhem, je ve středním traktu dělena hloubkovou zdí. Zadní trakt s trámovým záklopovým stropem vznikl po polovině 16.století uzavřením volného výběžku dvora z prostorových důvodů. V patře se zachoval původní zadní trakt a výběžek do hmoty č.1215. Sklep je patrně z poloviny 16.století a má kubaturu 59 m3.

 

Zpráva o něm je až z roku 1525 a to z toho důvodu, že teprve tehdy změnil majitele. Rozvrh přední části přízemí je raně renesanční, klenby předního traktu z mladší renesanční etapy, zadní trakt byl upravován barokně. Průčelí má zbytky renesančních maleb. Roku 1868 bylo přestavěno první patro.

 

Zachována je hmota renesančního objektu a dispozice přízemí a popředí patra. Přední trakt je valeně zaklenut, a to ve větší síni vpravo se styčnými výsečemi a hřebínky pozdně renesančního původu. Téhož původu je masivní bývalá černá kuchyně uprostřed a vpravo. Zadní trakt zaujímá plochostropá komora vpravo a valeně klenutý průchod se styčnými výsečemi a mírnými hřebínky vlevo. Zadní průčelí je patrně barokní. Podloubí, otevřené do náměstí dvěma nestejnými mírně stlačenými oblouky arkád, má dvě nestejně velká křížová pole s hřebínky. Přední trakt má původní dělení křížem. Vpravo nad podloubím je necková klenba s koutovými a trojúhelnými výsečemi, nad přízemní síní křížová klenba, obě pozdně renesanční. Gotické sklepy s půloválovou kamennou klenbou mají kubaturu 623 m3.

 

Z tohoto domu jsou zachovány jen boční obvodové zdi a fragmenty v dvojici arkád a v domovní a hloubkové zdi přízemí. Velký gotický sklep v popředí má kubaturu 120 m3.

 

V pramenech se dům objevuje roku 1507. Raně renesanční dispozice z hlavní fáze výstavby po roce 1529 doplněna vestavěním raně barokních a klasicistních kleneb. Roku 1865 byl dům pronikavě adaptován v prvním patře včetně průčelní zdi.

 

Dům má novodobou pětiosou fasádu, jejíž raně renesanční podoba, doložená fragmentem cihlově kordonové římsy, měla plochu 145 m2. Podloubí, otevřené dvojicí nestejných arkád, má dvě křížová pole s motivy raně renesančních přetínajících se hřebínků. Přední trakt má tři hloubkové místnosti s půlkruhově valenými klenbami a dvojicemi styčných výsečí s hřebínky. Střední sahala až k původnímu schodišti vlevo uprostřed a k černé kuchyni vpravo dispozice. Zadní trakt má vpravo velkou plochostropou komoru, vlevo patrně až v baroku uzavřenou a stlačeně valeně zaklenutou chodbu. Poschodí obsahuje nepatrné úseky zdí. Raně renesanční dvoukřídlá dispozice měla obestavěný prostor v nadzemní části 2.821 m3. Sklep z raně renesanční výstavby má kubaturu 183 m3.

 

Dům je zmiňován již roku 1507. V tomto objektu vznikl požár, který roku 1526 zničil celé město. Dům byl obnoven mezi lety 1531 až 1536. O rok později je zmínka o průčelí. Klenby v přízemí jsou pravděpodobně až z druhé renesanční etapy. Zadní trakt je z druhé poloviny 17.století. Klasicistní přestavba prvního patra je z první poloviny 19.století. Štít je pozdně barokní.

 

Dům má hladkou tříosou fasádu. Zvlněný štít je rámován profilovými římsami. Podloubí má dvě křížová pole s hřebínky a dvě půlkruhové arkády. Atypická dispozice přízemí má vpravo vpředu síň s půlkruhem valenou klenbou a styčnými výsečemi, uprostřed pozdně renesanční vřetenové schodiště, vzadu široký průchod s barokní segmentovou klenbou a vykládky. Vlevo vpředu je síň půlkruhem valeně klenutá se styčnými výsečemi, uprostřed černá kuchyně, vzadu nápadně užší komora s valenou klenbou a nesouhlasnými výsečemi s hřebínky. Poschodí je novodobé. Gotické sklepy mají kubaturu 150 m3.

 

První zmínka je z roku 1509. K nové stavbě bylo přikročeno brzy po požáru. V roce 1532 již stál portál v přízemí s letopočtem 1531. Dodatečně připojeno loubí a štíty, význačné části z nich jsou zachovány. Převážná část klenby v přízemí a patře je z mladší renesanční fáze, zadní trakt byl upravován po požáru 1639.

 

Dům má dvouosou fasádu členěnou římsami, trojúhelný štít a řadu fragmentů raně renesanční fasády. Podloubí, otevřené dvojicí téměř půlkruhových arkád, má dvě křížová pole s hřebínky. Vpravo je původní portál, za ním vstupní síň s celou a poloviční klenbou s hřebínky. Dozadu pokračuje valeně klenutý průchod. Levý hloubkový trakt obsahuje tři prostory za sebou s valenými klenbami a styčnými výsečemi. Hloubkově dělené patro má vlevo místnost s valenou klenbou a styčnými výsečemi, vpravo tři pole křížové klenby s polopilířky. Střední trakt zaujímá vlevo černá kuchyně, vpravo schodišťová síň valeně klenutá se styčnými výsečemi. Zadní snížený plochostropý trakt byl v baroku předělen, vpravo zaklenut segmentem. Přední sklep je raně renesanční, zadní je gotický.

 

Dům je uváděn k roku 1507. Raně renesanční výstavbě patří přední část domu s podloubím, v zadní části objekt upravován v druhé polovině 18.století a znovu v roce 1874. První poschodí klasicistně přestavěno a upraveno v roce 1926. Novodobé průčelí má zbytky renesančních štítů.

 

 

Dům má hladkou, asymetricky tříosou fasádu s atikou a barokním štítem s obloučkem a proláklými, odstupňovanými rameny. Podloubí má dva nestejné oblouky a dvě křížová pole s hřebínky. Vstupní síň vpravo má neckovou klenbu, přecházející ve valenou se styčnými výsečemi. Místnost vlevo má dvě křížová pole s hřebínky a úsek valené klenby. Kolem pozdně barokního schodiště se zalamuje chodba pod valenou klenbou s výsečemi a končí vlevo vzadu pod segmentovou klenbou podél novodobě změněné zadní komory. V poschodí je původní jen úsek zdi nad podloubím. Raně renesanční zadní a složité gotické přední sklepy mají kubaturu 211 m3. Obestavěný prostor celého objektu je 2.967 m3.

 

Zpráva o něm je z roku 1507. Obnoven byl brzy po požáru, předek byl dodatečně přestavěn za pernštejnské výstavby v letech 1532 až 1534. Přední část domu je raně renesanční. Zadní díl byl změněn barokními úpravami v 17. a 18.století. Barokně opravený štít je částečně zachovalý. Objekt přestavován ve třetí čtvrtině 19.století, hlavně v patře.

 

 

Dům má hladkou douosou fasádu s atikou a pozdně barokním štítem s obloučkem a proláklými, zalomenými rameny. Podloubí se dvěma poli křížových kleneb s hřebínky se otevírá půlkruhovou a segmentovou pozdější arkádou. Vstupní síň vpravo má valenou klenbu s pětibokými výsečemi z poloviny 17.století. Vlevo za silnou renesanční zdí je prostor většinou valeně klenutý se styčnými výsečemi a hřebínky. Vzadu vlevo je velká komora z roku 1530 s půloválnou pozdně renesanční valenou klenbou s trojúhelnými výsečemi, vpravo valeně klenutý průchod s křížovými výsečemi. Při dělicí zdi nesou barokní hloubkovou zeď poschodí silné polopilíře. Ve středním traktu vede schodiště, vybudované v polovině 17.století, do síně v patře s valenou klenbou, trojúhelnými výsečemi s přetínavými hřebínky vedle masivní černé kuchyně. Zadní trakt má průčelí se štítem, hloubkovou zeď a dvě úzké klenuté místnosti nad sebou vpravo a úpravy v polovině 17.století. Přední gotické a renesanční sklepy mají kubaturu 205 m3.

 

V domě bydlel u své dcery Anny Cihlářové otec Bedřicha Smetany František Smetana a v roce 1857 zde zemřel. Připomíná to tabulka na domě.

 

První zpráva je k roku 1507. Dům byl po požáru obnoven pernštejnskou vrchností a dokončen roku 1535. Velká prostorná síň s prostory v předním traktu s klenbami jsou z konce 16.století. Dům byl radikálně přestavěn v zadní polovině a v prvním poschodí v roce 1870. V této době byla odstraněna dvojice štítů. Novodobá úprava fasády je z roku 1936.

 

Dům si zachoval podloubí se dvěma nepravidelnými křížovými poli, otevřené čelně půlkruhovou a segmentovou, bočně půlkruhovou arkádou na barokně obezděných pilířích a s mohutným barokním opěrákem ve styku s č.1223. Přízemí obsahuje vstupní síň vlevo, která má na příložkách a polopilířích vložená tři křížová pole s hřebínky. Vpravo následují za sebou tři místnosti, dvě z nich s pozdně renesanční valenou klenbou s výsečemi. Gotickým půloválem klenutý sklep má kubaturu 70 m3. Dům byl přestavěn v rozsahu původně obestavěného prostoru.

 

 

Tento dům jsou bývalé masné krámy a škola, pak městský úřad, nyní spolkový dům. Topografie tohoto prostoru, kdy vznikalo město, je nejasná. Před požárem zde stála řada čtyř až šesti domů, z nichž jeden zřejmě byl školou.

 

Po požáru zde byly po roce 1526 postaveny dřevěné masné krámy a v jejich sousedství směrem ke kostelu dřevěná škola. Ze zástavby před požárem zůstal jen gotický sklep, který s dispozicí pozdějšího zděného domu nesouvisí.

 

Dnešní stavba je z mladší renesanční fáze, z let 1589 až 1595. R. 1591 stavba pokročila natolik, že masné krámy začaly znovu sloužit, ale další úpravy se protáhly do roku 1595, neboť až toho roku byla škola slavnostně vysvěcena a předána veřejnosti. Umístěna byla v prvním patře budovy.

 

Zřejmě se zprvu počítalo s výstavbou masných krámů a školy zvlášť. Škola musela být blízko fary a protože v tomto rohu náměstí bylo už málo místa, byla škola postavena přímo na krámech.

 

V roce 1825 byl zvýšen zadní díl o druhé patro, štíty do náměstí byly později sneseny. V zadní části přízemí za masnými krámy byly jatky. V roce 1863 byly zrušeny a stále bylo pro ně hledáno vhodné místo - na zadomí za kostelem, pak za klášterem, 1873 v domě 1041 a od roku 1895 na návrh Františka Mervarta na Špitálském kopci v nové budově. V roce 1864 bylo vyzdviženo druhé poschodí i v přední části budovy. Roku 1874 byly zrušeny masné krámy a řezníci sekali maso na podsíních, kde měli špalky a věšáky na maso. Jako poslední se do vlastního krámu stěhoval v roce 1893 František Škvára. Adaptace pro městský úřad byla provedena v roce 1893 v souvislosti s otevřením nové školy roku 1892 v Dlouhé (Komenského) ulici.

 

Budova stojí volně na křídle východního bloku náměstí, už bez arkád. Mezi tímto domem a domem č.1224 vede úzká ulička. Oba domy jsou propojeny oblouky. Renesanční fasáda původně jednopatrové budovy je patrná na vyobrazení z roku 1850 (viz Tomkovu kolorovanou kresbu v Rydlově kronice). Budova měla v přízemí do masných krámů velký klenutý vjezd. Při nároží je vybavena dvoukřídlými slunečními hodinami s latinským nápisem: Hora ruit, respice finem. Iuste vive et cole Deum. (Hodiny ubíhají, mysli na konec. Žij spravedlivě a cti Boha).

 

Atiku s třemi okénky a s volutami na bocích oddělovaly jednoduše profilované římsy od patra a dvou trojúhelných štítů. Přízemí má původní dispozici se střední lodí a s přilehlými masnými krámy. Za silnou zdí pokračuje třemi prostory propojenými půlkruhovými arkádami a přístupnými ze dvora. Přízemí je celé klenuto křížovými poli s hřebínky. Poschodí, jež až do nedávné doby bylo přístupné vnějším schodištěm z jižní strany, zachovalo jen původní obvodové zdi a bylo patrně jednoduchým plochostropým trojtraktem.

 

Dvojitá střecha s úžlabím uprostřed byla zdobena věžičkou se zvoncem ke svolávání žáků. Kdy byla věžička zrušena, není známo. Jinak budova měla podobný vzhled jako ostatní domy na náměstí. Požár v roce 1724 školu zničil. Při obnově budovy byly dřevěné schody nahrazeny kamenným schodištěm.

 

Zlepšení interiéru probíhalo v letech 1810 až 1814. Například učitel měl nyní už byt o dvou místnostech. Budova sice nebyla nikdy prodávána, takže chybí srovnání stavebních nákladů s tržním kurzem, ale obestavěný prostor odpovídá průměru. Vnitřní vybavení postrádá nákladný vlašský komín nad černou kuchyní a podklenuté schodiště, ale naproti tomu tato budova byla vybaveana vnějším schodištěm a na rozdíl od řady měšťanských domů má důsledně zaklenutý přízemek solidními křížovými klenbami.

 

V roce 1893 byla zrušena radnice v domě č.1209 a městský úřad byl přenesen do budovy č.1225, která byla adaptován. V přízemí byla po masných krámech zřízena hasičská zbrojnice. Umožnil to vysoký a široký vjezd. V prvním poschodí byly umístěny kanceláře a v druhém zasedací síň, městská spořitelna a byt pro důchodního.

 

V letech 1924 a 1925 byla radnice rekonstruována a zároveň došlo k úpravě zasedací síně. Tehdy byly objeveny nástěnné malby a nápisy, které napovídají, že v budově byla tři sta let škola. Např. obraz muže a nápis: Si fas est omnes pariter pereatis avari. (Je-li spravedlonost, vy lakomci všichni zahynete). U okna pak červenou hrudkou napsaná písmena: W S P. Byly i další nápisy i malby, ale více poškozené.

 

 

V roce 1981 byla budova velkolepě přebudována. Vnější schodiště přestalo být komunikačním prvkem, hasičská zbrojnice byla zrušena a z tohoto prostoru byla vytvořena vstupní hala, z níž vedou schody do prvního patra. Rok 1994/5 byl ve znamení nové rekonstrukce, spojené s výměnou vchodových dveří oken, střechy a novou fasádou.

 

Viz též zprávu o domě č.1224. Zmiňován poprvé roku 1539. Jako zadní dům č.1224 byl přistavěn k pozdně gotické baště, která byla součástí hradebního opevnění. Postaven byl v letech 1536 - 1539. Tomuto období patří základní organismus domu v přízemí a patře. Malby v okenních špaletách v prvním patře jsou z druhé čtvrtiny 18.století. Mají portrétní motivy v kartuších.

 

Jak již bylo naznačeno, dům je součástí půlválcové hradební bašty. Zachovává hmotu, rozvrh a klenby původního jednoposchoďového domu. Přední trakt přízemí překlenuje valeně průjezd uličky zadomí za domem č.1224. Vstupní renesanční síň s přetínavě profilovaným ostěním obdélného portálu má valenou klenbu a jedno křížové pole s hřebínky. Síň vlevo má křížové pole a tři výseče s hřebínky ve výklenku bašty. V poschodí má síň nad průjezdem valenou klenbu. Místnost vnějšího traktu vlevo je klenuta křížovým polem a výsečemi ve výklenku bašty. Sklep původně patrně chyběl.

 

Tento dům byl oddělen od domu 1224 roku 1569.

 

V tomto domě byl ještě nedávno umístěn městský archiv. Bylo štěstím, že se přestěhoval do okresního archivu, protože ve vlhkém prostředí podléhal zkáze. V současné době byl dům renovován pro městské muzeum a stálou výstavu.

 

 

 

Kostel Nejsvětější Trojice je bez popisného čísla a zahajuje blok domů jižní strany. Je pevně srostlý s domem č.1227.

 

 

Jan Černčický při založení města nepočítal s kostelem ani s farou, protože obojí bylo v Krčíně. V místech, kde dnes kostel stojí, byl na kamenných základech dřevěný obytný dům, obdobný jako ostatní domy.

 

Pro obyvatele města byl krčínský kostel dost daleko, a to byl důvod, proč v roce 1513 městská rada zakoupila jmenovaný dům, a po stržení jeho dřevěné části přikročila ke stavbě kostela. V roce 1519 byla stavba dokončena. Rychlost stavby byla umožněna hojnými odkazy. V roce 1522 bylo dohodnuto pravidelné střídání bohoslužeb v Krčíně a Novém Městě. Od roku 1523 kostel plně sloužil svému účelu. Nový kostel měl téměř čtvercový půdorys, byl zděný a měl volný krov bez stropu. Věž zde ještě nestála, a tam kde je nyní situována, byla kdysi sakristie. Ke kostelu byl postupně přičleňován nemovitý majetek, jako první zahrada na Bořetíně a louka na Provaznici.

 

Požár roku 1526 zachvátil i kostel. Vše ze dřeva shořelo, hlavně krov a krytale zdi zůstaly. V tom měl kostel výhodu před měšťanskými domy. Žádné větší položky pro zedníky se nevyskytují. Dřevěné části byly rychle nahrazeny a už v roce 1527 kostel opět sloužil svému účelu. Pokryt byl šindelovou střechou a ozdoben věžičkou. Roku 1528 byl dostavěn a okna zasklena. Na opravu se tehdy sešly dary i ze vzdálenějších míst.

 

Roku 1528 byl kostel prodloužen a vestavěna empora neboli kruchta. Roku 1530 byla zahájena stavba věže. Přibudována byla k jižní části kostela, k presbytáři. Je to mohutná, vysoká hranolovitá stavba, téměř čtvercového typu. Dostavba kostela a věže se datuje k roku 1541, když rok předtím byl kostel z podnětu Jana z Pernštejna důkladně přestavěn. Tehdejší jeho podoba trvá dodnes.

 

Věž má ochoz, helmici a pro zpevnění je obloukem propojena s hradbou. Dříve v ní bylo obydlí hlásného. Jeden zvon, 12 q těžký, dal roku 1541 ulít Jan z Pernštejna. Věž mívala tři až čtyři zvony. Na kostelní věž byly umístěny obecní hodiny se zvoncem "budičem". Protože hodiny potřebovaly každoroční opravu, 108 daroval Jan z Kácova obci louku, které se říkalo Hodinářská. 109 Hodiny bily i čtvrtě.Roku 1584 byl původní věžní krov zbořen a vystavěn nový. Pod krovem byla zhotovena hláska se čtyřmi okny, okolo které byla po všech čtyřech stranách sroubena pavlač se zábradlím. 

 

 

Kostel byl sklenut křížovou klenbou a zdobí jej gotická okna. Jan z Pernštejna daroval roku 1543 kostelu cínovou křtitelnici. Je na ní pernštejnský znak se zubrem. Děkan Pelhřim Novák ji však v 2. pol. 19.století prodal, nyní je křtitelnice v depozitáři Národního muzea.

 

Roku 1556 kostel prodělal další stavební změny. Na vnější straně bylo přistavěno kryté schodiště na kůr a uvnitř byl kostel prodloužen pod první patro sousedního domu.

 

Kostel přestal být kostelem filiálním roku 1567, kdy fara byla oficiálně přeložena z Krčína do Nového Města. Při té příležitosti došlo k dalším úpravám kostela.

 

Po požáru roku 1639 byl vyzdvižen nový krov. Roku 1677 kostel dostal nový oltář (Nejsvětější Trojice) a nové varhany. V roce 1777 byly pořízeny nástropní fresky.

 

Roku 1805 se zřítila velká část kostelní střechy, k žádnému zranění však nedošlo. Za finanční pomoci knížete Karla z Dietrichsteinu byla střecha opravena a pokryta taškami.

 

Za knížete Františka Josefa z Dietrichsteinu musela být roku 1817 sejmuta zchátralá střecha nad presbytářem. I tato střecha byla generálně opravena a pokryta taškami. Z té doby pochází i věžička. Vnější plášť byl upraven do nynější podoby v roce 1896.

 

Půdorys kostela tvoří díky presbytáři mnohoúhelník, ostatní část kostela má tvar obdélníku. Střecha je dvojího druhu: nad presbytářem je valbová a šikmé střešní plochy mají trojúhelný tvar. Velký chrámový prostor má střechu sedlovou. Západní strana kostela dříve končila renesančním štítem se známými vlaštovčími ocásky. Ty byly sneseny roku 1875. Dnes už zadní čelo vyčnívá jen nepatrně nad střechu děkanství.

 

Vnitřek lodi je sklenut křížovou klenbou se vtaženými hřebínky.

 

Výstavbou kostela město dostalo druhou, velmi významnou dominantu. Jeho silueta se zdvíhá vysoko nad město a tvoří zámku důstojného partnera.

 

Vnitřní zařízení kostela pochází většinou ze 17.století. Varhany jsou z roku 1656 a zhotovil je Jiří Weindt z Křešova. Zpočátku tvořily jednotnou kulisu, ale roku 1851 byly rozděleny na dvě části. V čele kruchty visí starý mariánský obraz z roku 1726. Zajímavý je tím, že při jeho spodním okraji je nakreslena silueta našeho města, a štíty domů mají pernštejná vykrojení. Tím je též dokázáno, že tento stavební prvek byl u nás v pernštejnské době použit. Obraz na hlavním oltáři je z roku 1691 a představuje Nejsvětější Trojici. Malován byl ve Štýrském Hradci a kostelu jej věnoval Jakub hrabě z Leslie. V roce 1745 byly stěny vyzdobeny obrazy křížové cesty. Nynější křížová cesta je z roku 1905. Maloval ji černčický rodák a akad.malíř Josef Šichan. Hlavní oltář je velkolepé barokní dílo. V roce 1851 mu dal původní lesk Jan Král "štafír" z č.1050. V ochozech patra jsou jednak barokní obrazy, dříve umístěné dole, a dále obrazy V.Hellicha z poloviny 19.století, které objednal J.K.Rojek.

 

Ve výklenku kostelní zdi vlevo od vchodu stojí socha sv.Jakuba. Tato pískovcová socha zdobila původně průčelí kostela sv.Salvatora, kde byla umístěna v nice nad portálem směrem ke Krajské bráně. Když byl kostel v roce 1877 zbořen, kupec František Smola dal sochu na svůj náklad postavit u děkanství na osmihrannou kašnu, kterou tam také předtím dal na svůj náklad umístit. Tato malá kašna byla z jednoho balvanu pískovce jako předešlá, čtyřhranná. Když byl roku 1896 budován vodovod, kašna byla i se sochou přemístěna do děkanské zahrady. O něco později byla socha přemístěna do altánku děkanské zahrádky. Při opravě kostela v roce 1922 byla opravena a umístěna na podstavci do výklenku kostelní zdi. Místo je ohrazeno železnou mříží.

 

Roku 1886 byl kostel vymalován od malíře Haňka z Nového Hrádku.

 

Větší opravu kostel podstoupil roce 1922. Byl tehdy již velmi sešlý a k opravě mohlo být přikročeno jen díky panu Josefu Bartoňovi. Krovy musely být vyztuženy a střecha pokryta taškami. Byla pořízena římsa, kterou všechna minulá léta nahrazovala prkna. Kostel byl nově vymalován. V roce 1973 kostel dostal novou fasádu. Tehdy se potvrdilo, že kostel byl stavěn z téhož materiálu jako měšťanské domy. Poslední oprava kostela je z roku 2000.

 

Děkanský kostel má část zdiva společnou s budovou děkanství. Protože krčínský farář měl své zádušní pozemky v Krčíně, netoužil bydlet v Novém Městě. Nakonec se musel přizpůsobit. Roku 1523 byl koupen vedle kostela dům č.1227. Jeho hlavní úpravy byly provedeny do roku 1534 a v následujícm roce se farář, který zatím bydlel na Krajském předměstí, se mohl do fary přestěhovat. Fara jako úřad byla z Krčína přenesena až roku 1567. Původní farářův příbytek byl dlouhý a úzký. Aby byla získána o trochu větší šíře, musela být stavba vedena nad přistavěnou západní částí kostela. Z počátku měla fara tři místnosti, pokoj, komoru a čeledník.

 

Do roku 1623 byla fara utrakvistická, po tomto roce katolická. Roku 1625 byla povýšena na děkanství. Děkan Martin Bittner přistavěl roku 1681 tzv. kapucínskou místnost.

 

Před děkanstvím stávala dřevěná kašna a roku 1709 byla nahrazena kamennou. Vodu do ní dodávala panská vodárna.

 

Děkanství bylo v 18.století rozšířeno vzadu přistavěnou místností. Roku 1772 byl přikoupen sousední měšťanský dům č.1228 a při stavebních úpravách oba domy splynuly v jeden. Roku 1813 děkan František Kouba dal děkanství vybílit a střechu pokrýt. Rozšířil i hospodářskou budovu, přistavěl kolnu a celý dvůr ohradil nově postavenou zdí. V druhé polovině 19.století se budova děkanství dostala do tak dezolátního stavu, že spíše připomínala zbořeniště. Děkan Jan Karel Rojek s kaplany se musel na konci padesátých let přestěhovat do zámku, kde však nachladl a musel v roce 1862 hledat útočiště v domě č.1235, který patřil kupci Smolovi. Ještě téhož roku však z osobních a zdravotních důvodů odešel do Budyně nad Ohří. Nový děkan Pelhřim Novák až do dostavby děkanství bydlel také v č.1235..

 

Budování děkanství, které se soustředilo na léta 1867 až 1869, bylo skutečně důkladné. Celá stavba sousedního domu byla zvýšena o druhé patro a ve skutečnosti vznikla nová velká budova se střechou kolmou ke střechám svých sousedů. Hloubka tohoto domu navazuje na šířku kostela.

 

Dům č.1228 byl, jak už řečeno, 1867-69 přestavěn a zachoval jen obvodové zdi. Dodatečně byl přizděn úsek silné hloubkové zdi v přízemí. Podloubí má dvě křížová pole a dvojici arkád. Gotický, plně valený sklep má kubaturu 99 m3.

 

Záznam o domu je z roku 1507. Po požáru objekt postaven do roku 1537 - z té doby je rozvrh přední části přízemí a průčelí s loubím, renesanční klenby jsou mladší. Dům byl ke konci 17.století barokně upravován. V roce 1814 bylo zadní průčelí posunuto do dvora. V té době zřejmě došlo k novému zaklenutí zadního traktu. Dispozice prvního patra byla upravena v druhé polovině 19.století.

 

Dům zachovává původní hmotu objektu. Užší dvouosá fasáda s atikou a zkomoleným pozdně barokním stupňovitým štítem obsahuje fragmenty raně renesančního stavu. Podloubí má dvojici arkád a dvě křížová pole s hřebínky. V předním traktu jsou dvě lichoběžné síně valeně klenuté se styčnými výsečemi s hřebínky. Střední trakt má vlevo pozdně renesanční černou kuchyni, schodiště vpravo je ze 17.století. Zadní komora a vlevo zalamující se průchod byly klasicistně prodlouženy a upraveny. Patro je novodobé. Půloválně klenutý gotický sklep má kubaturu 56m3.

 

Tento objekt stál před děkanstvím a před domem č.1229. Postaven byl před rokem 1574, snad už za Pernštejnů. Když město jako konfiskát získal Albrecht z Valdštejna, odňal mu právo vaření piva. S tímto rozhodnutím se město rychle smířilo a už roku 1623 byly zbourány schody. Zařízení bylo rozprodáno během třicetileté války. Postupně zbyly jen základní zdi, a když ty byly sneseny, zbyla jen jediná památka. Obrysy základů se po dešti objevovaly, protože plocha rychleji osychala než okolní půda.

 

V roce 1905 došlo k regulaci náměstí a poslední zbytky obecního pivovaru jako odkopávka byly použity na navážku silnice na Horském předměstí.

 

Zmíněn je až k roku 1517, dům obnovován ihned po požáru 1526 a roku 1528 již stál. Podloubí se štítem připojeno zřejmě dodatečně za pernštejnské výstavby. Průčelí má fragment raně renesančního štítu. Zadní a střední část domu přestavěna v polovině 19.století.

 

 

Dům zachovává hmotu renesančního domu v bočních obvodových zdech a průčelí s novodobou fasádou, atikou a pozdně barokním obloučkovým laločnatým štítem. Podloubí je otevřeno dvojicí arkád na hranolových pilířích a má dvě křížová pole s hřebínky. Přední trakt dělí úsek renesanční zdi na dvě síně vždy se dvěma dvojicemi styčných trojúhelných výsečí původní pozdně renesanční klenby. Gotické sklepy mají kubaturu 99 m3.

 

Archivní zpráva je z roku 1507. Z původní zástavby jsou asi jen sklepy. Znovu se začalo stavět hned po požáru 1526. Ve vstupním portálu je nápis "Pan Waczlav 1534", což je rok dokončení stavby. Teprve potom došlo k výstavbě podloubí a jednotícího pernštejnského průčelí. Raně renesanční je i klenba síně. Roku 1870 byl dům radikálně adaptován ve střední i zadní části.

 

 

Dům má tříosé průčelí, jehož raně renesanční fasáda měla plochu 120 m2. Podloubí má dvě křížová pole a dvojici půlkruhových arkád na hranolových pilířích. Profilovaný portál se jmenovaným nápisem vede do vstupní síně se dvěma křížovými hřebínkovými poli. Raně renesanční zeď odděluje světnici vpravo. V patře je zachován prostor nad podloubím s valenou klenbou a trojúhelnými výsečemi, ve středním traktu je podobně klenutý prostor s hřebínky. Fragment renesančního silnějšího zdiva obsahuje zadní průčelí v přízemí. Gotické sklepy s kamenným záklopem mají kubaturu 120 m3. Celý obestavěný prostor je 2.825 m3.

 

Jde o nárožní dům v jižním bloku. Doložen je k roku 1507. Po požáru byl dům postaven do roku 1536, patrně ve dvou etapách, v druhé etapě bylo připojeno loubí a štíty. Klenby v přízemí jsou mladší, připomínají rané baroko. V průčelí novodobě byly upraveny zbytky renesančního členění.

 

 

Dům má dvouosé průčelí s atikou, jehož raně renesanční fasáda měla plochu 123 m2. Boční průčelí do klesající ulice má nepravidelně pět původních oken v přízemí, sedm oken v poschodí a vchod do suterénu. Podloubí s dvojicí půlkruhových arkád má dvě raně renesanční křížová pole s hřebínky. Vstupní síň, původně rozdělená, má dvě valené klenby na středních pilířích se styčnými trojúhelnými výsečemi pozdějšího původu. Ve středním traktu je vpravo pozdně renesanční schodiště a černá kuchyně. Plochostropá zadní komora je valeně podklenutá obytnou komorou suterénu. Schodištní síň v patře má tři křížová pole s hřebínky. Přední trakt patra má vpravo plochostropou velkou světnici a komoru valeně klenutou s dvojicí trojúhelných výsečí s hřebínky. Gotické sklepy mají kubaturu 303 m3. Obestavěný prostor má kubaturu 3.134 m3.

 

Tento dům je zadním traktem domu č.1231 s dvorkem. V průběhu doby sloužil za sklady, kanceláře i obytný prostor. Číslo na dům bylo přeneseno po zboření Horské brány roku 1905.

 

 

 

Krajní dům těsně přilehlý k někdejší Horské bráně. Stojí mimo čtverhran náměstí na jihozápadním rohu. Poprvé zmíněn roku 1520. Byl to jediný dům, který bez větší pohromy přežil zhoubný požár roku 1526. V roce 1549 byl dům podroben velké přestavbě. Jeho západní stranu tvoří hradba, dispozice přízemí je patrně renesanční, barokní přestavbu dokládají dřevěné stropy. Do organismu domu zasáhla přestavba v souvislosti se zbořením Horské brány v roce 1905. Tehdy bylo vyzdviženo nové jižní průčelí.

 

 

Dům č.1234 ztratil při demolici Horské brány asi čtvrtinu hmoty. Nepravidelně čtyřosé průčelí má vlevo dva krakorce někdejšího arkýře. Pravoúhlý portál vede do střední síně s půlkruhem valenou klenbou s hřebínkovými výsečemi. Vlevo v pozadí je valeně klenutá komůrka a v popředí velký prostor s barokním trámovým stropem, který se opakuje i v poschodí nad schodištěm. Vpravo probíhá od sklepa do patra valeně klenutý trakt s masivními zdmi gotického jádra před rokem 1526, který má v přízemí pár styčných trojúhelných výsečí. Valeně zaklenutý renesanční sklep má kubaturu 113 m3.

 

Dům doložen k roku 1507. Vzhledem ke své koncové poloze v západním bloku měl poněkud odlišný vývoj. Renesanční objekt byl založen bez podloubí jako dvojtrakt, prodělal několik stavebních etap a neměl snad ani typizovaný štít. Podloubí bylo přistavěno dodatečně - v barokní nebo snad až raně klasicistní době. K pronikavé přestavbě došlo v roce 1861.

 

Podloubí má po jedné celé a jedné poloviční křížové hřebínkové klenbě a půlkruhové arkádě na hranolových přizděných pilířích. Vstupní síň má neúplnou pozdně renesanční valenou klenbu s výsečemi. Ve středním traktu je vlevo masiv černé kuchyně a úsek schodištního zdiva vpravo. Vzadu je renesanční hloubková zeď s valenou klenbou průchodu vlevo. V půdorysu je zachována zadní komora i v polopatře. Patro má jen renesanční příčku pokoje nad podloubím. Malý gotický sklep má kubaturu 44 m3.

 

Doklad o existenci domu je z roku 1507. Po ohni roku 1526 nová výstavba a teprve v další renesanční fázi provedeno hlavní průčelí, nepochybně se štítem. Přestavován byl v druhé polovině 17.století, neboť i tento dům byl zničen požárem v roce 1639. K další velké přestavbě došlo po požáru roku 1888. Tehdy bylo vytvořeno dnešní uspořádání dispozice přízemí a prvního patra.

 

 

Dům zachovává v přízemí obvodové zdivo. Podloubí má po jedné celé a jedné poloviční hřebínkové křížové klenbě a půlkruhové arkádě. Vstupní síň vpravo zachovala jedno hřebínkové křížové pole s půlkruhovými čely raně renesančního typu. Zasypanou zadní komoru odděluje masivní původní zeď. Gotický, valeně klenutý sklep v popředí má kubaturu 70 m3.

 

První zpráva je z roku 1508. Renesanční dokončení stavby je datováno rokem 1535. K původní raně renesanční dispozici patří zadní díl domu, střední část byla přestavována po požárech v 17.století. Dalším podnětem k přestavbě byl rok 1888. Tehdy bylo zřízeno nové podloubí a vyzdviženo nové první patro.

 

Dům zachovává boční a zadní obvodové zdivo přízemí, kde vlevo v popředí je lichoběžná valeně klenutá komora s trojúhelnými výsečemi, uprostřed vstupní síň spojená pod masivním pásem s prostorem procházejícím vpravo až dozadu. Obě mají raně barokní půlkruhem valenou klenbu s dvojicemi styčných výsečí. Ve středním traktu je vlevo masívně obezděná čtvercová místnost a uprostřed bývalá černá kuchyně. Zadní komora je dnes zasypaná. Rozlehlé gotické sklepy velkého domu před rokem 1536 s kamennými valenými klenbami mají kubaturu 155 m3. Obestavěný prostor má obsah 2.930 m3.

 

Archivní zpráva je z roku 1505. Mezi tímto domem a domem č.1239 byla úzká ulička. Raně renesanční výstavba a přestavby v průběhu 16.století vytvořily významný reprezentativní objekt. Ačkoliv po požáru roku 1639 objekt velmi zpustl, žádné barokní úpravy nejsou patrné. Po požáru roku 1888, kdy bylo vyzdviženo nově celé první patro, bylo opraveno i průčelí.

 

Dům zachovává ve fragmentu obvodové zdi renesančního objektu. Podloubí má dvojici lehce stlačených oblouků a dvě křížová pole, oddělená pásy s náběžníky v patkách. Vstupní síň a síň vlevo mají půlkruhovou valenou klenbu se styčnými výsečemi a hřebínky z pozdní renesance. Téhož původu je i černá kuchyně vlevo středního traktu. Plochostropá zadní komora je oddělena silnou zdí od průchodu vpravo a opakuje se i v polopatře. Velké gotické sklepy s valenou kamennou klenbou mají kubaturu 118 m3. Obestavěný prostor je 3036 m3.

 

O tomto domě je také časná zpráva - z roku 1505. Po požáru roku 1526 byl dům rozestavěn ještě před stavbou jednotného průčelí. Po požáru roku 1639 dům úplně zpustl, stejně jako dům 1240. Byl to nejhůře postižený dům ve městě. Obnovu domu k roku 1688 dokládá dispozice přízemí předního traktu a rozvrh prvního patra. Po požáru roku 1888 opraveno první patro a obě průčelní zdi domu.

 

Dům zachoval obvodové zdi renesančního objektu se stopami dispoziční barokní přestavby. Podloubí má dvě celé a jednu poloviční arkádu a křížovou hřebínkovou klenbu. Trojtraktní přízemí je v předu děleno barokními a hloubkovými zdmi a zaklenuto valeně s pětibokými výsečemi. Střední trakt má vlevo masivní černou kuchyni, uprostřed barokně klenutou schodištní síň s pětibokými výsečemi, vpravo úzký, segmentem klenutý průchod podél zadní komory, oddělené pozdně renesanční zdí a v baroku rozdělené s valenou klenbou ve střední partii. Patro opakuje členění středního a zadního traktu přízemí barokními zdmi. Ve dvoře stojí přízemní hospodářské stavení s cihlovou valenou klenbou a trojúhelnými výsečemi. Původní velký gotický sklep s půloválnou valenou klenbou má kubaturu 122 m3. Celkový obestavěný prostor je 4.069 m3.

 

Zmiňován též k roku 1505. Gotický sklep je původní. Z raně renesanční výstavby mezi léty 1531 a 1535 je část zadního traktu a střední zeď v přední části. Při požáru 1639 byl dům spolu s domem č.1239 zcela zničen. Barokní úprava z 80.let 17.století přeřešila přední i zadní část domu a první patro. Úpravy klasicistní a podstatná přestavba po požáru roku 1888, kdy bylo provedeno nové průčelí.

 

Tento dům při válečné pohromě roku 1639 zcela zanikl. Gotické sklepy, známé jen z plánů, mají kubaturu 107 m3. Hmotu původního objektu lze zjistit jen z konfigurace v bloku. Obestavěný prostor 3.761 m3. Původní podloubí chybí. Tři oblouky jsou novodobé a strop podloubí je rovný. Barokní výstavba doznala velké změny po roce 1888.

 

Zpráva je z roku 1508. Raně renesanční dispozice s renesančními klenbami prodloužena v zadní části o barokní přístavbu. Dům prodělal přestavbu po požáru roku 1888, kdy bylo vyzdviženo nové průčelí s loubím a přeměněna dispozice prvního patra.

 

 

I u tohoto domu má podloubí rovný strop. Masivní hloubková zeď jde až k zadnímu průčelí. V patře rozděluje dům na dva nestejné trakty. Vstupní síň půlkruhem valená má styčné výseče s hřebínky na stycích přetnutými. Trakt vpravo zachoval jen dvě křížová pole bez hřebínků. Vstupní síň končí barokním schodištěm. Za ním probíhá původní renesanční zadní průčelí, jemuž byla v baroku představěna komora a valeně s výsečemi doklenuta chodba vlevo. Popsané členění se uplatňuje i v poschodí. Gotické valeně klenuté sklepy mají kubaturu 81 m3. Obestavěný prostor je asi o 1000 m3 menší než byl v baroku. Činí 2.639 m3.

 

První zpráva je z roku 1508. Raně renesanční dispozice s renesančními klenbami prodloužena v zadní části o barokní přístavbu. Dům prodělal přístavbu po požáru roku 1888, kdy bylo vyzdviženo nové průčelí s loubím a přeměněna dispozice prvního patra.

 

Zadní sklep je gotický, přední renesanční. Přední je malý. Celková kubatura je 98 m3. Dům byl jako většina domů na náměstí postaven po roce 1526, renesanční klenby jsou z mladší stavební fáze. Dům byl barokizován po požáru roku 1639. Dům zachovává hmotu objektu po barokním rozšiřování. Fasáda obsahuje fragment fasády raně renesanční. Podloubí s dvojicí půlkruhových arkád má dvě hřebínková pole. Přízemí dělí masivní hloubková zeď na levou vstupní síň s půlkruhem valenou klenbou a trojúhelnými výsečemi a na prostor vpravo s mladším segmentem. Za schodištěm vlevo je zazděná černá kuchyně, vpravo dvě barokně klenuté komůrky, ukončené renesančním zadním průčelím. V baroku byla přestavěna vlevo komůrka s valenou klenbou a trojúhelnými výsečemi a za ní protáhlá místnost. Patro je zcela novodobé.

 

Archivně je doloženo, že po požáru roku 1526 zde bylo nezastavěné městiště až do roku 1577, kdy přibližně ve třech letech zde proběhla výstavba domu. Po ohni roku 1888 se přestavba omezila na zrušení štítu a přeorientování střechy.

 

Dům zachoval hmotu a členění pozdně renesančního domu až na snesený štít. Dvouosá fasáda má obnovenou sgrafitovou výzdobu. Podloubí má jedno hřebínkové pole a jeden půlkruhový oblouk. Vstupní síň a za silnou zdí prostor vpravo mají po půlkruhové valené klenbě se styčnými trojúhelnými výsečemi s hřebínky. V zadním traktu je vpravo komora a za silnou zdí vlevo chodba, což se opakuje v polopatře a patře za použití trámových stropů s dvojitým záklopem. Od polopatra probíhá před zadní komorou masiv černé kuchyně. Gotické sklepy patří ještě k původní výstavbě, mají půloválnou valenou klenbu a kubaturu 101 m3. Obestavěný prostor je nevelký - 1585 m3.

 

Domy č.1244 a č.1245 byly vystavěny současně v letech 1577 až 1580. Oba byly stavěny velice solidně s výstavními štíty, ušlechtilou sgrafitovou fasádou a s členěným vnitřním rozvrhem, odpovídajícím dobovým nárokům. Dům č.1245 je severním nárožním domem západního bloku. Zachoval hmotu a část dispozice a výzdoby pozdně renesančního objektu. Tříosá hlavní a pětiosá boční fasáda má obnovenou původní sgrafitovou výzdobu s objevenými iluzivními motivy lichého okna a arkýře. Sgrafita obnovená při restauračních pracích v padesátých letech tohoto století jsou velmi výrazná, neboť mají tmavý podklad. Podloubí má dvě čelní a jednu boční půlkruhovou arkádu a dvě křížová pole s hřebínky. Bývalý vstupní prostor vlevo je valeně zaklenut s dvojicemi styčných výsečí s hřebínky částečně přetínanými. Místnost vpravo má jedno křížové pole a úsek valené klenby s výsečemi. Střed dispozice má malou místnost s křížovým polem a úsek valeně klenutého původního schodiště. V zadním traktu prochází vlevo chodba s jedním křížovým polem a úsekem valeně klenutým. Vpravo je porušená zadní komora, jež se s chodbou v půdorysu opakuje i v polopatře. Bohatý renesanční štít byl po požáru roku 1888 snesen a provedena stavební úprava podobná jako u ostatních domů. Oba domy 1244 a 1245 shořely též v roce 1888, nikoliv však při letním obrovském požáru. Na novodobé úpravy navazuje přístavba při bočním průčelí z roku 1934. Velké gotické sklepy pod většinou domu s valenými klenbami mají kubaturu 153 m3.

 

 

 

Z purkmistrovských listů vyplývá, že jedna kašna byla na rynku a druhá na Krajském předměstí. Voda do nich byla vedena potrubím. Zpráva o dvou kašnách nevylučuje existenci dalších. Původní kašny z renesanční doby byly dřevěné. 97 Kromě kašen tesaři ještě zhotovovali kádě. U kašny stály džbery a bylo tam též koryto, které sloužilo k napájení dobytka. Spotřeba vody byla poměrně velká, protože dobytek byl napájen ráno, než byl hnán na bořetínská pastviska, a znovu večer při návratu. Přebytečnou vodou byl napájen rybníček. Voda k vaření a pro výrobu piva byla brána ze studny. Vysekávání ledu bylo povinností branného, který se také musel starat o udržování stroužky ke kašně a k rybníčku.

 

První kamenná kašna je z roku 1663. Byla objednána u kameníka v Machově, který ji vyrobil z jednoho pískovcového balvanu. Její rozměry jsou 2,38 x 2,10 x 1,08 m. Těžká kašna o hmotnosti 60 q byla přivezena v zimě na zvlášť vyrobených saních: přeprava trvala pět dní a musely být vyztuženy mosty. Transport vzbudil velký rozruch na třech panstvích. Kašna byla umístěna poblíž rybníčku. Později byla přemístěna na Horské předměstí před dům č.1006 a znovu vrácena na náměstí roku 1932 do míst před panský pivovar, který byl právě likvidován. Majitel zámku Josef Bartoň za ni městu zaplatil 500 korun. V roce 1954 kašna musela uvolnit místo Smetanovu pomníku a přestěhovala se na druhou stranu příjezdové cesty k zámku do zámeckého parčíku, kde stojí dodnes.

 

 

Druhá kašna, o něco menší je z roku 1709. Je opět z jednoho pískovcového balvanu a pochází ze skal od Německé Čermné z Kladského hrabství, které tehdy patřilo ke Království českému. Umístěna byla na náměstí u děkanství. Odtud byla přemístěna před chalupu č.30 do Dlouhé ulice. Nyní je u hřbitova na Bořetíně.

 

Mariánská sloup jinak též sloup Panny Marie, je barokní památka. Postaven byl v roce 1696 nákladem města z vděčnosti, že se městu vyhnula epidemie moru. Stalo se tak až 15 let po morové ráně a těch patnáct let je dokladem, že město tehdy zápasilo s finanční tísní.

 

Sousoší sv. Trojice stojí na náměstí od roku 1767, kdy na náklady města bylo postaveno jako dík za ukončení sedmileté války. Je to pískovcové rokokové sousoší na vysokém podstavci. Při zarovnávání plochy náměstí v roce 1905 musely být k sousoší přistavěny další schody. "trojička" i mariánský sloup patří ke starým památkám města.

 

Socha sv. Jakuba, přenesená ze zbořeného kostela sv. Salvátora, stojí u kostelní zdi.

 

Pomník Bedřicha Smetany je vysoce hodnotnou ozdobou náměstí. Umístěn byl v roce 1954 do parčíku před zámkem.

 

 

Autorem sochy je místní rodák, akademický sochař Josef Marek. Ztvárnil ji neobyčejně zdařile a její pojetí předčilo výtvory jiných sochařů.

 

¨